Herec Ondřej Malý: Pořád mě to v Ostravě drží, nemůžu se odsud hnout

Jste jmenovcem známého herce Ondřeje Malého, potkali jste se někdy?

Ano. Jednou jsme zkoušeli v divadle, už nevím, jestli to byl Sen noci svatojánské nebo Macbeth, ale najednou přišel jeden pán, že se jde podívat, jestli tady někdo není. A to byl právě Ondra Malý. Představil se mi – řekl, že je Ondra Malý, a já jsem mu řekl, že jsem taky Ondra Malý… To bylo naše jediné setkání. Když dostal Českého lva, volali mi přátelé a gratulovali… A na Shakespearovských slavnostech mi volala televize, že se mnou udělá rozhovor, jenže pak se ukázalo, že chtějí mluvit s tím druhým…

Jste absolventem Janáčkovy konzervatoře a tvoříte především v Ostravě, přesto jste nejdříve získával zkušenosti v Praze, jak k tomu došlo?

V pátém ročníku jsem dostal nabídku z Divadla Na Fidlovačce, vyhlédl si mne tehdejší ředitel Tomáš Töpfer a strávil jsem tam asi rok a půl. Odešel jsem kvůil Squatu, abych si vyzkoušel vlastní věc. Od té doby jsem opět v Ostravě na vlastní noze.

Nelitujete toho?

Nelituji, potkaly mě tady hezké věci, navíc jsem mezi lidmi, které tady znám, takže se mi dobře tvoří.

Divadlo Na Fidlovačce bylo jistou ostravskou enklávou, řada herců do něj přišla právě z Ostravy, třeba i zmíněný Tomáš Töpfer, který působil v Ostravě na přelomu 70. a 80. let.  Jak jste tuto ostravsko-pražskou výspu vnímal?

Je to tak, hodně lidí tam přišlo z Ostravy, třeba Terezka Bebarová, ale postupem času se z Ostraváků stali Pražáci, kteří se přizpůsobili tamějšímu prostředí.

Squat je první inscenace, na které jste se podílel autorsky?

Ne tak docela, ještě ve škole jsme dělali inscenaci s Petrem Sedláčkem Já x 2. Ale ta se hrála jen dvakrát v Atlantiku. Kdežto Squat mel 10 až 12 repríz v Cooltouru, jednou jsme to hráli v sousedním klubu Marley na divadelním festivalu Ostravar. Potěšilo mě, že jsem na Squat zaslechl spoustu pozitivních ohlasů. Lidé ocenili, že se hraje i někde jinde než na dobře známé profesionální scéně.

Přes svůj úspěch ale Squat skončil, co připravujete nového?

Představení 3CM, vizuální akrobacii s hudbou. Premiéra byla v srpnu. S Jiřím Hanusem tam děláme hudbu, vinylovou, atmosférickou. Je to spolupráce se Šárkou Bočkovou a Vojtěchem Fülepem. Celé je to o touze, které chybí tři centimetry k tomu, aby dosáhla svého cíle.

Nemohu si odpustit poznámku, že Squat přes své undergroundové proklamace byl vlastně  přehlídkou ostravských profesionálních herců, jak se vám to podařilo?

Mám dobré kontakty, znají mě a rádi spolupracují. Vladimír Polák byl oříšek, ale nakonec se k nám přidal. S Andreou Mohylovou a dalšími se znám ještě z dob konzervatoře.

Poněkud mě zarazila určitá povrchnost Squatu, ale předpokládám, že to byl tvůrčí záměr…

Ano, chtěli jsme ukázat dutost mladé generace. Postava, co chodí pořád s telefonem a „čekuje“ Facebook, skutečně existuje. A neznám člověka, který by nekouřil marihuanu… Baví mě karikatury, kdy si řeknete: „Ježišmarija, co je to za zjevení,“ ale pak se pod tou schránkou skrývá někdo jiný, než divák očekává.

Vy jste ale z počátku v divadle moc nehrál, jak to?

Vyrostl jsem na filmu, všichni mí spolužáci hostovali v divadlech a já jako jediný dostával nabídky od filmu. Když jsem vystudoval, tak jsem zjistil, že jsem divadlo nikdy pořádně nehrál.  Účast na letošních Letních shakespearovských slavnostech pro mne byla velká zkouška ohněm.

Můžete přiblížit své filmové role?

Spolupracoval jsem s Tomášem Krejčím, natočili jsme velkolepou sci-fi v roce 2011, která měla jít do kin, ale zatím se film ještě nepodařilo celý dokončit. Měl jsem také hlavní roli v televizním seriálu 4TEENS, což byla zkušenost k nezaplacení. Nejnovější je film Maturita, údajně nejhorší snímek české kinematografie, ale ještě jsem ji neviděl.

Diváci vás mohou zahlédnout také v Komorní scéně Aréně v novince Neuvěřitelné příhody Julie a Nataši…

V Aréně je to jenom hostovačka, stavy v ostravských divadlech jsou plné, takže je to složité. Kromě toho spolupracuji i s Národním divadlem moravskoslezským, diváci mě mohli vidět ve Snu noci svatojánské, Macbethovi nebo Holých dupách.

Jste na volné noze, dá se tak v Ostravě uživit?

Je to těžké, co si člověk neudělá, tak to nemá, dělám brigády, přivydělávám si v antikvariátě, spolupracuji s Cirkusem trochu jinak…

V Ostravě se vám líbí, neuvažujete o odchodu?

Pořád mě tady něco drží, nemůžu se odtud hnout. Líbí se mi zdejší umělecké sféry. Všichni, co tady tvoří jako profesionálové, se navzájem znají. Je tady dobré zázemí a co se týká názorů, lidé si dokážou říct, co se jim líbí a co ne. V Praze to takto nejde, je moc nosatá, lidé se vychvalují a přitom ve skutečnosti o nic nejde. Ale ještě se pořád hledám, stále se rozhoduju, co budu dělat na sto procent.