Daniel Bednář věří, že hlavní silou malířské tvorby je síla imaginace

Vystavené obrazy Daniela Bednáře (ročník 1969) v galerii Jáma 10 nemají názvy, přičemž autor na čtvrteční vernisáži téměř neřekl slůvko ani o inspiracích či motivech, proč tato díla vznikla. Právě tento druh uměleckých prezentací je ale nejlepší pro návštěvníkovu imaginaci. „Přijď, dívej se a přemítej na vlnách vlastní obrazotvornosti,“ vyzývá nás aktuální Bednářova výstava.

Už surrealisté tvrdili, že jedinou hodnotou, kterou v tvorbě uznávají, je právě síla imaginace. A ta vyvěrající z  Bednářových obrazů na podvědomí galerijního návštěvníka skutečně mocně zapůsobí. V kontextu nedávných výstav (například loni ve Slezskoostravské galerii) navíc Bednář „zdivočel“. Ve stylu, tématech i barevnosti.

Na jednom z pláten třeba vidíme mysteriózní skrumáž: paneláky navýšené do falické konstrukce, ženu ozbrojenou pistolí a oblečenou do jakéhosi pohřebního rubáše i dívčí klín ve vyzývavé poloze. Možná je to Bednářova autobiografie, možná jen obecné rozjímání nad životem, když se muž překlopí přes pětačtyřicítku. V každém případě je to obraz s imaginací tikající pumy, dílo plné nepokoje a vnitřních běsů.

Jeden z vystavených obrazů Daniela Bednáře.

Podobná je i Bednářova Berlínská zeď, která se posmívá současné zvrácenosti. Zatímco v roce 1989 obyvatelé Berlína zeď s nadšením likvidovali, nyní se kvůli turistickému ruchu některé části zdi opět vztyčují. Obraz je ale především další personifikací zralého věku, kdy je člověk znova postaven před překážky, o nichž už měl pocit, že je dávno vyřešil.

K nim patří i jistý druh umělecké chudoby, pocit nedocenění i všeobecná mizérie, což jsou bariéry, které se většině kumštýřů z periférií, a tedy i z Ostravy, překračují mnohem hůře než v kulturních metropolích. Bednář dokonce nyní maluje i na reklamní ubrusy ostravského pivovaru, protože jednoduše nemá dost peněz na plátna.

Obraz Daniela Bednáře u východu z galerie.

„Když nevíš, zeptej se,“ stojí na Bednářově obrazu u východu z galerie. Následuje pár nesrozumitelných znaků, jimiž autor zřejmě naznačuje, že ani on netuší, koho se zeptat. Tečka vskutku syrová, pozdrav na rozloučenou, který se hluboce zadírá mezi mozkové závity. Ale tak to musí být. Malíř přece netvoří, aby návštěvníkům galerií hladil duši, ale aby je minimálně zneklidnil.

*

Daniel Bednář: BOHATĚ stačí. Galerie Jáma 10 (Nádražní 91, Ostrava). Výstava potrvá do 8. května. Otevřeno: úterý 14 – 18, pátek 15 – 19 hodin.