Soubor Ševčík tančil na Tchaj-wanu a jeho vedoucí říká: Odzemek měl úspěch

Jaká byla cesta a jak dlouho trvala?

My jsme odlétali rozděleni na pět skupin. Já konkrétně jsem jel s několika kolegy autobusem do Budapešti, odtud už letadlem do Amsterodamu a pak do Šanghaje. Následoval let do hlavního města Tchaj-wanu Taipei a odtud zase autobusem na druhou stranu ostrova do města Tainan. Cesta trvala patnáct hodin.

Kolik vás celkem bylo?

Devět tanečních párů a dvě muziky, cimbálová muzika Tolar a Cimbálová muzika Úsměv, které s námi tradičně spolupracují, takže třicítka lidí.

Mohl bys představit festival, na který jste byli pozváni?

Nan Ying International Folklore Festival v Tainan City je obrovská událost. Je to jeden z největších festivalů svého druhu na světě. Vystoupilo celkem dvaadvacet souborů z dvaceti zemí, my jsme reprezentovali Českou republiku. Festival trvá jedenáct dnů a vystupovali jsme každý den. Hned v první den po příletu proběhlo setkání se starostou Tainanu a následoval první koncert. Organizátoři nás pak vozili od jednoho místa koncertu ke druhému, město má rozlohu přibližně tak velkou jako celý Moravskoslezský kraj. Festival má hlavní scénu, kde probíhá uvítací a závěrečný ceremoniál, a pak se vystupuje na různých místech. Navštívili jsme třeba i mateřskou školu.

Jaký byl program koncertů? Vystupovali jsme sami, nebo s dalšími soubory?

Vždy to byl výběr z hostujících souborů, jednou jsme koncertovali společně s Mexičany, pak s Holanďany, pak zase s ruským souborem, příště zase ze souborem ze Srbska. Také s korejským souborem. Zastoupení bylo opravdu celosvětové, účinkovaly soubory z Turecka, Finska, Singapuru, Filipín, Malajsie, Japonska, Itálie, Nepálu, Mongolska a řada dalších.

Snímek z pobytu ostravského souboru Ševčík na Tchaj-wanu. (Foto: Archiv souboru)

A co jste měli v programu kromě koncertního vystoupení?

Navštívili jsme řadu škol, organizátoři nás seznamovali s místními tanci a místními zvyky, absolvovali jsme školu vaření místních specialit, ale prošli jsme i výukou bubnování. Na jedné střední škole jsme zhlédli velmi tvrdý taneční baletní trénink. Pak jsme místní baletky učili naše tance.

Co počasí?

Téměř tropické. Září a začátek října patří naštěstí k nejsušším měsícům v roce, ale teploty jsou vysoké. Přes den kolem třiceti, v noci kolem čtyřiadvaceti.

Co vám organizátoři nabídli k jidlu?

Já osobně jsem preferoval místní stravu, takže hodně ryby, mořské plody a řasy. Hodně zeleniny, sushi. Ale bylo i hovězí maso. A místní lidé jsou velice pohostinní, přátelští, a stále se usmívají. Je to velký rozdíl mezi Českou republikou a Tchaj-wanem. Tam se stále všichni usmívají a u nás chodí lidé zamračeni.

Které vaše tance se nejvíce líbily?

Nejvíce se líbily figurální tance, ale v podstatě všechno. My jsme pro ně exoti. Vysvětlovali jsme jim, o čem jsou naše písničky, o čem jsou točené, předvedli jsme v rámci hodinové prezentace České republiky s úspěchem i valašský odzemek s tím, že tento tanec usiluje o zařazení do světového nehmotného kulturního bohatství UNESCO. Po prezentaci jsme dostali řadu otázek a v jedné z nich se nás ptali, kolik manželských párů vzniklo přímo v souboru. To je bohužel velmi těžké spočítat, protože je jich opravdu hodně.