Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Jak to slyší skladatelka Markéta Dvořáková: Takemitsu, Báchorek i Údernická polka

Jak to slyší skladatelka Markéta Dvořáková: Takemitsu, Báchorek i Údernická polka

1.9.2014 Hudba

Markéta Dvořáková je jednou z nejvýraznějších českých hudebních skladatelek současnosti. Její pozoruhodné skladby jsou prozářeny tvůrčím hledačstvím, sympatické odvážnou upřímností ve výrazu i užívání tradičních složek hudby. Dvořáková vyučuje skladbu na konzervatořích v Ostravě a Opavě. Její účast v rubrice Jak to slyší, ve které vždy oslovená osobnost komentuje námi vybrané nahrávky, představuje poučený pohled do hudební kuchyně zajímavých autorů 20. i 21. století. Hostina může začít.

Zvětšit obrázek

Skladatelka Markéta Dvořáková.
Foto: Zbyněk Maděryč

Wojciech Kilar – Krzesany: Pompézní patetická „tembrálka“, která s využitím minimálních prostředků dosáhne maximálního účinku. Těží z působivých kontrastů dramatických částí plného orchestru a částí lyrických, instrumentačně velmi střídmých.  Staví na gradacích založených na mnohonásobném opakování motivu a přidávání dalších vrstev. Působivý je i závěr díla, ve kterém převládne lidový charakter podbarvovaný iluzí bujarého veselí. Této hudbě zcela jasně o něco jde a nenechá člověka chladným.

https://www.youtube.com/watch?v=oDcxDNHFslw

 

Toru Takemitsu – Rain Spell For Flute, Clarinet, Harp, Piano And Vibraphone: Zde hraje hlavní roli barva, daná jak rozšířenými možnostmi hry na jednotlivé nástroje, tak i jejich vzájemnými kombinacemi. A také specifická atmosféra, přelévání jednoho zvuku do druhého, pocit určitého bezčasí. Jsou to ostrovy zvukových událostí na pozadí ticha. Pěkný kontrast k předešlému. Poetika, která je mi velmi blízká.

 

Alan Hovhaness – Celestian Fantasy op. 44: Tahle hudba mi nic neříká, samé výplně a klišé.

https://www.youtube.com/watch?v=3HZZzdJiQhk

 

Halim El-Dabh – Leiyla and the Poet: Velmi sympatická skladba z éry konkrétní hudby. Střídmá, nepřehlcená, dobře fungující. Použití vokální složky srozumitelnosti a působivosti díla velmi napomáhá.

 

George Crumb: Lux Aeterna: Poetika kompozičního stylu George Crumba je mi velmi blízká. I tato skladba patří k mým oblíbeným.

 

Alfred Schnittke – Polyphonischer Tango: Tango, ale s vtipem a nadsázkou, jak to umí jenom Schnittke. Jeho vážnější skladby jsou mi ale bližší.

 

Lou Harrison – Main Bersama-Sama: Kromě zajímavého zvuku gamelanu na této skladbě nic dalšího zajímavého neshledávám. Lesní roh v této kombinaci působí zvlášť komicky. Žádný nápad a ještě neustále opakován pořád dokola. Možná zkouška posluchačovy trpělivosti… Přiznám se, že jsem nevydržela poslouchat do konce…

 

Milan Báchorek – Lidice (fragment): Chytře a působivě napsaná skladba, někdy na můj vkus možná až příliš popisná. Obdivuji odvahu k napsání skladby na takové téma…

 

Rudolf Kubín – Údernická polka (zpívá Jaroslav Wolf): Končíme zvesela! Rudolf Kubín – předchůdce Jarka Nohavici.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.