Jak to slyší houslista Jiří Vodička: Pavel Šporcl, Vanessa Mae i Kronos Quartet

César Franck –  Sonáta A dur, hraje Hana Kotková (2013): Musím se přiznat, že provedení Franckovy sonáty Hankou Kotkovou jsem nikdy neslyšel. Přesto musím uznat, že je to velmi povedená nahrávka naší známé české houslistky. Pamatuji si na její koncert z Hradce nad Moravicí, kde hrála na zahájení soutěže Beethovenův Hradec, kterou jsem ten rok jako čtrnáctiletý vyhrál.

Vanessa Mae – J. S. Bach: Toccata a Fuga (2006): Když se mi v prohlížeči otevíralo toto video, čekal jsem, že na mne vyskočí velká světelná show a Vanessa Mae se vynoří odněkud s úpravou nějaké známé klasické skladby. V tom prvním jsem se mýlil. Sice hraje v doprovodu symfonického orchestru ve večerních šatech v koncertním sále, ale bohužel mě neoslovila její úprava Bachovy Toccaty a Fugy. Jak jednou odpověděl v televizi jeden náš známý houslista na otázku: Co říkáte na Vanessu Mae? Odpověď: Je to pěkná holka…

Jad and Den Quintet – Trilogy (Emerson, Lake and Palmer cover, 2008): Přiznám se, že mě toto video na první pohled a poslech zaujalo. Jednak je toto velmi zajímavě graficky zpracované a po stránce zvukové je to celkem originální.

King Crimson: Larks Tongues In Aspic Part I., na housle hraje David Cross (live 1972): U tohoto videa jsem byl hned na začátku trošku zděšen. Můj subjektivní názor je, že jsou určité vjemy, které asi člověk může pochopit a přijmout jedině s nějakou omamnou látkou v krvi. Můj tatínek byl a je rockový kytarista a u nás doma jsme poslouchali všechno možné, ale tohle je na mne už trošku moc… Otevírám flašku červeného vína, třeba mi to půjde lépe.

Antonio Vivaldi – Podzim, hraje Julia Fischer (2008): Vivaldiho Čtvero ročních dob je asi jednou z nejotřelejších skladeb, kterou posluchači můžou slyšet. Třeba v Praze na každém rohu pro turisty. I přesto je to má oblíbená skladba, protože ji posluchači milují. Je to úžasné, že se něco takového Vivaldimu povedlo. Toto video odkazuje na jednak zajímavé pojetí Julie Fisher, tak opět na kvalitu obrazového zpracování a tím i hezkého dojmu.

Philip Glass – Houslové sólo (Knee 2) z opery Einstein na pláži, hraje Tim Fain (2012): Tuto skladbu Philipa Glasse jsem dosud neznal a moc se mi líbila. V tomto provedení je to spíše koncertní etuda dobrá na rozehrání – rozehřátí prstů, ale jak jsem pochopil, nejedná se o originál. Jako úprava je to jistě působivá skladba pro publikum.

Petr I. Čajkovskij – Houslový koncert, hraje Pavel Šporcl (2012): Pavla Šporcla jsem sledoval již jako malý kluk. Jeho provedení houslového koncertu Petra Iljiče Čajkovského je skvělé a určitě se řadí mezi ty nejlepší.

Kronos Quartet and Kimmo Pohjonen – Emo, část suity Uniko (2004): Tato alternativní hudba je a vždycky bude zajímavá asi pro menší skupinu lidí. Je to opět můj subjektivní názor, ale musím uznat, že se mi moc líbí spojení smyčcového kvartetu s akordeonem. Je to zase něco jiného, než člověk slyší všude kolem sebe. Určitě je to moc zajímavé.

César Franck – Sonáta A Dur, hraje Gidon Kremer (2012): Gidon Kremer, světový houslista. I když se opět nacházíme jako na začátku u C. Francka, musím napsat, že cokoliv v podání Gidona Kremera je originální a přináší do světla oné skladby jinou a novou tvář. Vždy je na každém, jestli to příjme nebo zůstane u „zažitého” provedení. Opravdu moc zajímavá nahrávka. Děkuji za ni.