Slezskoostravský Rock-Fest: Za málo peněz hodně kapel, ale málo pestrosti i návštěvníků

Půl hodiny před sobotním polednem festival na hradním nádvoří odstartoval. Teprve dvouletá ostravská kapela Kajsyktu pobavila prvních asi dvacet návštěvníků hezkými, nepříliš tvrdými rockovými písničkami. Slušně je zazpíval Lukáš, na kytaru dobře hrál Hans.

Po poledni zahájila dění na druhé scéně, v hradním amfiteátru, ostravsko-bílovecká formace Public Relations. Sebevědomá skupina upoutala vrtulemi ve dvou kopácích bicí soupravy, kapelovými bannery po stranách pódia a prohlášením, že točí nové album, které prý odstartuje novou éru kapely. No uvidíme… Na anglicky zpívaný metal smíchaný s laptopovou muzikou přišlo asi padesát lidí.

Frontman skupiny Public Relations. (Foto: Zdeněk Figura)

Druhá kapela v pořadí na scéně na nádvoří byli Slepí křováci z Frýdku-Místku. Legrační muzika, trochu se ska citacemi, přinesla hodně zábavy pro malinko lidí. Škoda, Slepí křováci, vítězové posledního ročníku soutěže Radegast Líheň, zpívali česky i anglicky, kytarista hrál i na didjeridoo.

Publikum sleduje vystoupení kapely Slepí křováci. (Foto: Zdeněk Figura)

Druhou kapelou v amfiteátru byl prog rockový ostravští Jeseter. Před koncertem mi klávesista Robert Hejduk řekl, že v těch čtyřiceti minutách zahrají většinou staré fláky. A tak se stalo. Začali skladbou Proměna z druhého alba, pak dali jedinou z připravovaného alba Siddhartha. Košatá muzika, krásná kytarová sóla lídra Jana Gajdici, skvostný Tobiho zpěv. Fanoušci seděli a poslouchali třeba jeseteří hit Touha po vzdálených obrazech z prvního alba. Tobi v průpovídkách lidi nešetřil: „Ahoj vy heavymetalová monstra!“ Nebo do mezihry zazpíval: „Nechoďte pryč, nechoďte pryč!“ Na skupinu s bohatými koncertními, i zahraničními zkušenostmi přišlo asi padesát  lidí, více jich v areálu festivalu prostě v tuhle časnou hodinu nebylo.

Zpěvák skupiny Jeseter David Tobi Tobiasz. (Foto: Zdeněk Figura)

Na hradě frýdecko-místeckou kapelu vystřídala další ze stejného města, Black Widow. Zpěvačka Lenka s chraplavým hlasem předváděla kromě razantního projevu také červené legíny a černé boty s extrémním podpatkem. Černá vdova příliš nežahala, hrála takový tancovačkový rock s metalovým přídechem. Docela krotké, na Plzeňsku se taková muzika hrávala před nějakými 30 roky. Poprvé došlo k časovému lapsu, do čtyř posledních písniček Black Widow se vmotaly tři první songy kapely z amfiteátru.

Zpěvačka skupiny Black Widow během festivalového koncertu. (Foto: Zdeněk Figura)

Byla jí melodicky metalová formace Ahard z Ostravy, Karviné a Orlové. Kromě toho, že měli i klávesy, prozradili na sebe, že jsou fanoušci FC Baník Ostrava. Nepočetné publikum dělalo pokusy o tanec, a tak se chlapci řádně rozjeli. Jejich hlasitá muzika ale zabránila první slovenské kapele Persona Grata ve zvukové zkoušce.

Slovenská skupina Persona Grata vystoupla v Ostravě. (Foto: Zdeněk Figura)

Žádoucí osoba, tak zní její latinský název česky, prostě začala zvučit, až randál odvedle skončil. Prodlevu návštěvníci u hrazení využili k žertovné komunikaci s kapelou. Druhá a poslední prog rocková kapela festivalu přijela z Bratislavy a patří k evropským špičkám žánru. Okouzlila i fešnou dlouhovlasou a dlouhonohou flétnistkou. Prvních několik skladeb odehráli instrumentálně, bez zpěvu a podobali se tak dávné legendě Gattch. Což míním jako pochvalu. Pestrá hudba mohla lehce zaujmout vnímavé posluchače. Avšak kolik?

Pozitivem festivalu byl dětský koutek, který mohli využít rodiče s dětmi. (Foto: Zdeněk Figura)

Budu i nyní upřímný. Jediná metalová kapela, která mne na festivalu opravdu pobavila, byli „takoví těžcí rock and rolníci z Teplic,“ jak prohlásil veselý frontman Milan o kapele Hlahol. Chlapík, který žertovně kulil oči nad růžovou bradkou, vedl skupinu jaksi AC/DC směrem.

České texty, veselé i, promiňte, nasrané zaujaly. Z publika se ozývaly pochvalné výkřiky, jedinci prováděli headbanging a kapela nakonec udělala upřímnou děkovačku.

Na festivalu vystoupila i kapela Nil. (Foto: Zdeněk Figura)

A nastala festivalová doba metalová. Ve skupině Nil upoutala nesmírně rtuťovitá zpěvačka. Kapela se na pódiu zcela zjevně nudila, hrála jako na zkoušce, po brilantní komunikaci Hlaholu s pár desítkami návštěvníků, jako by jich bylo (aspoň) deset tisíc, to byl trapas.

Také předem vychvalovaný Liveevil se na pódiu v amfiteátru zjevně nudil. Ostravsko-norsko-hranická kapela zaujala pouze „svým“ rádoby profesionálním fotografem, který se po prknech pohyboval čileji než kapela. A bránil ve výhledu. Metalová muzika s jedinou zajímavostí – bubeník pouštěl místy i poslouchatelné samply.

Kapela Liveevil při vystoupení na Slezskoostravském Rock-Festu. (Foto: Zdeněk Figura)

Další hradní kapelou byli slovenští Metropolis. Bezbřehá metalová nuda nevadila publiku, jemuž evidentně festivalové pivo Budvar chutnalo. V amfiteátru na ně jako přes kopírák navázali Seven z Českých Budějovic. Pompézní pódiové show absolutně neodpovídala kvalita jejich podání metalu, zpěvem podobným tomu, co dělali němečtí Accept před čtvrt stoletím. Poprvé se naplno projevil ujetý osvětlovač, který až do konce pouštěl stereotypně stroboskopy do každé skladby a furt a furt. Diváctvo muselo z toho šilhat…

Publikum bylo už tak opivněné, že řvalo čtvrt hodiny po avizovaných 21.00: „Seven, seven.“ A tak miláčkové spustili Highway to Hell. Dění na hlavní scéně uzavírala pyrotechnická show, doprovázející po celou dobu vystoupení klučíků z Hand Granade. Jejich hudba ale takovým „ručním granátem“ rozhodně nebyla.

Kapela Dog Eat Dog během vystoupení na Slezskoostravském hradě. (Foto: Zdeněk Figura)

A nastala dlouhá zvuková zkouška headlinerů z Ameriky, crossoverových veteránů z devadesátých let minulého století, Dog Eat Dog. Kapela, která byla v Česku dvanáctkrát (!), naposledy na jaře v klubu Stoun ve Frýdku-Místku a krnovském Kofola klubu, měla v Ostravě docela smůlu. Při závěrečném setu festivalu totiž pršelo. A nějak haproval zvuk, kapela se zastavovala, nebo místy hrála bez bicích (bubeník byl nejvíc nespokojený). Při žduchání frontmana pěstí s pěstmi z „kotle“ spadla jedna fanynka z hrazení. Naštěstí se jí nic nestalo. Bláznivý osvětlovač valil stroboskopy do kapely, která prakticky nebyla vidět a přitom měla docela akční show. Jaký to byl ale nebetyčný rozdíl se show, brilantním zvukem i světly amerických W.A.S.P. na začátku srpna, když tahle glam metalová legenda končila první ročník Ostravy v plamenech pod vítkovickou vysokou pecí!

A když jsme u Ostravy v plamenech – festival se sedmi kapelami navštívily čtyři tisíce lidí, na vyšší pódium se fanoušci neměli jak dostat a zábrany byly hlídané. A stroboskopy byly prakticky zakázané.