Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Herec Vojtěch Říha: Nevím, zda mi Ostrava přiroste k srdci, ale jsou tu fajn lidi

Herec Vojtěch Říha: Nevím, zda mi Ostrava přiroste k srdci, ale jsou tu fajn lidi

28.9.2014 Divadlo

Vojtěch Říha je čerstvou posilou hereckého souboru Divadla Petra Bezruče. Absolventa JAMU si ostravští Bezruči vyzkoušeli už v minulé sezóně v inscenaci Scapinova šibalství, teď má za sebou první premiéru ve stálém angažmá ve hře Klub outsiderů, ve které hraje postavu neúspěšného profesionálního fotbalisty.

Zvětšit obrázek

Vojtěch Říha, nová herecká posila Divadla Petra Bezruče.
Foto: Archiv V. Říhy

Koho je v životě víc – outsiderů, nebo těch úspěšných?

Podle toho, co teď hrajeme, myslím Klub outsiderů, to vypadá, že je na světě víc outsiderů, ale myslím, že ve skutečném životě je i dost úspěšných lidí.

A vy sám se považujete za úspěšného?

Myslím, že můžu. Dokončil jsem JAMU a dostal jsem se do Divadla Petra Bezruče, což je dobré divadlo…

Vím o vás, že jste už před studiem herectví hrál v amatérském divadelním souboru v Poděbradech. Co jste hráli?

Většinou pohádky.

A díval jste se v dětství na televizní pohádky?

Díval.

Bavilo vás to? Co je podle vás dobrá pohádka?

Bavilo. Teda ne všechno. Mně se líbí, když se na děti nešišlá, když se dětský divák bere na stejné úrovni jako dospělý.

Pro koho podle vás hlavně hraje Divadlo Petra Bezruče?

Myslím, nebo tuším, že hlavně pro mladší studentské publikum, to tvoří velkou část. Ale na „Outsiderech“ seděli v hledišti i lidé v důchodovém věku. Především to ale bude pro ty mladé, což mne osobně velmi baví a vyhovuje mi to.

Jaké hry jsou podle vás vhodně pro bezručácké většinové publikum?

Musí to být svižné, s aktuálními tématy. Tihle diváci mají rádi humor, přivítají, když se občas mluví i sprostě, když se občas ozve nějaká ta prdel, to mají hrozně rádi…

Co je dneska aktuální téma?

Pro studenty to jsou třeba nějaké věci z historie, co nikdy nebrali v dějepise. Nebo když to téma třeba zrovna hýbá světem. Možná i nějaké politické věci, ale s tím zatím nemám žádnou zkušenost. Rozhodně by se mělo hrát o tom, co se mládeži děje dnes a denně.

Měla by divadla dneska hrát hry s politickými tématy i pro takové publikum, které chodí do Divadla Petra Bezruče?

Myslím, že ano. Když je představení dobré, poukazuje na nějaký politický aktuální problém a když se dokonce během toho představení najde nějaké řešení, aby si divák v hledišti mohl udělat nebo utvrdit názor, tak ano. Člověk třeba přijde do divadla a má nějaký názor na aktuální téma, ale to divadlo to vidí nějak úplně jinak a toho člověka to posune někam dál. Tohle pak má smysl. Ale nemyslím si, že politické divadlo má dnes nějakou širokou základnu diváků.

Mě ve škole učili, že dobré divadlo má vždycky kontakt s realitou, ve které se odehrává. Myslíte si to také?

Ne úplně. Já mám rád takové projekty, u kterých nevím, co mohu čekat, ale co se mi samo nepodbízí. Co mne nechá samotného utvořit si obrázek.

Mluvíte o podbízení. Zároveň jste zmínil to, co má rádo bezručácké publikum, třeba ty občasné vulgarismy. Není zrovna tohle podbízení?

Podle toho, jak se to podá. Ale když je vulgarita v kontextu hry, tak to rozhodně podbízení není.

Na JAMU jste studoval ve třídě profesora Ivo Krobota. K čemu vás vedl?

On je hlavně režisér. Ale mohu říci, že nás sice vedl k herectví, ale hlavně nás formoval jako lidi. Abychom z té školy vylezli nejen jako dobří herci, ale hlavně jako slušní lidé. My jsme za ním dokázali jít a řešit i své osobní problémy. To bylo velice dobré.

Pan Krobot je, jak říkáte, hlavně režisér. S jakými režiséry se vám pracuje lépe – s těmi, kteří vám řeknou, co máte dělat, nebo s těmi, kteří vám nechají volnost?

Já jsem zatím moc režisérů nepoznal. Ale pan Krobot je typ takového toho rázného režiséra. Ne že by nám říkal, co všechno a jak máme dělat. Mně se třeba líbí, jak pracuje náš umělecký šéf Štěpán Pácl. Když přijdeme po čtené zkoušce do prostoru, tak on už to má v hlavě srovnané. Ne že by měl nakrokované všechno tak, aby říkal, teď uděláš pět kroků doleva a zvedneš pravou ruku. To ne. Ale aranžmá už vidí. A mně tohle vůbec nevadí, protože v tom daném aranžmá mám dost prostoru pro hereckou práci. Vím, že jsou herci, kteří mají rádi úplnou volnost. Mně ale vůbec nevadí, když mám danou nějakou šablonu, uvnitř které se mohu tvůrčím způsobem svobodně pohybovat.

Vraťme se ještě k té slušnosti vyžadované Ivo Krobotem. Nechci tady moralizovat, ale přesto: co je podle vás nutné k tomu, aby bylo možné o někom říci to je slušný člověk?

Tak třeba aby se za mne nikdo nestyděl. Aby se mnou byli rodiče spokojeni. Aby za mnou nebyly nějaké špatné činy.

Koho je podle vás mezi lidmi více, těch slušných, nebo těch neslušných?

Já si myslím, že těch slušných. Samozřejmě, že bídáků je také hodně, ale my dobří je válcujeme.

Co vás čeká v nadcházející sezóně?

Hraji ve Scapinových šibalstvích, teď byla premiéra Klubu outsiderů a pak si zahraji v Kazimírovi a Karolíně od našeho uměleckého šéfa Štěpána Pácla a také ve Třech mušketýrech. Kromě toho přezkušuji role Tomáše Dastlíka, který odešel.

Jak se vám teď žije v Ostravě? Vydržíte, nebo čekáte na nabídku odjinud?

Přiznám se, že jsem už měl nabídky od jiných divadel v jiných městech. Ale angažmá v Divadle Petra Bezruče jsem přijal proto, že mi ta nabídka přišla nejzajímavější. Je pravda, že nevím, jestli mi Ostrava přiroste k srdci. Pocházím z Polabí a chalupu máme v Krkonoších, takže jsem hodně nasměrovaný na přírodu Je ale fakt, že jsou tady velice fajn lidi. Neříkám, že za nějaké dva tři roky třeba nebudu už zase někde jinde, ale momentálně jsem tady ale spokojený. I když nejlepší by byli Bezruči v Poděbradech.

A máte nějakou vysněnou roli?

Já mám rád sport. Takže bych si rád zahrál někoho z takového toho tvrdého jádra, fanouška nějakého klubu.

Tak ať se vám to splní.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.