Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Galerie Rubrum končí a literáti v Atlantiku jsou ve finále aneb Výsledky těžby

Galerie Rubrum končí a literáti v Atlantiku jsou ve finále aneb Výsledky těžby

28.7.2014 Obraz & Slovo

Literáti v klubu Atlantik v tomto týdnu narubají poslední uhlí, Měsíc autorského čtení pomalu končí. Ostravané ale ještě uslyší třeba zkřížená hornická kladívka básníka J. H. Krchovského. Jedna uhelná šachta v Přívoze ale tento týden definitivně končí, zcela vytěžená je přívozská Galerie Rubrum čili Tajná krčma.

Zvětšit obrázek

Lucien Zell na Měsíci autorského čtení v Ostravě.
Foto: Ivan Mottýl

Literární festival v centru Ostravy, který od počátku července představuje nejlepší české, slovenské a skotské literáty, dospěl do poslední čtvrtiny. Plán je skoro splněn, předěl před poslední fází Měsíce autorského čtení (MAČ) měla v neděli večer v klubu Atlantik obstarat spisovatelka Magdaléna Platzová. Dcera spisovatelky Edy Kriseové a fejetonistka týdeníku Respekt, která nyní žije ve francouzském Lyonu, se ovšem z nedělní šichty omluvila.

Závěrečnou část autorských čtení tak pomyslně odstartoval americko-pražský náhradník Lucien Zell. „Snažím se dělat od každého trochu, přitom se ale nepředřít,“ citoval autorovo krédo na úvod čtení tlumočník večera Lukáš Balabán. A Zell toho dělá opravdu dost, úderník k pohledání. Píše poezii i prózu, fotografuje, skládá písničky (mimo jiné pro Yvonne Sanchez, Debbi, Lenku Dusilovou, Santiaga Ferrieru a Sarah and the Adams), nicméně se vůbec nezdá, že by jeho umělecká víra „nepředřít se“ nějak výrazně ovlivňovala kvalitu tvorby.

Kalifornský rodák Lucien Zell mimo jiné v Atlantiku četl dvě povídky z knihy Neviditelné bary, která vyšla i v češtině. „Nápad na mou poslední knihu – román v povídkách Neviditelné bary – jsem dostal v pražském baru Big Lebowski. To je podnik, kde neuvádí ceny nápojů. Zaplatíte tolik, kolik uznáte za vhodné. Přemýšlel jsem zrovna nad úžasnou knihou od Itala Calvina Neviditelná města, kterou tvoří mozaika popisů prapodivných fiktivních měst. A tak jsem si představil všechny možné bary, které by mohly existovat, ale ještě je neotevřeli,“ uvedl Zell svoje čtení.

Literát ve své povídkové knížce otevřel například fantaskní bar s názvem Ostravada. Ano, hornická a hutnická Ostrava se skutečně skrývá v tomto novotvaru, překladateli název města posloužil pro pojmenování něčeho tak podivného, jako je bar, jenž byl určen pouze pro lidi s tělesnými vadami. Záhy se ale bar stal tak populárním, že návštěvníci své vady předstírali, jen aby se dostali dovnitř. A personál podniku jim také na přání občas i nějakou vadu způsobil. Katarzí celého příběhu bylo zjištění personálu, že „vadní jsme stejně všichni“, takže do hospody najednou může vkročit každý. Jenže taková knajpa ztrácí na výlučnosti a majitel ji musel zavřít. „Narodil jsem se jen s jednou rukou a byl proto od počátku jiný. A tento vnější rozdíl mě přinutil i jinak přemýšlet,“ dodal k povídce autor.

Druhá povídka vycházela z poetiky Borise Viana. V Zellově baru U Viana byl k dispozici automat, jenž dokázal namíchat nápoj podle kvality poezie, kterou básníci v podniku předčítali. Špatní autoři proto dostávali drinky namíchané třeba z pomerančové šťávy, kyanidu, octa, krysí krve a kečupu. Také Lucien Zell četl v Atlantiku nejen prózy, došlo i na básnické texty a bylo by věru zajímavé, co by automat namíchal jemu. Možná jen teplou vodu z plastové láhve s rozpuštěnými čokoládovými bonbóny a špetkou mletého pepře.

Alespoň dle textů představených v Ostravě není Zell zrovna originálním autorem velkých poem. To by ve své tvorbě jen banálně nehledal „záblesky záblesků“ nebo nepříliš objevně sděloval, že „kdyby nepotkal lásku, nikdy by po ní nestrádal“. Jeho přednes byl ale uhrančivý, navíc podkreslený skvělou kytarovou improvizací Martina Dytka. Delší texty tohoto autora prostě jen poněkud nudily, kratší básně však Zell dokáže napsat skvělé.

Osiřelé barové stoličky
netopýři zavíračky
spí vzhůru nohama

Měsíc autorského čtení spěje pro tento rok ke konci, definitivně ale končí činnost přívozské Galerie Rubrum – Tajné krčmy. Poslední vernisáž proběhla v pátek 25. července a představila zapomenuté válečné snímky z první světové války (ta vypukla právě před sto lety 28. července 1914), které byly dosud skryty v zaprášených šanonech ostravského archivu. Výstava s názvem Zabijačka připomněla leteckou bitvu o Evropu z let 1914 až 1918, přičemž měla i přesah k aktuálnímu sestřelu civilního letadla nad Ukrajinou.

rubrum

Poslední výstava v Rubrumu představila zapomenuté válečné snímky. (Foto: Ivan Mottýl)

Galerie Rubrum se se svými příznivci rozloučí literárním večerem v pátek 1. srpna v 18.30 hodin, na kterém se mimo jiné představí divadelní režisér a literát Janusz Klimsza, jenž přečte povídku vztahující se právě k první světové válce. Galerie Rubrum byla založena v lednu roku 2012 a představila řadu zajímavých umělců, mimo jiné dnešního rektora pražské AVU Tomáše Vaňka, držitele slovenské ceny Malba 2012 Andreje Dúbravského, malíře Jakuba Špaňhela, Dana Balabána, Aleše Hudečka, Bendu či Martina Cacha, sochařku Šárku Mikeskovou i řadu studentů ostravské Fakulty umění.

Výstava obrazů naivní malířky Milady Schmidtové zase ukázala v Ostravě nikdy nevystavené dílo umělkyně, která se na sklonku třicátých let sblížila v Paříži s Picassovou manželkou Olgou Koklovovou a zároveň se identifikovala s Picassovým pojetím malby, které pak ve svém díle důsledně praktikovala, byť poněkud zvláštní formou. Osud Milady Schmidtové byl vůbec prazvláštní, neboť k malbě inspirovala i svoji negramotnou matku Natálii, která se nakonec stala ikonou světového naivního umění a její obrazy jsou nyní v aukčních síních dražší než malby slavného insitního celníka Henriho Rousseaua.

Galerie Rubrum ukončuje provoz z osobních důvodů kurátorů. Těžba uhlí v Galerii Rubrum a Tajné Krčmě podle nich v poslední době stagnovala, nejlepší časy už má prý tato přívozská šachta za sebou. Galerijní činnost na přívozském náměstí ale nekončí, exherec Komorní scény Arény Michal Moučka má s prostory smělé plány. „Rád bych vytvořil galerii výhradně malířskou, kde budou představována podstatná jména současné malby. Na rozdíl od Galerie Rubrum, která byla otevřena jen v pátek, bych prostory rád zpřístupnil pro veřejnost i několik dnů v týdnu,“ plánuje Moučka. Galerii chce dát staronový název, který už tento prostor nesl v devadesátých letech, když ji kurátorsky vedl dnes již zesnulý výtvarník Stanislav Cigoš. „Vrátím se k názvu Galerie Nibiru,“ rozhodl se Moučka.

Měsíc autorského čtení končí, ale literáti do Ostravy zase přijedou příští rok na počátku července. Také právě zanikající Galerie Rubrum se možná časem dočká metamorfózy, protože její kurátoři mimochodem věří i v sílu těchto veršů Vítězslava Nezvala.

na shledanou město bludiček
smutný ráji těch kdož milovali a neumírají
na shledanou město akrobatů
na shledanou město krve světel v zahradách a hvězd
tvoje pohádka zachraňuje štěstí
v nichž svaté vražednice se dorozumívají s růžemi
na shledanou město básníků
odcházím abych se vracel k tobě se svými dvojníky
v nespočetných podobách…

(Autor tohoto příspěvku je jedním z kurátorů právě zanikající Galerie Rubrum.)

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.