Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Třicet skotských spisovatelů v ostravském Atlantiku uvítá Lukáš Balabán

Třicet skotských spisovatelů v ostravském Atlantiku uvítá Lukáš Balabán

30.6.2014 Obraz & Slovo

Lukáš Balabán je synem spisovatele a vynikajícího anglisty Jana Balabána, v rozhovoru pro Ostravan.cz ovšem přiznává, že táta ho anglicky neučil. Na Měsíci autorského čtení, který začíná ve čtvrtek v Ostravě, bude Balabán tlumočit všech třicet diskusí se skotskými spisovateli, které budou na festivalu následovat po jednotlivých autorských čteních.

Zvětšit obrázek

Lukáš Balabán bude na Měsíci autorského čtení uvádět v Ostravě skotské literáty.
Foto: Archiv

Start skotské sekce bude pěkně ostrý. Jako první se představí spisovatelka Kirstin Innes z Glasgow, jejíž debutový román Fishnet popisuje praktiky sexuálního průmyslu. Obeznamoval jste se proto předem se sexuálním průmyslem ve Skotsku a budete spisovatelce vyprávět, jak tenhle obor funguje Ostravě?

Sexuální průmysl je hodně podivné slovní spojení. Sex a průmyslová metoda? No, vzhledem k tomu, že v tomto odvětví průmyslové výroby nejsem nijak účasten (a jsem za to celkem rád), tak nemohu posuzovat, jaká je kde v této věci situace. A po nějaké obeznámenosti ani moc netoužím. Na Kirstin Innes se těším, ale raději bych ji v Ostravě seznámil s něčím méně chmurným a ničivým než je zrovna sexuální průmysl.

Kirstin Innes si ostravští diváci poslechnou ve čtvrtek 3. června, v pátek budete uvádět Allana Bissetta, který se v roce 2011 proslavil románem Boyracers (2001) a od té doby už ve Velké Británii ta kniha vyšla v jedenácti vydáních. Tolika vydání jediného titulu se přitom v Česku nemůže dočkat žádný současný literát, takže poprosím o letmé srovnání současné české a skotské literární scény. A můžete to vzít za jakýkoliv konec.

Přiznám se, že pokud jde o znalosti skotské literatury, jsem jako ryba na suchu. Osobně preferuji spíše americké autory. Ovšem, skotští spisovatelé, podobně jako velšští nebo irští, mají oproti českým nespornou výhodu v anglickém jazyce. Když píšete anglicky, vaše tvorba může proniknout ke zhruba 300 milionům čtenářů jen v Evropě a Severní Americe, a to počítám jen rodilé mluvčí. To je něco, s čím se české, potažmo česko-slovenské literární prostředí prostě nemůže rovnat. České poměry jsou ve srovnání s těmi anglosaskými velmi malé. A nižší počet mluvčích češtiny implikuje také nižší počet možných čtenářů. Nedovedu si představit, jaká by to musela být kniha, aby u nás šla na dračku v tolika vydáních a takových nákladech jako Bissettův román Boyracers.

Jste synem Jana Balabána, jednoho z největších českých porevolučních spisovatelů, který předčasně zemřel v roce 2010. Shodou okolností pár dnů po tiskové konferenci, na níž lákal čtenáře na první Měsíc autorského čtení na půdě města Ostravy. Jana Balabána už na festivalu neuvidíme, celých třicet dnů ho tam ale bude zastupovat jeho syn, což mě osobně dojímá a hledám v tom různou symboliku. Jak to cítíte vy?

Říká se, že rodiče si nevybereš. A já bych si těžko vybral lepšího otce než svého tátu. Nevnímám to ale tak, že bych ho v tomto ohledu zastupoval, jenom budu moderovat večery se skotskými spisovateli. Ostatně, zastoupit otce v tom, co dělal, totiž v literární tvorbě, je nelehká, ne-li přímo nemožná věc a já nevím, jestli má vůbec cenu se o něco takového snažit. Nicméně na otcův odkaz chci navázat tím, že sám také něco solidního a těžko přehlédnutelného vytvořím, ať už v literatuře nebo v muzice, obojí mě zajímá a baví, a tak nějak drží naživu. Svoji účast na Měsíci autorského čtení beru spíše jako přiložení ruky ke společnému dílu. Organizátoři chtěli někoho, kdo umí anglicky, aby moderoval Skoty. Já řekl, že bych do toho šel, a tak se to děje. Nějaké nesení otcova praporu bych za tím nehledal. Na to bude čas později.

Kdy jste začal s angličtinou? Váš otec ji vystudoval v Olomouci a pak se celý život živil překládáním a tlumočením. Byla u vás doma angličtina hodně slyšet, četl vám táta třeba pohádky v angličtině?

Anglicky se učím prakticky od školky. Ale vždycky to byl někdo jiný než táta, kdo mě angličtinu učil. Hodně jsem toho pochytil od paní profesorky Trnové na Matičním gymnáziu, ale pořádně zacházet s angličtinou se mi povedlo až při mých studiích na anglistice FF MU v Brně, byť neúspěšných. Velmi dobrými učiteli tohoto jazyka pro mě byly také počítačové hry a v druhém kroku pak internet. Většina věcí, které na internetu čtu nebo nějak vnímám, je anglicky. S tátou jsme si o angličtině spíš povídali nebo jsme se o něčem anglicky bavili, ale to bylo tak všechno. Snad to bylo tím, že táta bral angličtinu jako nástroj obživy, a nechtěl si tahat toto pomyslné nářadí domů víc, než bylo zdrávo.

Někteří autoři, kteří budou číst v Ostravě, občas něco napíšou i ve skotském dialektu. Jak se skotština liší od angličtiny? A rozumíte nebo se domluvíte i skotsky?

Tady musíme rozlišovat mezi skotským akcentem v angličtině, skotským dialektem angličtiny a skotským původním jazykem, tzv. skotskou gaelštinou. Skotský akcent je velice specifický, ale není to nic, čemu by nešlo porozumět. Trochu jinak se vyslovují určité hlásky nebo skupiny hlásek a větná intonace je jiná než u spisovné britské, potažmo americké angličtiny. S tím ale nemám problém, protože mám kamaráda Skota a ten už mi toho při našich rozmluvách hodně objasnil. Jiná věc je však skotský dialekt angličtiny, který kromě jiné výslovnosti má i jiný pravopis a je v něm celá řada výrazů a slovních spojení, které jsou úplně jiné než v běžné angličtině. Například výraz „nevím“ řekneme anglicky „I don’t know.” Ale skotským dialektem je to „Ah din nae ken.“ Ale pořád se ještě jedná o angličtinu. V tomto dialektu jsem učetl několik kapitol románu Trainspotting od Irvina Welshe. Porozumět mluvené formě tohoto dialektu je poměrně obtížné, ale ne nemožné. Kapitola sama pro sebe je skotská gaelština, což je původní keltský jazyk, kterým dnes ve Skotsku mluví asi dvě procenta populace, a ten nemá s angličtinou společného vůbec nic.

Byl jste někdy ve Skotsku nebo se tam chystáte?

Ve Skotsku jsem nebyl, a podle toho, co mi o této zemi vyprávěl můj kamarád Alec, který už tři roky žije v Ostravě a je tady celkem spokojen, tak po tom ani netoužím. Raději bych do USA nebo do Kanady, pokud bude možnost.

Na jakého ze skotských autorů, kteří budou číst v Ostravě, jste nejvíce zvědav?

Nejvíce mě asi zajímá Hal Duncan, který se hlásí ke hnutí New Weird. Co jsem měl možnost o něm a jeho tvorbě zjistit, vypadá to na velmi intenzivní zážitek.

Každý literát má na tlumočníka specifické požadavky. Někdo chce, ať mu ukáže památky, jiný touží vidět tu nejhorší ostravskou krčmu. Jste připraven na tyhle noční šichty, které budou následovat po autorských čteních? A jsou místa, která byste v Ostravě rád ukázal každému z hostujících Skotů?

Jakožto ostravský patriot se budu snažit spisovatelům vyhovět, ať už budou chtít vidět haldu Emu, Dolní Vítkovice nebo třeba hospodu U Hlubka. Pokud bude dost sil, nebude to problém. Důležité ovšem pro mě je, abychom si lidsky sedli, potom je totiž všechno mnohem snadnější.

Asi se na čteních i v těch hospodách budete bavit i skotském separatismu. Jak vidíte tyhle nacionalistické sklony Skotů? Je to vážné, nebo je to jen o něco hlubší folklor, než jaký představuje moravský separatismus?

S blížícím se referendem o skotské nezávislosti se dá čekat, že se toto téma nevyhne ani Měsíci autorského čtení a jistě na to přijde řeč i během večerů se spisovateli. Z toho, co se mi o tomto problému podařilo zjistit, to není taková legrace jako to, co u nás předvádějí Moravané. Skotové dlouhodobě touží po větší míře autonomie v rámci Británie. Spíš však než nějaký romantický nacionalismus je mezi lidmi nespokojenost s tím, jakým způsobem se Skotskem nakládá londýnský parlament a vláda, především v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb, kdy se často hovoří o záměru Westminsteru zlikvidovat veřejné zdravotní pojištění a sociální stát. Tato a mnoho dalších věcí, například přerozdělování zisku z těžby ropy v Severním moři, budí mezi Skoty nesouhlas a touhu o svých věcech rozhodovat sami, což v mnoha ohledech chápu. Myslím si, že nezávislé Skotsko je celkem reálné. Jestli je taková věc dobrá nebo ne, to si netroufám posuzovat.

Třicet dnů se budete věnovat jen překládání, jak ale Lukáš Balabán stráví zbytek prázdnin? Nebude z té skotské literatury nakonec tak nadšen, že si hned na začátku srpna koupí letenku do Glasgow?

Je možné, že to tak dopadne. Podobně jako návštěvníci festivalu i já se nechám překvapit, co to se mnou udělá. Jinak bych chtěl v srpnu pobýt aspoň týden na Vysočině. Jednak proto, abych si oddechl od všeho toho literárního a skotského hemžení, a jednak proto, že mám celkem dost veršů, co se mi v předchozích měsících nastřádaly v hlavě, a potřebuju je napsat. A potom uvidím, budoucnost je zatím nejasná.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.