Kazimír a Karolína v Divadle Petra Bezruče je antilove story ze Stodolní ulice

Zamilovaný pár Kazimír a Karolína nejsou žádná holoubátka, právě se rozcházejí a svůj ztracený ráj marně hledají v davu, z nějž prýští bujaré veselí. Zdánlivě banální příběh o rozchodu má svou vnitřní sílu a přesvědčivost. Nekárá, nemoralizuje. Odsuzuje ale lež a straní pravdě. Hru uvádí mottem: „A láska neumírá nikdy.“

Jak by také láska umírat mohla, zejména když má oslovit publikum divadla, ze kterého je to na vykřičenou Stodolní ulic jen co by lahváčem dohodil.

Výjev z inscenace Kazimír a Karolína. (Foto: L. Horký)

Bezručácká antilove story vychází nejen z osobní zkušenosti inscenátorů z pobytu v ostravských zábavních podnicích, ale také má co říct k současné citové společenské krizi nebo k invazi obchodních měřítek do soukromých vztahů.

A kdo si na toto divoké přestavení zajde, měl by si uvědomit, že Ostravě předně chybí dvě zásadní věci: pořádná horská dráha (vlastně jakákoliv horská dráha) a vzducholodě nad hlavou. Obě neuchopitelné rekvizity, znaky moderního velkoměsta, jsou silným motivačním zdrojem pro nevyzpytatelnou Karolínu (Pavla Gajdošíková), ale tak trochu unikají rozumu prostoduchému řidiči Kazimírovi (Michal Sedláček).

Šikmá scéna připomíná podchod na Stodolní. (Foto: Lukáš Horký)

I když to tak zpočátku nevypadá, režisér Pácl své hrdiny zdaleka nezaklel jen do jednoho podchodu s nakloněnou rovinou. Šikmá scéna z dílny Andreje Ďuríka musí trknout každého, kdo třeba jen jedinkrát prošel podchodem od železničního nádraží Ostrava-střed na slavnou ostravskou ulici. Dá se po ní klouzat, ale především si na ní hrdinové divadelní pouti vylévají své osobní city. Odněkud někam, ode zdi ke zdi, od graffiti k poblitému koši…

Ale režisér Štěpán Pácl je obdařen velkou fantazií, takže zadní stěna podchodu se dá odsunout jako dveře od šatní skříně a za ní to žije. Potloukají se tam týpci, co chodí pařit. Pochybné ženy, majitel obchodů, velká zvířata i nalitá babička. Ale hlavně tam mlátí do strun parádní formace Freakband, složená s herců, ale i kulisáků a zvukaře s pomalovanými ksichty jak na nějakém keltském obětišti. (Kolikátá to vlastně už je kapela, která se v útrobách Bezručů zrodila?)

A tady také ožívá pekelná jízda, při které vás režisér lehce přesvědčí, že na divadle skutečně není problém ztvárnit jízdu na horské dráze se všemi typickými atributy, vlastně v podání Pavly Gajdošíkové je to akrobatická krasojízda.

Pavla Gajdošíková a Michal Sedláček. (Foto: Lukáš Horký)

Divadlo je svým způsobem cirkus a Páclův cirkus dodává Ostravě říz, skoro by se chtělo říci, že srovnání se Stodolní, která už je přece za zenitem, nic moc neřekne, ale co takhle představit si Kazímíra a Karolínu jako zrcadlo ke Colours of Ostrava? Tam sice také není horská dráha, ale zase tam lítá něco jako vzducholoď a dá se vyjet skipovým výtahem pěkně vysoko. A ten mumraj kolem, těch lidí, co se nacházejí a rozcházejí, je určitě mnohonásobně větší než za jednoho pátečního večera na Stodolní. Ale principy jsou neměnné, láska sice věčná, ale ke komu a na jak dlouho?

Dramaturgie (Daniela Jirmanová) do Ostravy ideálně přitáhla hru, která má šanci oslovit mládež a přitom nenudit moralizováním. Hlavní herecký pár Pavla Gajdošíková a Michal Sedláček je typologicky perfektní a určitě má i vlastní nefalšovanou zkušenost nejen ze Stodolní. A ani jejich kolegové diváky nemohou nudit.

V inscenaci hostuje i Ostravanům dobře známý Jan Vlas. (Foto: L. Horký)

Milým návratem starého známého je hostování Jana Vlase, který svému krejčímu dodává až prvorepublikový šmrnc. I když nebyl by to Pácl, aby z něj neudělal třeba zmrzlinového maniaka nebo každému známého týpka s tou obří vietnamskou taškou, do které při nejbližší příležitosti vloží sebevětší náklad, který ještě unese.

A tady se klube pointa příběhu, není to jen o Stodolní, ale daleko více právě o Karolíně, zejména Nové Karolině, která nás slovy Pavly Gajdošíkové ironicky ujišťuje, že teď už to bude jenom lepší a lepší, jenom lepší a lepší. Dokud celá nezmizí právě v inkriminované nákupní tašce. Tak a ne jinak, mohl by dodat se svou oblíbenou replikou její teď už bývalý Kazimír.