Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Obrovský úspěch Noci divadel: Davy vzaly ostravské scény útokem

Obrovský úspěch Noci divadel: Davy vzaly ostravské scény útokem

16.11.2014 Divadlo

Noc divadel, jejíž druhý ročník se konal v sobotu pozdě večer na všech ostravských divadelních scénách, přilákala stovky zájemců. Organizátoři společně vypravili velký divadelní průvod ozdobený lampióny, který během tří hodin postupně prošel všemi divadly. Končilo se až v neděli po půlnoci a kdo přišel, rozhodně nelitoval.

Zvětšit obrázek

Z programu Noci divadel před Divadlem Antonína Dvořáka.
Foto: MIchaela Kubicová

Samotný začátek putování byl v Divadle Petra Bezruče zahájen úspěšnou komedií Scapinova šibalství, pak se promítalo v Márnici a nakonec byly před budovou divadla sehrány krátké výstupy z divadelních her.

Noc_divadel_2014_DPB (1)

Herečka Pavla Gajdošíková zapaluje svíčku během Noci divadel. (Foto: M. Kubicová)

„Měla jsem sice kostým Kordélie z Krále Leara, ale představovala jsem Médeu, jak vraždí své děti. Ještě před tím jsme příchozí vybavili lampióny a pak jsme se vydali na cestu až do symbolického Podsvětí,“ říká Pavla Gajdošíková, která v „nočním“ kostýmu zářila v čele průvodu jako Bílá paní.

Noc_divadel_2014_DPB (4)

Pavla Gajdošíková v čele divadelního průvodu. (Foto: M. Kubicová) )

Další scéna se odehrála u kašny před Divadlem Antonína Dvořáka, tentokrát šlo o epizodu z Hamleta. Několikasetčlenný dav pak zablokoval vstup do divadla, kde došlo k předání symbolického talismanu – dřevěného vesla, které si jednotliví průvodci během večera v čele skupiny předávali jako štafetový kolík. Zaměstnanci divadla byli z obrovského množství zájemců poněkud vykuleni, i když vrátný neopomenul všem uhasit svíčky v lampionech, aby snad stánek kultury náhodou nevzplál. Planul, ale pod náporem zvědavců o umění.

Noc_divadel_2014_DPB (12)

V rukou mnoha účastníků planuly lampióny. (Foto: Michaela Kubicová)

Ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil se ztrácel v davu, který jej v panujícím příšeří obklopil a unášel na točnu. „Jsme příjemně překvapeni a zaskočení, že máte o divadla takový zájem, i když zrovna nehrají,“ pronášel sotva slyšitelným hlasem a svítil malou baterkou nad hlavami zvědavců, uprostřed nichž se utápěl.

Vrcholem pouti Divadlem Antonína Dvořáka měla být atrakce v podobě zprovoznění točny na jevišti, jenže ejhle, pod náporem stovek nohou se odmítala točit. V pološeru zněly árie ze záznamu a slibovaní duchové se nepochybně zalekli a nevystrčili ani nos.

Pan ředitel ale rafinovaně odvedl část davu do slepé uličky po schodech. „Ti herci snad nic jiného nedělají, než že chodí po schodech,“ komentovali četnost jejich stupňů návštěvníci. Točna se pak skutečně roztočila, ale jen do chvíle, než se dav vzpamatoval a vrátil se ze slepého zákoutí zpět na místo činu. Pak se znovu zasekla.

Následoval přechod do Divadla loutek, jehož věž s orlojem zářila do noci jako maják. Vysoko na schodech za průhlednou skleněnou výlohou se hromadili konzervatoristé převlečeni za oživlé mrtvoly. Což si patřičně vychutnávali nalepeni na sklo a ve filmově zpomaleném pohybu.

IMG_8951

Noc divadel před ostravským Divadle loutek. (Foto: DLO Ostrava)

Dav tentokrát vedl Světlonoš s lampou a zahajoval program divadelním skečem v oknech orloje. Mezi dřevenými loutkami se krčil pes Šaryk v podání Karla Růžičky, který nejdříve zakvílel a pak na zevlující publiku vybafl: „Máte buřta!?“. Načež se šlo do podzemních prostor přes zadní část přístavby, kde už čekal Krkavec (Tomáš Rossi).

PB151586

Oživlé mrtvoly v oknech přístavby Divadla loutek. (Foto: M. Jiroušek)

„Protože v tomto množství, ve kterém jste se dostavili, žádné hudební číslo není možné nastudovat, nacvičíme si déšť,“ prohlásila jeho postava, známá z nové inscenace Aika ze ztracené pohádky. Obdivuhodná interakce s publikem, které se dovnitř celé nevešlo, a přesně dávkované instrukce pohádkové bytosti nakonec vykouzlily nejen déšť, ale rovnou pořádný liják s krupobitím, který se po chvíli zase plynule utišil.

Atrakce pokračovaly dál, Světlonoš zvědavce zavedl do útrob budovy až k výtahu, kde se odehrávalo nejkratší loutkové představení. „Já jsem vaše stáářííí, jedete nahóru nebo dólu?“ hlásala postava uvnitř zdviže. Její výstup byl přesně odměřen pár desítkami vteřin, než se dveře automaticky zavřely. A ještě nebyl konec.

IMG_8958

Divadlo loutek zaplnily davy lidí. (Foto: DLO Ostrava)

Publikum zamířilo na hlavní jeviště, kde už na straně diváků, pohodlně rozvaleny v sedačkách, čekaly loutky v životní velikosti z magického představení Marvin, aby promluvily zasněným hlasem. „Slyšel jsem, že umíte přivolat déšť, tak jej přivolejte,“ pronesl myšák a situaci musel jako pohotový dirigent zachraňovat Krkavec. „A teď nás bavte,“ kontroval myšák a upadnul do nehybnosti.

Dav následně zamířil zadním vchodem na blízký palouk, kde už čekali u skutečného ohně Čtyři z tanku a pes. Zájemcům nabízeli čaj, podle reakcí notně přeslazený, zapěli píseň a „podřystali“ s příchozími. To už ale nastal čas vyrazit pod vedením Světlonoše bočními uličkami až do vzdálenější Arény. Jenže Divadlo loutek, které na tento slavnostní večer bylo ze zúčastněných divadel připraveno snad nejlépe, o sobě ještě nechalo vědět, protože u nedalekých popelnic potkali kolemjdoucí podivnou myšku v lidské velikosti, která se na rozdíl od Šaryka nechala podrbat i za ušima. Leč sbohem loutky a vzhůru na scénu pyšnící se titulem Divadlo roku v České republice, do Komorní scény Aréna.

PB161635

Herec Josef Kaluža unášený davem. (Foto: Martin Jiroušek)

Početný průvod vítal  u známé pasáže herec Josef Kaluža v roli průvodce, vrátného a dalšího nositele putovního vesla. Davy lidí byl příjemně překvapen, ne-li zaskočen. Naštěstí pohotově zareagovala místní čajovna, která řadu valících se příchozích zbrzdila podávanými nápoji. Na začátku byl klid, foyer a prostředí u baru v prvním patře u vstupu na scénu se plnily pozvolna. Bylo to jen pověstné ticho před bouří, protože velmi záhy čouhala Josefu Kalužovi z moře davu jen vzpřímená brada a veslo sloužilo jako záchytný bod.

Prohlídka zdejších prostor podobně jako v Divadle Antonína Dvořáka připomínala den otevřených dveří. Zájemci se dozvěděli dokonce stručnou historii Komorní scény Arény (pochopitelně jen potud, kam až paměť průvodce sahala) a nastal manévr, který dav dosud nezakusil. Nutnost rozdělit se na skupiny. „Nejlépe tři,“ prohlásil Josef Kaluža, „určitě vás už dělili předtím,“ dodal zatvrzele. Dav marně protestoval, že nikoliv. Což byla koneckonců pravda, vždy jej respektovali jako celek, i když byli třeba v úzkých. V Aréně ne.

První skupina vyrazila na střelhbitou exkurzi do sálu, protože zrovna se tam připravovala herečka Tereza Cisovská na nejbližší zkoušku. „Nesmíte ji moc rušit, je protivná, a tak rychle pryč,“ dostala skupina pokyn, ale opustit sál bylo v tu chvíli téměř nemožné, protože se v jediném východu a zároveň vstupu přivítala s tou částí, která právě opožděně přikvačila z Divadla loutek.

maskerna

Tereza Cisovská v maskérně Komorní scény Aréna. (Foto: M. Jiroušek)

Josef Kaluža zapřemýšlel a situaci vyřešil, zavedl část skupiny na balkon, nicméně Tereza Cisovská hlasitě protestovala: „To vám to ale trvá.“. Krkolomnému prolézání Arény ovšem zdaleka nebyl konec, Terezy Cisovské rovněž ne. Prohlídka byla poctivá. Když se skupina hnula do zákulisí, natrefila na herečku v šatně, ve zkušebně a dokonce v maskérně. Pokaždé dle slov průvodce měla být nepříjemná.

„My za to ale nemůžeme, že si zkouší roli, tato akce přece byla nahlášena dopředu,“ postěžovala si jedna účastnice, která dle svých slov do Arény vstoupila ten večer vůbec poprvé. „Jinde se k nám chovali vstřícněji,“ dodávala. „Ona to jen hraje,“ upozorňovaly ji mladší kolegyně. „Tak si měla nazkoušet přívětivější roli,“ oponovala dotyčná.

A Tereza Cisovská vlastně byla podle zkušeností dalších procházejících vlastně i milá. „Ona je herečka, víte, jenom to tak hraje, kdybyste s ní měli být celý den…“ kontroval průvodce večera a vedl zvědavce dál do stísněných útrob divadelního zákulisí.

DSCN7113

Dav návštěvníků v Komorní scéně Aréna. (Foto: Michaela Hučíková)

Hluboko po půlnoci vyrazil stále ještě nadšený dav do Divadla Jiřího Myrona, kde tajůplné noční putování skončilo. Těm, kdo je nestihli, nezbývá, než se těšit na příští rok a stejně vydařené počasí i náladu herců, kteří se dají nebo nedají zaskočit nebývalým zájmem nočních návštěvníků, i když se zrovna v divadlech nehraje. „Měli s tím počítat, Ostrava je přece velká,“ zněl komentář z druhé strany, z úst nadšených poutníků.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.