Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Barokní skladatel Zelenka se v Ostravě dočkal bouřlivých ovací

Barokní skladatel Zelenka se v Ostravě dočkal bouřlivých ovací

15.9.2014 Hudba

Špičkoví interpreti tří evropských zemí vzdali v neděli v Ostravě svým uměním poctu českému baroknímu skladateli Janu D. Zelenkovi. Stalo se tak na Svatováclavském hudebním festivalu. Dějištěm koncertu byl Evangelický Kristův kostel v Ostravě. A to, co zde zaznělo, bylo skutečně mimořádné.

Zvětšit obrázek

Hvězdou koncertu byla sopranistka Martina Janková.
Foto: Ivan Korč

Dirigent a ústřední postava vzorové barokní interpretace dnešní doby Václav Luks během koncertu řídil Wroclavský barokní orchestr, což je těleso, které jako jediný polský soubor hraje na historické nástroje. Ačkoliv neexistuje ani deset let, předvedl se orchestr v dobrém světle. Nelze napsat v nejlepším, protože drobnosti by se našly: výraznější dynamika violoncell, v drobnohledu lehce nejistého (dva sporné momenty), ale celkově výborného a zejména charismatického loutnistu Jana Krejču a jedno zaváhání v dechových nástrojích.

Drážďanský komorní sbor má za bezmála třicet let své existence evropské renomé a přestože těžiště sboru tvoří symfonická díla z období klasicismu a romantismu, představil se v Zelenkovi ve vynikající formě. Štastný byl výběr sólistů, který se neobyčejně povedl: Martina Janková, Isabel Jantschek, Wiebke Lehmkuhl, Krystian Adam a Felix Rumpf byli jednoduše skvělí, o čemž si ještě napíšeme. Podívejme se ale nejdříve na postavu umělce, jehož hudba večer zněla.

Životní příběh pozdně barokního českého skladatele Jana Dismase Zelenky, který byl vrstevníkem Johanna Sebastiana Bacha, Georga Fridricha Händela a Georga Philippa Telemanna, se na první pohled nezdá nijak zajímavým, natožpak plytce atraktivním. Neprovází jej pachuť prolité krve jako renesančního knížete a skladatele Carla Gesualda da Venosu, není okořeněna vášní rozbouřených citů, jimiž se nechávali unášet Liszt, Wagner či Smetana, a vlastně ani nepoznala trpkost údělu nepochopení, jak ji zažívali za svých životů Anton Bruckner, Gustav Mahler nebo Arnold Schoenberg.

u0298_14_09_2014_korc

Z koncertu v ostravském Evangelickém kostele. (Foto: Ivan Korč)

Přesto Zelenkova hudba není moc známá. Čím to? Připomeňme si, čím si prošla hudba největšího barokního skladatele Johanna Sebastiana Bacha. Po jeho smrti upadla takřka dokonale v zapomnění, až berlínské provedení jeho Matoušových pašijí Felixem Mendellsohnem v roce 1829 nastartovalo její pozvolnou reinkarnaci. Analogie k Bachovi není náhodná. Od počátku sedmdesátých let minulého století se začíná jevit Zelenkovo dílo ve světle podobně zjasněném, jako v případě berlínského vzkříšení. Problém byl jinde a pramenil hlavně z estetických a kompozičních převratů doby, která nakročila k opouštění náročných polyfonních forem, zesvětštění, zjednodušení a novému melodicko-harmonicky oproštěnějšímu výrazu.

Zelenka dokonale ovládal kompoziční techniky své doby: jeho skladby jsou prosvíceny italskou kantabilitou (v oslavných a koncertantních partiích), francouzskou barevností (ač na rozdíl od Itálie ve Francii nikdy nepobýval) a rytmikou, která je ze všech výše zmíněných barokních mistrů snad nejzajímavější: i ve svých mších využívá podivuhodné rytmické změny s častými synkopami, mnohdy v nečekaných situacích, a podkládá je zajímavým kinetickým kontrastem, který někdy nemá daleko k Stravinského polyrytmii.

u0365_14_09_2014_korc

Pěvkyně Wiebke Lehmkuhl a dirigent Václav Luks. (Foto: Ivan Korč)

Ale zpět ke koncertu. První skladbou večera bylo Te deum, které přineslo hudbu velmi radostnou. Nadšené podání všech interpretů bylo jednoduše okouzlující. Dokonalá souhra všech protagonistů a Luksovo nesmírně pečlivé a přesné udávání nástupů a celkové nastudování bylo velmi precizní. Skvělí byli všichni sólisté, v prvé řadě Martina Janková, jejíž fascinující hlas zvládl nejnáročnější koloratury partu, excelovali také altistka Wiebke Lehmkuhl (Německo) a oba mužští protagonisté  polský tenorista Krystian Adam a německý barytonista Felix Rumpf.

Druhá kompozice Missa Dei Filii byla pozoruhodná z mnoha důvodů. Zelenka zde provedl formální experiment: z celého mešního ordinária ponechal jen Kyrie a Gloria, které rozšířil do obrovských rozměrů a naplnil velmi originální hudbou, jež anticipuje chorální prvky, zajímavou chromatiku a především rytmické finesy. Provedení mše bylo rovněž excelentní. Bouřlivý aplaus vestoje a nekončící ovace diváků svědčily o mimořádnosti koncertu.

u0396_14_09_2014_korc

Zleva sopranistka Martina Janková, dirigent Václav Luks a tenorista Krystian Adam. (Foto: Ivan Korč)

Reflexe Zelenkova díla je díky zájmu a provedení skvělých interpretů na vzestupu a lze očekávat, že v budoucnu dojde k dalšímu zpřítomňování díla tohoto českého mistra.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.