Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Kytarista Martin Dytko hraje se Sothein, ale také na ulici a v Lese

Kytarista Martin Dytko hraje se Sothein, ale také na ulici a v Lese

29.8.2014 Hudba

Talentovaný hráč na elektrickou kytaru Martin Dytko (24) hraje nejenom s kapelou Sothein, ale o prázdninách ho bylo možné často vidět a slyšet například  u vchodu do Staré Arény v centru Ostravy a také pár desítek metrů odsud v klubu Les, který se těší značné oblibě mezi ostravskými umělci. Na obou místech svou improvizací vytvářel působivé zvukové koláže a nálady.

Zvětšit obrázek

Kytarista Martin Dytko během své produkce v klubu Les.
Foto: Zdeněk Figura

Martine, tobě nevadí být pouličním muzikantem?

Na ulici jsem hrál jen párkrát. Pod Starou Arénou díky tomu, že jsem si mohl od kamaráda půjčit zásuvku na elektřinu. Hraní na ulici mě bavilo, akorát je mi docela líto, že někteří lidé to stále berou za jakýsi druh žebráctví a svými pohledy to dávají jasně najevo. Ale takových lidí není určitě většina… V Ostravě není běžné potkávat muzikanty na ulici jako v jiných městech, ale myslím, že až si lidé zvyknou, tak to bude lepší. Když jsem pracoval v Amsterdamu a sem tam si šel zabrnkat na kytaru s kloboukem, tak ten rozdíl v náhledu byl zřejmý.

Hraní v Lese tě asi baví víc…

To ano, hlavně proto, že tan mohu vytvářet různé plochy a nálady. Na ulici jsem hrál veselé věci, které by mohly zaujmout kolemjdoucí. V klubu si můžu více vymýšlet a to hlavně i v těch vážnějších partech.

Nevadí ti, že se návštěvníci hlasitě baví, když hraješ?

Určitě je to méně příjemné než hrát za ticha, ale my jsme se s majitelem Lesa Přemkem dohodli, že to bude taková kulisa. Hraju čtyři hodinky a měl by to být podkresový ambient. Každopádně když vidím, že padá zrno na úrodnou půdu, tak se podkres přerodí ve zhuštěnější hraní. Kdo chce, tak se může zaposlouchat, kdo nechce, nemusí. Někdy se stává, že lidé tiše poslouchají, jindy zase neposlouchá nikdo a všichni se baví. Ale mně je to jedno, takto bych si hrál i doma a ona forma spojená s jistým druhem výdělku je pro mě z hlediska nutnosti platit nájem a všech věcí kolem vítaná.

Cítíš se být profesionálním muzikantem?

Tím se zatím určitě necítím. Ale snažím se o to.

Co pro to děláš?

Od vzniku kapely Sothein se snažím co nejvíce cvičit. Kapelu jsme zakládali s Williamem Valeriánem v roce 2011. Já jsem muzikant hrající po sluchu a pocitu – on prvotřídní hudebník a hlavně konzervatorista, v té době nejlepší z ročníku. Když jsme spolu začali hrát, začal jsem si být vědom svých nedostatků a od té doby cvičím, snažím se hrát sedm hodin denně. Kromě cvičení také skládám, jamuji a koncertuji.

 

Vím, že se učíš také jazzové harmonie.

Ano, před rokem jsem začal navštěvovat jazzovou sekci lidušky na ulici Svatopluka Čecha v Přívoze. Učí tam skvělí muzikanti.

Proč jezdíš tak často do Prahy, taky je za tím nějaká škola?

To ne, ale každý týden zkouší kapela. Kromě mne je teď celý Sothein v Praze – William studuje DAMU, baskytarista Alexandr Obrenovič, který pochází ze Srbska, tam bydlí a Tomáš Knotek je z Prahy.

Takže už nejste primárně ostravská kapela?

No, hned po prvním koncertu odjel William studovat do Prahy. To samé člověk, který se stará během koncertů o vizualizace Jakub Jansa a také Ivo Sedláček, kterého jsme vystřídali za Tomáše Knotka.

Kde je možné Sothein v současnosti vidět a slyšet?

Od ledna jsme měli pauzu. Řešili jsme věci ohledně sestavy, protože jsme jednu dobu hráli s bubeníkem, pak zas bez něj, je to složité. Chtěli jsme zkoušet nový repertoár, a tak jsme párkrát koncertovali od července s tím, že po prázdninách to doufám spustíme zas ve větší míře. První koncert v plné sestavě po pauze byl před Domem umění na Festivalu v ulicích a určitě je možné navštívit stránky, kde je stará deska volně ke stažení.

Nastává klubová sezona, budete tedy více koncertovat a kde?

Domlouváme koncert v Ostravě, nějaký by měl být v Praze. Máme taky hrát v polské Wroclavi a ještě se rýsuje nějaký festival. Je to zatím otevřené.

Co vlastně znamená jméno Sothein?

Ve starém Řecku to byl výraz pro plné psychické a fyzické zdraví, tehdejší vyspělá společnost tak označovala plný psychosomatický stav člověka. Něco jako chuť žít, motor zdravé mysli. Je to takový vyšší stupeň prožitku, tedy alespoň pro mě konkrétně v hudbě, a proto ten vlastně dosti přiléhavý název.

Kam se dá skupina zařadit? Prog rock?

To byl vždycky problém, co napsat o nás pro plakáty a pro propagační účely. Pro mě je to alternativa, což si kluci nemyslí. Je to taková fúze jazzu, klasické muziky, psychedelie, post rocku a progressive.

Tobě je teprve dvacet čtyři let. Studuješ kromě muziky ještě něco jiného?

Studoval jsem na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity fyziku s biologií. Poprvé jsem studium přerušil, když jsem začal hrát více na kytaru. A myslel jsem, že to nějak více vypukne s kapelou, koncerty a tak. Když se to nestalo, tak jsem zase studoval. A když jsem pak začal studovat jazzovou harmonii, tak jsem studium na univerzitě přerušil zase, protože se chci více věnovat hudbě. Fyziku sice hodlám dostudovat, ale hudba zatím k sobě nepustí nic jiného.

Máš nějaké kytarové vzory?

Snažím se vzory nemít, ale určitě obdivuji a uznávám mnohé interprety napříč styly, staletími a nástroji na které hrají. Z kytaristů jsou pro mne velkými postavami především Robert Fripp pro jeho přístup k tvorbě a Jimmy Page.

Zdeněk Figura | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.