Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Silvester Lavrík: Ostravany naučím pít borovičku s pepřem

Silvester Lavrík: Ostravany naučím pít borovičku s pepřem

10.7.2014 Obraz & Slovo

Ostravu považuje za magické město a Ostrava už pronikla i do jeho tvorby. Slovenský prozaik, dramatik, básník, režisér, scénárista a oblíbený moderátor Silvester Lavrík je jedním z hostů festivalu Měsíc autorského čtení v klubu Atlantik (10. července ve 20.30 hodin), který v Ostravě pořádá nakladatelství Větrné mlýny. S Ostravanem.cz si Lavrík vyprávěl o borovičce, divadlu Aréna i „receptu na život“.

Zvětšit obrázek

Silvester Lavrík bude hostem festivalu Měsíc autorského čtení v Ostravě.
Foto: Archiv

V Ostravě se dost pije, a to pivo i rum, často s hroznými následky, což místní básník Milan Krupa vyjádřil takto: „Zašel na rum / Warum? / Wháááj / Ajajaj.“ Vy jste už v Ostravě v roce 2011 Měsíc autorského čtení absolvoval, navíc jste tady i režíroval představení v Komorní scéně Aréna, takže můžete srovnávat. Jsou umělecké pobyty v Ostravě náročnější než třeba v Brně, Bratislavě či jinde? Samozřejmě se bavíme o náročnosti na játra, ledviny nebo hlavu…

Pokiaľ ide o tento rozmer organizovanej migrácie zástupcov rodu Homo scribens mitteleuropensis, nemáme si čo závidieť, ani predstierať. Rozprávkové množstvá alkoholu, či už je to pivo, víno, alebo tuhý trúnok (pálenka) sa v porovnateľne rozprávkových množstvách konzumujú na všetkých týchto štáciách. Poznám kolegov, ktorí práve kvôli tomuto nebezpečiu túto inak úžasnú literárnu rotačnú misiu odmietli. Ja som však zvolil iný prístup – predsavzal som si, že každého, koho stretnem, naučím popri pive piť aj špecialitu, ktorej kvality mi ukázal ešte starý otec. Tou špecialitou je borovička (najlepšie spišská) s čiernym korením/pepřem. Organizátorov v Brne a Košiciach som už na toto náboženstvo úspešne obrátil.

Už bylo řečeno, že v Komorní scéně Aréna jste hostoval jako režisér, dokonce jste tam režíroval jednu vlastní hru. Je Ostrava inspirativním prostředím pro prozaika a dramatika? Odnesl jste si ze svých pobytů tady i nějaké dojmy, které jste už literárně zpracoval?

Ostrava je magické miesto. Pamätám si ju ešte z čias, keď jej industriálne predmestia na mňa pôsobili ako impozantné predpeklia. Mesto samotné ma pri každej mojej návšteve dokázalo dojať, zaskočiť a presvedčiť o tom, že uhľobaróni jej pred viac než storočím vložili do vienka mocnú príťažlivosť. Literárne ma, okrem iného, oslovovali voľakedajší ÚAN (Ústřední autobusové nádraží)a predovšetkým Hlavní nádraží. Tam som situoval hneď niekoľko svojich minirománov, čo bola literárna forma, ktorá nechala ožiť postavu menom pán Cukor. Je to taký tĺk boží, že ani v Ostrave plnej fanfarónskych chacharov by určite neostal bez povšimnutia.

Našel jste v Ostravě při svých pobytech nějaká nová slova, zajímavá místa a potkal chachary, s nimiž se stálo za to spřátelit? 

Ej, našiel, ale bez ich dovolenia si nedovolím o nich hovoriť len tak vospust světa. No myslím, že celá zostava Komorní scény Aréna, s kterou som urobil dve svoje insenácie, stála za to, aby ich zaliali do skla a vystavili na Černé louce. A pokiaľ ide o miesta, veľmi rád som chodil na haldy.

Pár bodových otázek, které si prosí o okamžitou reakci. Co se vám vybaví, když se řekne Jarek Nohavica?

Folk väčšinou nemám rád, lebo je to tak trochu poézia, tak trochu filozofia a v šťastných prípadoch tak trochu hudba, ale nič poriadne. Jarek Nohavica (A Karel Plíhal a zopár ďalších) je však skvělou výnimkou potvrdzujúcou toto moje súkromné pravidlo. Počúvam ho rád a dokola.

Banik pičo!?

Nech je mi odpustené, v živote som nebol na futbale, alebo na hokeji. Nie som intelektuálsky snob, len (s výnimkou revolúcií) zle znášam veľké množstvá ľudí.

Petr Bezruč?

Dnes by z neho bol výživný raper, sociálne cítenie i talent na to rozhodne mal.

Ocelové srdce republiky?

No áno. Aj oceľové zuby a plechovo duté hlasy našich Cigánov, ktorí sa otiaľ vracali „delať ramena a ukazovať, jag se žije ve světě.“

Jan Balabán?

Nemal som tú česť poznať sa s ním osobne. Ale tešínski divadelní kamaráti, hlavne Uršula Kurková, o ňom vždy hovorili s rešpektom a nadšením. Jeho román Kudy šel anděl bol pre mňa „ďábelskou léčkou podmanivé čtivosti“.

Šlam?

Budem tipovať: drive? vášeň? tah na bránu?

Nikoliv… uhelný prach smíchaný s vodou, oblíbené ostravské palivo v rodinných domcích. Tohle české slovo jste neznal, jinak ale umíte skvěle česky a některé svoje texty si sám překládáte do češtiny, divadelní hry pro česká divadla dokonce píšete v češtině. Čím to je, že Češi si přestali kupovat literární díla ve slovenštině a žádají jejich překlad do češtiny, zatímco Slováci čtou české literáty v češtině?

Čeština a slovenčina sú dva samostatné jazyky. To, že historické okolnosti spôsobili ich vzájomnú priestupnosť v miere, akú si pamätáme z nedávnej minulosti, je skôr anomália. Milá a pozoruhodná, ale dočasná. Stratí sa to, tak ako sa napríklad (za oveľa dramatickejších okolností) stráca úplná vzájomná zrozumiteľnosť srbčiny a chorvátčiny, dánčiny a nórčiny… Na ilustráciu – keď sa v roku 1843 zišiel v Prahe Všeslovanský zjazd, na ktorom boli všetci, vrátane Rusov, Makedóncov a Lužických Srbov, lingua franca bola – nemčina. Inak by sa naši slovanskí národní buditelia nedorozumeli. A takisto nie všetky národné jazyky už boli kodifikované. No a pokiaľ ide o to, že Slováci naďalej čítajú po česky – je to jedna z mála vecí, za ktoré nás môžem pochváliť. Podvedome cítime, že tým získáváme. A že Česi po slovensky nečítajú? Nuž, asi nemajú čo a prečo. 

V jednom rozhovoru jste řekl: „Nesmierne si vážim ľudí, ktorí dokážu slušne a bez straty ideálov žiť a pracovať zoči-voči únavným stereotypom zdanlivo rutinérskej práce, nežičlivého prostredia a letargickej spoločenskej či rodinnej klímy.“ Takových lidí je i v Ostravě dost, na Nové huti, ve Vítkovických železárnách, na koksovnách a samozřejmě i mezi živnostníky, učiteli či řemeslníky atd. Takových lidí je dost všude ve světě, jenže mnohé, a možná většinu, nakonec ta rutina stejně ubije. A i v rodině nakonec dělají, že už vlastně neslyší, co ten druhý i další říkají. Co s tím? Prosím o recept od úspěšného slovenského spisovatele. Recept na život! Howgh.

Recept na život? Nech sa páči: prestaň sa zaoberať sebou, zodvihni riť a pokús sa byť užitočný aj pre niekoho iného než iba pre seba a svoj bachor. Nech žije idealizmus, tvrdohlavosť a spišská borovička! Ale pozor – všetko s mierou. Ľudstvo nepotrebuje mučeníkov ani obete. Oveľa viac pre neho spravili pokorní a slušní ľudia.

*

Silvester Lavrík vystoupí v ostravském klubu Atlantik 10. července ve 20.30 hodin. Jeho vystoupení bude v 19 hodin předcházet autorské čtení skotského dramatika, básníka a profesora divadelního umění na Kingstonské univerzitě v Londýně Iana Browna. Už v 17 hodin pak šéfredaktor časopisu Protimluv Jiří Macháček představí nové číslo kulturní revue Protimluv, tentokrát je to mimořádně nabité letní dvojčíslo, které víc než časopis připomíná literární almanach.

Čtenáři deníku Ostravan.cz mají nárok na výrazné slevy na nákup knih během všech večerů Měsíce autorského čtení v ostravském klubu Atlantik. Více informací ZDE.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.