Janáčkův máj

Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Šéf ostravské opery Robert Jindra končí a říká: Nemůžu už mlčet
PLATO-2016

Šéf ostravské opery Robert Jindra končí a říká: Nemůžu už mlčet

15.11.2014 Divadlo

Hudební ředitel operního souboru Národního divadla moravskoslezského Robert Jindra v Ostravě končí. Ředitel divadla Jiří Nekvasil se rozhodl neprodloužit mu smlouvu, která končí v lednu příštího roku. Kulturní deník Ostravan.cz požádal Roberta Jindru o zodpovězení několika otázek a o vyjádření k Nekvasilovým argumentům. Na jiném místě přinášíme také rozhovor s Jiřím Nekvasilem.

Hudební ředitel opery NDM Robert Jindra odchází z Ostravy ve zlém. Zvětšit obrázek

Hudební ředitel opery NDM Robert Jindra odchází z Ostravy ve zlém.
Foto: Archiv umělce

Před časem zveřejnil internetový portál Operaplus.cz informaci, že vám ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil neprodlouží smlouvu. V rozhovoru to ředitel zdůvodnil tím, že smlouva byla uzavřena na pět let a vy jste prý navíc o pokračování zájem neměl…

Jiří Nekvasil nám v polovině srpna oznámil, že sezóna 2014/2015 je na základě jeho nespokojenosti s uměleckou úrovní jednotlivých představení a projektů opery NDM naší sezónou poslední. Tomuto překvapivému kroku nepředcházely žádné předchozí signály, navíc jsme s ním ještě v červnu tohoto roku při společné přípravě a realizaci inscenace Smetanovy Čertovy stěny konzultovali obsazení našich projektů v sezóně 2015/2016. Jiřího Nekvasila jsem tedy upozornil, že moje smlouva končí již na konci ledna 2015, o čemž ale k mému velkému překvapení nevěděl, proto mi nabídl její prodloužení až do června příštího roku. To ale poté, když vyjádřil nad mou prací nespokojenost, považuji za poněkud pokrytecké. Po jeho následném „rychlém“ mediálním vyjádření za začátku září na serveru Operaplus.cz, ve kterém nepravdivě říká, že jsme byli společně domluveni pouze na dotažení pěti společných sezón, přitom nic po celou minulou sezónu nenasvědčovalo tomu, že bych neměl ve své funkci i vzhledem k mým jiným závazkům setrvat i nadále, rozhodl jsem se pro ukončení své práce na pozici hudebního ředitele opery NDM ještě před uplynutím mé smlouvy. Chci tím tak vyjádřit své stanovisko k nastalé situaci. Jiří Nekvasil mi nabídl externí smlouvu na Prokofjevova Ohnivého anděla, kterého budu dirigovat, stejně jako další představení, ovšem již jen jako hostující dirigent a jen do konce této sezóny. Nechci Jiřím Nekvasilem nastolenou personální změnou ohrozit provoz sezóny, kterou jsem se svým týmem připravil tak, aby až do jejího konce všichni přizvaní sólisté, dirigenti a inscenátoři měli připraveny podmínky pro smysluplnou uměleckou práci.

Jedním z jeho argumentů je okolnost, že jste se měl rozhodnout pro umělecké šéfování v Praze nebo v Ostravě. Vy jste si až po překvapivý zvrat v červnu ponechával obě působiště, nemýlím – li se…

O souběhu pozic v pražském Národním divadle a ostravské opeře pan ředitel Nekvasil od samého počátku věděl. Byl jsem si velmi dobře vědom, že je to situace, která je pro něj, ale zároveň i pro mne nelehká. Navíc oslovení z Prahy přišlo poměrně náhle a bylo nutné reagovat velmi rychle. V pražském Národním divadle vzniklo zcela nové, netradiční uskupení vedení operních souborů pod hlavičkou Národní divadlo. V podstatě se dá říci, že kompetence vedení byly rozděleny mezi tři šéfy a název hudební ředitel zahrnoval spíše pravomoci šéfdirigentské s určitým přesahem. Považoval jsem za neseriózní a neprofesionální odejít do Prahy a Ostravu tak náhle opustit! Naplánovaná sezóna byla zcela v našich rukách, vše bylo připraveno. To byl jeden z hlavních důvodů pro mé rozhodnutí i za cenu fyzického a psychického vypětí zastávat obě funkce souběžně. Ostatně, nejsem první ani poslední umělec, který vedl dva soubory současně, a pokud bylo v mých silách nápor práce zvládat, nebyl důvod na mé pozici v Ostravě nic měnit. Nebylo by to pochopitelně možné bez zásadní pomoci mých nejbližších spolupracovníků Daniela Jägera, Aleny Golatové a Valerie Hendrychové. Během celé uplynulé sezóny došlo k několika zásadním setkáním s panem ředitelem Nekvasilem a ani na jednom z nich nepadlo z jeho úst, že bych se měl rozhodnout pro jednu ze zastávaných funkcí. Rozhovory probíhaly v duchu co dál, jak se vyvíjí situace v Praze a jak to vidím s pokračováním mého působení v Ostravě. Společně jsme také řešili řadu běžných provozních problémů. V jarních měsících pan Nekvasil poprvé zmínil, že pokud bych se rozhodl dále setrvávat v Praze, bude se muset pomalu porozhlédnout po mém nástupci. Řekl jsem mu, že situace v pražském Národním divadle je pro mne velkým zklamáním, protože jsem se v zásadních uměleckých otázkách zcela rozcházel s mým přímým nadřízeným Petrem Kofroněm a že se budu velice rád věnovat i nadále Ostravě. Pouze bych se v případě rezignace v pražském Národním divadle nevzdal dirigentské smlouvy. Od té doby jsme již tuto otázku neřešili. Zásadním mezníkem byl do důsledků zvážený odchod dramaturga Daniela Jägera z Prahy, o kterém byl pan Nekvasil v předstihu informován a velmi pozitivně jej přijal. Stejně tak byl jako první (!) na konci června informován o mém odstoupení z pozice hudebního ředitele pražského Národního divadla a dokonce i o ukončení mého dlouholetého stálého pracovního poměru tamtéž. Stalo se tak ještě před vydáním mého tiskového prohlášení. Tato informace byla opět přijata ze strany pana Nekvasila pozitivně. Bylo mi pak záhadou, když jsem se později dočetl o tom, že byl mým rozhodnutím po uveřejnění v médiích šokován. Při naší schůzce k zahájení sezóny v srpnu pak řekl, že o mé ústní rezignaci věděl od pana Kofroně již několik dní (!) před tiskovým prohlášením, čímž si protiřečil. Nicméně, během šestitýdenní spolupráce při nastudování opery Čertova stěna (květen/červen), a dokonce ani během hostování na festivalu v Litomyšli (20. a 21. června), jsem neměl žádné signály k tomu, že se rozhodl pro výměnu hudebního ředitele a dramaturga opery NDM, a to i přesto, že jsme společně otevřeli otázku obsazení titulu Braniboři v Čechách plánovaného v koprodukci s festivalem v sezóně 2015/2016. O to větší překvapení pro nás bylo, když jsme si v srpnu po nástupu do nové sezóny z úst pana Nekvasila vyslechli, že pro nedobrou uměleckou a provozní úroveň uplynulé sezóny je tato sezóna naší poslední.

Nicméně jsem jeho rozhodnutí v klidu přijal a rozhodl se celou záležitost – i přes naléhání kolegů v souboru a přátel – mediálně nevířit. Bohužel, následné mediální výstupy z úst pana ředitele Nekvasila a některé jeho další kroky – jako například nepřizvání vedení opery NDM na říjnovou uměleckou radu NDM (svolanou u příležitosti premiéry Výletů páně Broučkových) nebo redakční „úprava“ mého příspěvku do listopadového/prosincového vydání časopisu NDM mne již přiměly k reakci, abych tak zabránil šíření nepřesných informací ohledně mého působení a odchodu z NDM.

Jak to tedy s vaší spoluprací s Národním divadlem moravskoslezským bude v budoucnu? Diváci si na vámi nasazenou laťku zvykli a inscenace, které realizujete, mají úspěch. Pro pana ředitele Nekvasila není vaše hostování problém …

V tuto chvíli toto téma u mne není na prvním místě, protože se soustředím na listopadový návrat Káti Kabanové a na mimořádný koncert s názvem Puccini Gala, kterým se chci za účasti vzácných hostů rozloučit s ostravským souborem a publikem v pozici hudebního ředitele. Do ostravské opery se v budoucnu rád s potěšením a radostí vrátím jako dirigent pouze v okamžiku, kdy budu přesvědčen, že osobní umělecké ambice a prezentace jednotlivce nepřevažují nad zájmy samotné instituce. Zároveň bych rád poděkoval všem kolegům, sólistům opery NDM, členům našeho orchestru a sboru za krásnou tvůrčí spolupráci a zároveň chci poděkovat našim divákům, kteří spoluvytvářeli nezapomenutelnou atmosféru našich operních večerů.

Když už luštíme složitou otázku, proč odcházíte z Ostavy, kde jste se výrazně zapsal kvalitními inscenacemi, ohlédněme se společně za vámi nastudovanými díly. Nač vzpomínáte nejraději?

Do ostravské opery jsme s dramaturgem Danielem Jägerem přicházeli s plnou hlavou nápadů, jakým způsobem vytvářet dramaturgický plán obohacený o méně známé tituly, které však patří do zásadního světového repertoáru velkých světových scén. Jsem velice šťastný, že se nám podařilo vdechnout život například klíčovým dílům 20. století, jako je Hindemithův Cardillac, Stravinského Život prostopášníka, opery Leoše Janáčka, ale i díla italských veristů. Jsem moc rád, že jsme připravili a ze dvou třetin realizujeme trilogii Donizettiho královen – díla italského belcanta v poslední době na českých scénách velmi chybí. Pro tak smělé plány bylo ale nutné přivést do Ostravy hostující sólisty, kteří tak ve spojení s kmenovými sólisty našeho souboru tvořili v posledních pěti letech takovou ostravskou operní „rodinu“.

Jsem moc rád, že jsme mohli našemu publiku představit sólisty formátu Evy Urbanové, Nadine Secunde, Morenike Fadayomi, Olgy Romanko, Maidy Hundeling, Therese Waldner, Nany Miriani, Frédérique Friess, Iordanky Derilovy, Dany Burešové, Charlese Castronova, Arnolda Bezuyena, Gustava Porty, Adama Plachetky, Aleše Brisceina, Jana Vacíka, Pavla Černocha, Ulfa Paulsena, Petera Mikuláše, Ivana Kusnjera, Jacka Straucha, Vincenta Wolfsteinera, Blagoje Nacoskiho, Philippa Do a řady dalších. Díky nejen jim byl, věřím, každý z operních večerů v našem divadle mimořádný.

Rozhovor s Jiřím Nekvasilem čtěte zde.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.