Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Recenzentská soutěž NDM zná vítěze. Přečtěte si nejlepší text v kategorii dospělých autorů

Recenzentská soutěž NDM zná vítěze. Přečtěte si nejlepší text v kategorii dospělých autorů

27.4.2015 06:00 Divadlo

Národní divadlo moravskoslezské vyhlásilo výsledky recenzentské soutěže o Cenu Josefa Krasoslava Chmelenského. Vítězkou soutěže v kategorii dospělých se stala Barbora Hajdíková s recenzí činoherní inscenace Večeře. Deník Ostravan.cz exkluzivně přináší vítězný text.

Zvětšit obrázek

Z inscenace hry Večeře v NDM.
Foto: Radovan Šťastný

Barbora Hajdíková: Večeře

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo v české premiéře dramatizaci románu Večeře holandského autora Hermana Kocha. Příběh pro divadlo upravil holandský herec Kees Prins a inscenaci připravili režisér Peter Gábor a dramaturg Marek Pivovar.

Po většinu hry se děj odehrává ve velmi luxusní restauraci, kde se spolu chystají povečeřet dva bratři se svými manželkami. Už od začátku je ale jasné, že se postavy nechystají utužovat narušené rodinné vztahy. Dobu od aperitivu k zákusku využijí aktéři k tomu, aby se dohodli, jak se postavit ke zločinu svých patnáctiletých dětí. Tři mládenci, z nichž dva jsou nevlastní bratři, nedávno zavraždili bezdomovkyni. Jejich totožnost veřejnost zatím nezná. V televizním pořadu „Policie pátrá“ je ale dobře poznali jejich rodiče, to ale zjišťujeme až v průběhu představení. Právě tato skutečnost vnáší do celé hry pocit nebezpečí a napjatého očekávání.

Jednoduchá scéna Michala Syrového dokonale navozuje atmosféru přepychové restaurace ve velkoměstě – čtyři červené koženkové židle kolem kulatého stolu, na něm bílé ubrousky, několik sklenic a karafa. V pozadí hraje příjemná klidná hudba tak, jak je zvykem v lepších restauracích. Jednotlivé postavy během „večeře“ často odcházejí, vidíme je poté pomalu procházet v zadním vyvýšeném prostoru jeviště, což je zprvu velmi nápadité a zajímavé, ale po chvíli tento opakující se prvek začne rozbíjet dané dramatické situace a stává se víceméně rušivým. Na horizontu scény můžeme během představení pomocí promítací techniky vidět krátký záznam, ve kterém jsou chlapci zachyceni bezpečnostní kamerou na místě činu.

Kostýmy Aleny Schäferové výstižně dotvářejí charaktery postav. Bývalý středoškolský učitel Paul (David Viktora) je oděn do béžového saka a kolem krku má ležérně uvázaný šátek a společně se svou ženou Claire (Renáta Klemensová) představují pár ze střední společenské třídy. Naopak mladší z obou bratrů, politik Serge (Vladimír Polák), má na sobě černý oblek s rudou kravou a kapesníčkem v klopě, barevně skvěle sladěný se svou ženou Babette (Pavlína Kafková), která je ztělesním zhýčkané afektované paničky.

Největším kladem celé inscenace jsou především vyrovnané, emočně i technicky silné výkony herců. Hned ze začátku se nejsympatičtější zdá být David Viktora v roli Paula, je zároveň i jakýmsi prologem celé hry. Prostředí snobské restaurace komentuje vtipnými a pichlavými poznámkami. Velmi pěkná je také jeho láska k manželce a synovi. Později ale vyplývá napovrch, že Paul je neurotický agresor, který v průběhu odhaluje svůj, až děsivě kladný vztah k násilí. Serge chce jako jediný odhalit veřejnosti pravdu. Je dokonce odhodlán stáhnout svou kandidaturu na premiéra. Ostře se proti němu postaví jeho žena Babette, kdy mu vyčte zbabělost i to, že se více než o jejich syna, stará o svou image jako politika. Pavlíně Kafkové publikum po této scéně plné vygradovaných emocí zatleskalo. Claire představuje zcela určitě nejsložitější postavu celé hry. Právě Claire nejvíce šokuje svou proměnou z křehké, sympatické, milující manželky a matky v ženu, která brání zájmy své rodiny krutě a bezcitně. To se projeví ve chvíli, kdy nepřímo nabádá svého syna k vraždě nevlastního bratrance, který ho vydírá. Ve snaze zachránit celou vyhrocenou situaci nakonec brutálně napadne Serge, který je připraven vše sdělit veřejnosti. Pátou postavou hry je manažer restaurace (Václav Klemens), který vnáší do děje komičnost a skvěle dokresluje kolorit celé situace. Každý servírovaný chod ozvláštňuje detailním popisem jeho přípravy, nikdy nezapomene zdůraznit, že vše je samozřejmě bio nebo alespoň z vlastního chovu.

Celé drama je notně zneklidňující, pokládá před diváka spoustu otázek, na které nedává žádnou odpověď. Hra je o to více zajímavá tím, že na čin se nepohlíží z hlediska pachatelů, ale jejich rodičů. Oni se s celou věcí musí vyrovnat a zaujmout k ní svá stanoviska. Oba manželské páry neskrývají obavy z toho, jak jejich děti zvládnou žít s takovým tajemstvím a vinou. Nevyřčenou, ale o to více palčivější otázkou však zůstává to, do jaké míry jsou rodiče vinni za hřích svých dětí. Jak moc selhali jako rodiče a jak se s tím dokážou vyrovnat.

Vítěznou recenzi v kategorii studentů si můžete přečíst ZDE.

Barbora Hajdíková | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.