Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Colours trochu jinak: Od vysoké pece k čínským písním i do kina

Colours trochu jinak: Od vysoké pece k čínským písním i do kina

19.7.2014 Atd.

Colours of Ostrava jsou nejen hudební pastvou pro uši návštěvníků. Mnoho z nich se mezi nabitým hudebním programem a občerstvováním rádo zatoulá na některou z nehudebních scén. Někteří si dopřáli krásný rozhled z vyhlídkové věže na vysoké peci, jiní sledovali ostrý souboj ilustrátorů a další si zkusili živý vstup před kamerou nebo se zchladili u promítání filmu. Zkrátka každý podle svého gusta.

Zvětšit obrázek

Vyhlídku z Vysoké pece č. 1 si nenechalo za prvních 24 hodin festivalu ujít na 500 lidí.
Foto: Vilemína Ondrušová

Malé scény se na Colours těší opravdu skvělé návštěvnosti. Možná i díky tomu, že se na festivalu všichni tak trochu stávají otevřenějšími k tomu, o co by v běžném životě třeba ani nezavadili.

Vyrazila jsem do vřavy ostravských Barev kolem druhé hodiny odpoledne. Když jsem se blížila k areálu, minulo mě víc než deset cyklistů na kolech, jejichž rok výroby se dle mého odhadu rovná datu, kdy přišli na svět moji prarodiče nebo alespoň máma s tátou.  Nedaleko vstupu do areálu jsem pak objevila půjčovnu kol z dobročinné sbírky Kola pro Afriku. Za dobrovolný příspěvek, který poputuje na přepravu kol do Gambie, si zde mohou návštěvníci Colours protáhnout lýtka a dostat se vlastním pohonem, kam potřebují.

Kola

V půjčovně Kola pro Afriku si mohou zájemci nejen kolo pronajmout, ale také koupit.. (Foto: Vilemína Ondrušová)

„Jet na kole nám přišlo jako lepší možnost, než se mačkat v tramvaji. Projížďka byla báječná. Potřebovali jsme se dostat ze stanového kempu z hradu,“ vysvětluje po sesednutí ze sedátka Šárka Končírová z Plzně. Letos si dobrovolníci z Kola pro Afriku libují v zájmu o půjčování kol, i když se mají co otáčet. V pátek kolem půlnoci rozpůjčovali všech 160 kusů. „Záloha je 200 korun, ale lidé nám tady nechávají své občanky, stravenky, slečny i celé kabelky. Je to pro ně zkrátka zážitek vyrazit si na kolech a ještě pomoct dobré věci,“ vysvětluje dobrovolnice Eva Hostovičáková s tím, že si zájemci mohou kola půjčit za 50 korun na hodinu nebo za 250 korun na celý den.

Na Scéně České televize je přes den tak nějak položivo. Venku posedává na kaskádovitém prostranství před Malým světem techniky, na jehož stěně je promítací plátno, asi padesát lidí. Spíše to však vypadá, že využívají posezení k relaxu a klidné konzumaci různých dobrot, než aby sledovali přenos dění ze Scény České televize promítaný ven. Na programu je interaktivní zpravodajský workshop, na kterém si především dívky zkoušejí práci reportérky skutečnými výstupy před kamerou. Pořad moderuje Petr Březina a hostem je šéfka zpravodajství Gabriela Lefenda, která účastnicím workshopu dává užitečné rady a také jim klade otázky. Tématem jsou například interpreti na letošním ročníku Colours, hudební indická hudba nebo zdejší občerstvení. Nervozita na dívkách pracuje, až jedna na otázku věkového rozložení účastníků festivalu odpoví „Jsou tu všechny věkové kategorie, od nejmenších po přestárlé,“ odpovídá Zuzana do kamery a následuje smích obecenstva a ostatních před i za kamerou.

IMG_6975

Ani letos nechybí diskusní scéna, v pátek byl hostem třeba architekt David Vávra-vlevo. (Foto: Aleš Honus)

V přízemí budovy se nachází Cinestar Stage, kterou tvoří kinosál, jehož promítací plátno nabízí návštěvníkům Colours 12 filmových kousků. Mezi nimi je například 2001: Vesmírná odysea, Ostře sledované vlaky nebo také Pulp Fiction – Historky z podsvětí.  „Tohle promítání je dobré rozptýlení a lidi se tady v tom vedru dobře zchladí. Film, na kterém jsem teď byl, docela ušel, ale na mě to bylo trochu moc náročné, protože jsem spíš naladěný na muziku. Taky si nejsem jistý výběrem filmů na programu, moc snímků totiž neznám,“ svěřuje se Jaroslav Kolář po zhlédnutí britského dramatu Rozbitý svět.

Na Moving Stage zase excelovala čínská umělecká společnost A Moving Sound. Transcendentní zpěv spolu s tancem zpěvačky Mii Hsieh za doprovodu tradičních nástrojů bylo sousto, na kterém si téměř plné šapitó opravdu pochutnalo. Kromě muziky, ale Hsieh přiměla notnou část publika, aby se k písním přidali výkřiky, zpěvem, tleskáním anebo dokonce poskakováním. Kapela sklidila bouřlivý potlesk, jenž dojal i samotné muzikanty.  Po tomto vystoupení se několik desítek žen a dívek zavlnilo workshopem orientálního tance, který později vystřídal také workshop cirkusový.

a-moving-sound

Členové čínské umělecké společnosti The Moving Sound. (Foto: Vilemína Ondrušová)

Solidnímu zájmu se i letos těší prohlídky Vysoké pece č. 1, na kterých lidé poznávají krásy ostravských Hradčan denně od jedenácti hodin až do půlnoci za 150 korun. Na prohlídkové trase jsou umístěni průvodci, ale člověk je může klidně minout a vychutnat si vyhlídku až ze 70 metrů nad zemí i sám.

Poslední zastávkou mé cesty po drobnějších scénách Colours je Secret Walls Stage, která je tak trochu zastrčená v uličce mezi Modrou zónou a Full Moon Stage. Na malém pódiu každý den svedou dvě dvojice umělců z Česka i Slovenska souboj v kresbě či malbě obrazů. Street artové výtvory, které vznikají spatra, tedy bez předlohy, náčrtů či následných oprav, sleduje několik desítek lidí. Čím jsou propracovanější, tím více přibývá i diváků. Za mixážním pultem řádí po celou dobu DJ Hlavolam. Soutěžící mají rovnou hodinu na to, aby přivedli na svět svá díla. Potom sami přihlížející křikem a pískotem určí, který z obrazů postoupí do dalšího kola. Úspěch umělců je totiž měřen decibelometrem.

Streetart 2

Dave Kurňavka porazil soupeře, který si říká Lazy Bastard, jen o pár decibelů. (Foto: Vilemína Ondrušová)

Výtvory všech účastníků zdobí plot za scénou a jde opravdu o zajímavé kousky. Například areál Dolní oblasti Vítkovic stylizovaný do smetiště, na kterém jeden kohout nabodává druhého na vidličku nebo další s nápisem čerstvé masíčko, na kterém autor znázornil, jak se chystá sníst svého protivníka. V neděli pak proběhne finále, které určí absolutního vítěze.

Suma sumárum – na Colours byste zcela opuštěnou scénu hledali marně. Někdo si najde to své, další se ze zvědavosti jen podívá a poslechne, leccos si zkusí, nebo prostě chvíli postává a jde dál.

Vilemína Ondrušová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.