Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Skončil festival Dream Factory, který vykoupal Ostravu v divadelní lázni

Skončil festival Dream Factory, který vykoupal Ostravu v divadelní lázni

8.6.2015 Divadlo

Kdo byla ta podivná společnost, která se scházela v areálu bývalého Dolu Hlubina? A také v Divadle Petra Bezruče a na dalších místech? Na tři tisíce diváků přitáhly z prosluněných ulic do tmavých místností tři desítky akcí v rámci jednoho festivalu Dream Factory.

Zvětšit obrázek

Diváci přicházejí k těžní věži na představení.
Foto: Lukáš Horký

Hry s autobiografickými prvky, muzikály, dramatizace úspěšných knih, experimenty, divadlo beze slov, kontroverzní tématika, fiktivní setkávání osobností, talkshow, kabaret, autorské vize, osobní zpovědi, náckové, soukromé tragédie, klauniáda pro děti i dospělé, štiplavé grotesky vedle velkých tragédií. To všechno přinesl největší divadelní festival na severu Moravy.

Dream Factory patří nepochybně k nejvýznamnějším kulturním akcím a také letos dostál své pověsti. Sice nepřekonal laťku loňského ročníku, nastavenou geniálním představením Poslední trik Georgese Meliése, přesto opět nabídl parádní porci toho nejlepšího z českého divadla i přilehlé ciziny.

Hlavní devizou sedmého ročníku se stala nepochybně pestrost inscenací. Pár mimořádných událostí s nezvyklou přidanou hodnotou korunovala divadelní premiéra renovovaných prostor dolu Hlubina. Přes svou luxusní úpravu ale paradoxně neznamenaly hladký průběh herecké akce. Naopak původně avizovaná vystoupení dostávala skluz, nezřídka se měnil i hrací prostor.

kopanec

Z nedělního představení Kopanec v podání Činoheráku Ústí. (Foto: L. Horký)

Více než tři desítky inscenací umožnily pořadatelům sáhnout nejen k horkým novinkám, ale také propojit určitou tématiku, která jde napříč dramaturgickou osou. Tou se po loňském profilu režiséra Daniela Špinara stala problematika zobrazování násilí na divadle. Ovšem ve smyslu velmi volném, takže se k němu přidružila třeba problematika propagandy (osud slavné režisérky Leni Riefenstahlové v inscenaci Leni Divadla v Řeznické), osobní zodpovědnosti (kuriózní osud svědomitého Hitlerova úředníka Adolfa Eichmanna, který první transport židů vypravil právě z Ostravy, v inscenaci Komorní scény Aréna), tragický osud protiněmeckých nálad v osobním životě nevinné Gerty Schnirch (HaDivadlo), přes balancování mezi křehkými skořápkami šneků Oblovka (DAMU) až po excitující ranaření Klubu rváčů anebo k dramatické rekonstrukci vraždy podle skutečné události Kopanec (2x Činoherák Ústí).

klub-rvacu2

Snímek z představení Klub rváčů. (Foto: Lukáš Horký)

Mimořádnou událostí číslo 1 se stala trilogie Člověk v mezních situacích v podání pohybového divadla Spitfire Company. Byla to světová premiéra, protože takhle za sebou v jeden den se ještě Spitfire Company nikde neprezentovala. Nejvíce se líbila první část One Step Before Fall se strhujícím boxerským tancem Markéty Vacovské. Naopak nejproblematičtější bylo produkčně zpackané uvedení Sniper´s Lake (Spitfire Company) s hodinovým zpožděním, ve kterém zanikl herecký výkon odstřelovače.

Vedle formálního experimentu Animal Exitus (Spitfire Company) s využitím dvoukanálových sluchátek, které publikum muselo vrátit, překvapila forma jednotící lajny z desíti herců v bezprostřední, jednoduché a účelné zpovědi začínajících umělců souboru 11:55.

Z neobvyklých hracích prostor potěšila výtahová šachta, ve které rezonoval noční Balabán v inscenaci Možná že odcházíme (Švandovo divadlo) s takovou razancí, jakoby se první část odehrávala na divokém Balkáně. „Ostraváčtina“ snad zatím nezazněla na jevišti tak drsoňsky. Část publika polykala pod noční oblohou čerstvě zvířený prach při zakopávání mrtvoly koně.

Na Gertě Schnirch se mohlo sedět na režných pytlech v bezprostřední blízkosti herecké akce. Herci v ringu se nechali zahalit umělým dýmem natolik, že pro jistotou bylo vypnuto protipožární zařízení.

Největší ovace vestoje si vysloužil Klub rváčů s famózně zahraným záporákem v podání Jan Plouhara.

les

Z nedělního představení Les. (Foto: Lukáš Horký)

Největším překvapením vedle oddechového Prasečího cirkusu pak bylo klasické poctivé herectví u Slovenského komorního divadla z Martina v inscenaci Les od Ostrovského. Na rozdíl od cynických koncovek, zakrvácených obličejů nebo samolibých šokujících point nabídlo i „staromódní“ poslání a prozaicky ukázalo, kudy z pekla ven.

Publikum nelenilo a závěrečné vystoupení odměnilo potleskem ve stoje, patrně také díky prostému faktu, že hercům bylo konečně moc dobře rozumět, což na experimentální ploše Hlubiny nebylo samozřejmostí.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.