Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Úspěchy a zklamání roku 2014 očima ostravských herců a dalších lidí od divadla

Úspěchy a zklamání roku 2014 očima ostravských herců a dalších lidí od divadla

30.12.2014 Divadlo

Jaká byla nejpřínosnější událost, největší překvapení či nejlepší inscenace na divadelní scéně v Ostravě a v Moravskoslezském kraji roce 2014? A co považujete za největší průšvih nebo největší zklamání v divadle za uplynulý rok? S takovou otázkou deník Ostravan.cz oslovil řadu osobností spojených s divadelní scénou. Odpovědi, které nakonec došly, předkládáme našim čtenářům.

Zvětšit obrázek

Z inscenace Petrolejové lampy, v popředí Sylvie Krupanská a Lukáš Melník.
Foto: Tomáš Ruta

Vladimír Polák, herec, Národní divadlo moravskoslezské: Pro mne byla příjemným překvapením klasická opereta Eduarda Künneckeho Bratránek z Batávie. Spojení skvělé úpravy libreta Tomáše Vůjtka a režie Tomáše Jirmana (tedy činoherního praktika) a operetní a muzikálové hvězdy Martiny Šnytové a činoherní kolegyně Lady Bělaškové, jejíž pěvecký talent přesahuje hranice činoherních muzikálů, byl pro mě vlastním překvapením neskonale příjemně stráveného večera s klasickou operetou. Jistě bylo v sezóně mnoho uměleckých představení přesahující označení zážitek, ale tato premiéra ve mě změnila určitý, byť malý předsudek a dnes hlásám: „Klasická opereta žije a bude žít“.

Ostrava není místem pro divadelní zklamání. Pokud mám mít obavu, pak z pozice městského opozičního zastupitele doufám, že peníze města určené pro činnost divadel budou v míře dostačující.

Eva Dřízgová-Jirušová, sopranistka, NDM: Myslím, že v Ostravě se toho děje poměrně hodně a na úroveň divadel mohou být Ostravané pyšní. Těžko vybírat, ale v operním světě mezi lahůdky bude patřit jistě i poslední premiéra Maria Stuarda G.Donizettiho a také veleúspěšný koncert Puccini Gala. Letos jsem viděla i jedno velmi špatné operní představení, po jehož zhlédnutí mi bylo věru smutno, přestože se mělo jednat o komedii. Naštěstí to nebylo představení ostravské a z kolegiálních důvodu nebudu uvádět, o co šlo.

Jiří P. Kříž, divadelní kritik, deník Právo: Jsem na vážkách rozhodnout se pro inscenaci jedinou, protože Přízraky Petra Gábora a Henrika Ibsena v Komorní scéně Aréna a Petrolejové lampy Martina Františáka, zdramatizované podle zapomínaného románu Jaroslava Havlíčka Martinem Velíškem a Ivanem Rajmontem, jsou díly tak kvalitními, a každé na jiný způsob, že je letos v českých divadlech dokázaly trumfnout jen opravdu nepřekonatelné Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové a Dodo Gombára ve Zlíně. Nic na tom nemění fakt, že Neradokovy ceny revue Svět a divadlo obdrží možná nějaká úplně jiná komedie – hlavně že bude z Prahy. Taky se tam ale najdou divadelní lahůdky… Ale protože mám zvolit titul jenom jediný, kloním se nakonec přece jen k Petrolejovým lampám. Františákova inscenace, se kterou se loučil s Ostravou, je trestí příběhu nerovného partnerství svaté ženy Štěpánky Kyliánové a jejího zhýralého a galantní chorobou nakaženého manžela Pavla Maliny. A také se rozhoduji pro Lampy kvůli vynikajícím hereckým výkonům Sylvie Krupanské a Lukáše Melníka v těch rolích. Málokdy se mi chce v divadle volat: Bravo! A vůbec už ne na Ost-ra-varu, kde jsem viděl Petrolejové lampy trestuhodně poprvé.

A nejhorší zážitek? Vidět v Ostravě špatnou, podřadnou divadelní inscenaci, to se přece nemůže podařit glosátorovi, který to město má právě pro jeho divadla rád. Přesto nejhorší kulturní zážitek s Ostravou souvisí. Už asi před pěti lety, když se rozhodovalo o Evropském městě kultury roku 2015 mezi Ostravou a Plzní, jsem nabroušeně prskal, že volba Pilsner Urquell je pěknou úlitbou Bavorákům, kteří to mají na sever Moravy daleko. A že to bude průser. Rok 2014 to bohužel potvrdil. Plzeň má sice Nové divadlo, už ale tím, že tu ementálovou hrůzu prohlašuje za první divadelní budovu postavenou po Listopadu a pomíjí tak nejenom ostravské Divadlo loutek, ale třeba i kolos Hudební scény MD v Brně (a dalších asi pět divadel), staví svou propagandu na lžích, nikoli ve světovém měřítku nepodobných argumentacím Putinových Gobbelsů. Plzeňská činohra (o baletu, opeře a operetě si to tvrdit nedovolím) je v troskách. Deákové Flamendr podle Posledního Čecha J. K. Tyla nebo Šiktancovy inscenace Amerika (Franz Kafka) či Lov začíná (Ken Ludwig) – to jsou průšvihy! A tak ten nejhorší zážitek vztahuji z Ostravy na město evropského, a třeba i světového piva, nikoli však kultury. Ještě před zahájením té kulturní blamáže. Howgh

Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského: V roce 2014 jsem v Moravskoslezském kraji sledoval divadelní scénu pouze v Ostravě (a ani tam jsem nestihnul všechno) a nedostal se ani na  jedno představení do sousedních měst, Opavy a Českého Těšína, takže můžu hovořit jen o Ostravě. Za přínosný považuji fakt, že ostravská profesionální divadelní scéna jako celek si drží a držela po celý uplynulý rok vysokou stabilizovanou  úroveň a těší se i vzrůstajícímu diváckému zájmu. Projevilo se to i na  celostátních cenách, které získali umělci a inscenace z Národního divadla moravskoslezského, Komorní scény aréna a Divadla Petra Bezruče.

Výborný byl v červnu festival Dream Factory, to je bezesporu přínosná událost, a díky jeho šéfovi  Tomášovi Suchánkovi a skvělé dramaturgii jsme mohli v Ostravě vidět velkou část z té nejlepší nedávné české  divadelní úrody. A velkou událostí bylo, že Komorní scéna Aréna obdržela v Cenách Alfréda Radoka  titul Divadlo roku! Zcela zaslouženě!  K mé velké radosti!
A ač spolupořadatel a iniciátor, přesto si dovoluji označit za jednu z nejpřínosnějších divadelních a zároveň hudebních událostí druhý ročník bienále NODO (Nové dny opery Ostrava)… Vrcholem nejen pro mne byla světová premiéra  nové opery Martina Smolky Sezname, otevři se!, vzniklé na objednávku NDM pro festival NODO. Dílo a její tvůrci hudební skladatel Martin Smolka a libretista a režisér inscenace Jiří Adámek, byli navíc oceněni za toto dílo Cenou Divadelních novin v kategorii  hudební divadlo.

A zklamání? Některé z inscenací, které jsem  v Ostravě v roce 2014 viděl, nebyly zcela povedené (jinde i u nás), ale za průšvih či vyložené zklamání se neodvažuji označit žádnou. I ty méně povedené byly pro mě naštěstí v menšině. Doufám a přeji si do roku 2015, aby v něm nenastal největší divadelní průšvih, který by mohlo způsobit další škrtání a krácení již tak napjatých rozpočtů všech ostravských profesionálních divadel. Ostravská profesionální divadelní scéna je výrazný městotvorný živý fenomén, který ze strany zřizovatele zasluhuje péči a stabilizovanou podporu. Prostředky města investované do divadla se několikanásobně vrací v celkovém životě Ostravy a věřím, že tak to bude vnímat i teď v dalších letech i nové vedení města.

Pavlína Kafková, herečka, NDM: Zážitkem pro mě byly jednoznačně Petrolejové lampy, které v Divadle Petra Bezruče režíroval Martin Františák. Jsem ráda, že jsem mohla vidět premiéru a opravdu skvělé výkony kolegů Lukáše Melníka a překrásné Sylvie Krupanské. Co se týče druhé otázky, těší mě, že na ni vlastně nemám odpověď. Domnívám se, že žádného průšvihu jsem se neúčastnila a žádný jsem neviděla.

Lukáš Melník, herec, Divadlo Petra Bezruče: Samotné zahájení nové divadelní sezóny a vůbec každé představení divadel ostravských a premiéra je pro mne divadelní událost hodna pozornosti. Mile překvapen jsem byl z letošního Ost-ra-varu, kde se účastníci festivalu, alespoň na představeních, chovali jako slušně vychovaní dospělí lidé. Všem velice děkuji.

Jakožto herec nejsem schopen kritizovat, ba co hůř, odsuzovat to či ono představení, které se v mých očích nemusí hned jevit jako sukces sezóny. Za každým titulem od činohry až po balet vidím velkou tvůrčí snahu něco vytvořit, byť výsledek nemusí vždy zaručit úspěch a patřičné uznání publika. Z tohoto důvodu proto mohu jen za sebe říci, že o žádném průšvihu či zklamání díkybohu nevím.

Veronika Forejtová, herečka, NDM: Největší divadelní událostí pro mne byl balet Návraty. Byly i takové počiny, které mne neokouzlily ale jako průšvih či zklamání bych je nevnímala.

Pavla Gajdošíková, herečka, DPB: Překvapením v roce 2014 pro mne byla hojná účast nejrůznějšího diváctva v hledišti. Jak u Bezručů, tak i v ostatních divadlech. To je největší radost. Dost mě taky potěšilo opavské divadlo s inscenací Plné ruce revoluce v režii Janka Lesáka a určitě nemůžu nevzpomenout na Čekání na Godota v režii Štěpána Pácla. Ale v Ostravě je stále na co koukat. Opravdový průšvih byl pro mne třetí díl Hobita, a to chce zřejmě velké nadání. V ostravském divadle snad tohle nehrozí. Zklamáním může být leda inscenace, o které za pár hodin nevíte a vlastně ani nechcete vědět.

Lukáš Červenka, herec, Divadlo loutek Ostrava: Velkým úspěchem byl bezesporu festival Ost-ra-var 2014, který se nesl ve velmi příjemném duchu oproti loňskému roku a ukázal, že spolu divadelníci i kritici mohou najít společnou kultivovanou řeč. Dále bych vyzdvihl akce Jdeme za vámi a Noc divadel 2014. Nikdo nečekal takový zájem o tyto akce, i když v to samozřejmě všichni doufali, a efekt, který se následně dostavil v počtu navýšení diváků na představeních je jen potvrzením, že to mělo a má smysl. A nemluvím o bezpočtu dalších divadelních počinů, které pomáhají zvyšovat kulturní dění v Moravskoslezském kraji a kterým také vděčíme za to, že lidé mají divadlo rádi. A negativa? Kultura, všeobecně, dostává příliš málo finančních prostředků. Chybí peníze na podporu mladých talentů a nově vznikajících projektů. To je průšvih i zklamání. Ale, třeba se to jednou změní.

Sarah Haváčová, herečka, DPB: Největší událostí byly Petrolejové lampy v Divadle Petra Bezruče. Na druhou otázku nedokážu odpovědět.

Olga Borisová-Pračiková, baletka, NDM: Odpověděla bych možná jen na první otázku – velkým přínosem pro ostravské divadlo bylo balet Sylphida – klasický romantický balet, publikum si tento balet velmi oblíbilo.

Josef Kaluža, herec, Komorní scéna Aréna: Možná pozdě, ale pro mne velký přínosem pro Ostravu je festival Dream Factory. Také letošní Noc divadel byla pro mne letos v Ostravě příjemným překvapením, hlavně velký zájem lidí. Zklamání žádné nemám, nejsem takto nastavený.

Peter Svetlík, člen souboru opereta/muzikál NDM: Největším přínosem byl fakt, že sever Moravy získal ocenění za nejlepší divadlo v republice (Komorní scéna Aréna). O žádném průšvihu nevím, protože kolem mne žádný nebyl. Něco je lepší, něco méně, ale celkově se nemáme za co stydět.

Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.