Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Nová pohádka o vlkovi a zajíčkovi v Divadle loutek kouzlí s absurdním humorem

Nová pohádka o vlkovi a zajíčkovi v Divadle loutek kouzlí s absurdním humorem

13.6.2015 Divadlo

Divadlo loutek Ostrava na závěr sezóny připravilo premiéru pohádky pro nejmenší děti s názvem Vlku, dobré chutnání! Autorkou je nejznámější polská dramatička píšící pro děti Marta Guśniowska (1978). Hraje se na alternativní scéně v režii slovenského režiséra Mariána Pecka.

Zvětšit obrázek

Z nové pohádky Vlku, dobré chutnání!
Foto: Roman Polášek

Příběh je poměrně jednoduchý, a tak je představení vhodné i pro nejmenší děti od tří let věku. Starý a nemocný vlk nemůže umřít. Domnívá se, že musí vykonat ještě nějaký dobrý skutek. Když zaklepe na dveře jeho doupěte zajíček, má co dělat, aby jej nesežral. Pavoučice, se kterou vlk bydlí, mu ale přikáže, že se o zajíčka musí postarat. Zajíček je dostatečně hloupý, než aby tušil, kdo je to vlk. Vlk zase natolik zkroušený, že začne jíst i mrkev. A tak se z nich nakonec stanou kamarádi na život a na smrt. Zajíček s vlkem společně vyjí na měsíc, chroupou mrkvičku a houbaří. Zažijí spoustu dobrodružství, ale vlk nakonec přece jen umře a zajíček na něj vzpomíná jako na svého nejlepšího přítele.

Inscenace začíná v okamžiku, když nějací dva popletové balancují na okenní římse a mají co dělat, aby udrželi rovnováhu (Lenka Sedláčková a Ivo Marták). Najednou přichází hudebník (Tomáš Rossi) a diví se, co ti dva blbnou, zasedne za klavír a hraje „lesní melodii“.

Divadlo je hra a funguje hlavně v okamžiku, když divák přistoupí na jeho pravidla. Za velkými zelenými roletami bydlí vlk (Jana Zajacová), který je zlý, ale zrovna mu vypadnul zub. S vlkem žije babička – štrykující pavoučice (Irena Křehlíková).

Dva popletové z úvodu přimějí babičku, aby vlkovi vysvětlila, že se blíží jeho konec. Vlk se s tím kupodivu smíří. Začíná kolotoč bizarních situací plných osobitého polského humoru.

DSC_0563

Z nové pohádky Vlku, dobré chutnání! (Foto: Roman Polášek)

Autoři patrně předpokládají dobrou znalost tradičních pohádek o zlém vlkovi, a tak chtějí využít určitou nadstavbu, povolit uzdu fantazii a převrátit klasická pravidla. To se jim daří zejména v rámci rozvíjení absurdních situací ve vztahu zlý a hodný.

Ve vlkově neudržovaném bytě lze zahlédnout odpojený plynoměr a nepořádek, takže jsou všude pavouci a v plotě díra. Zajíček (Ondřej Beseda) je zase prkenně naivní, přesto má štěstí a ani mazaná liška-myška si na něj nepřijde.

Hodně zvláštní rozměr získala v autorské fantazii klíšťata, vypodobněná jako popletení opilí brouci, kteří v podstatě za svou nemotornost nemohou a jsou i užiteční.

DSC_0594

Z pohádky Vlku, dobré chutnání! (Foto: Roman Polášek)

Popisná barevná scéna, nápadité loutky i stylizované černé kostýmy jsou dílem výtvarnice Evy Farkašové a dohromady vytvářejí působivé lesní doupě. Slibná je úvodní hra s velkorozměrnými roletami, škoda, že se s nimi dále nepracuje.

Pozornost naopak přebírají loutky. Některé jsou velmi zdařilé svým plastickým zpracováním, třeba rozšafná liška nebo zubatí vlci. Zajíček je jen takový korektní plyšový ušáček. U babičky pavoučice pracuje fantazie natolik, že je dobré, když dostane divák potvrzení, jak to s ní vlastně je, stejně tak u klíšťat, která jsou velikosti sojky a chovají se spíše jak kolibříci. Ale všechno se vysvětlí další hereckou akcí.

Z hereckých výkonů vyniká zejména Jana Zajacová, která je vlkem tělem i duší. Obdařila vlka svižnou energií, takže jeho nemoc není až tak strašná. Po určité chvíli přebírá iniciativu zajíc a děti se díky němu dokáží i smířit s vlkovou smrtí.

Marián Pecko zvýrazňuje surrealistický humor polské autorky a děti zaujatě sledují situace, kdy se třeba dovědí, že mouchy není dobré zapíjet ovocnou šťávou.

Vlkovi bratranci Farkaš a Wolf shánějí topinkovač. Liška se vydává za myšku. O opilých a hravých klíšťatech už byla řeč. Z kohoutku v umyvadle jednou neteče, podruhé opravdu teče voda.

DSC_0622

Zajíček z pohádkové inscenace Vlku, dobré chutnání! (Foto: Roman Polášek)

Inscenace je dynamická, a to i díky živé hudbě, která už je v Divadle loutek samozřejmostí. Liška tančí s budkou – svým domečkem, pobaví vytí na měsíc, poněkud absurdně působí Penzion pro opuštěné zajíce, stejně jako závěrečný táta zajíc, kterého vlastně vlk nesežral a bohužel je mu tento skutek neprávem přisouzen.

Inscenace nepostrádá výborné nápady, rozmanité druhy loutek, hru s detaily (třeba sykot kamen, putování duše vlka na Měsíc).

Některé absurdní skeče ale potřebují trochu rodičovské korekce, aby děti , které inscenaci uvidí, nevyrazily hned do zoo za vlky s mrkví nebo se  lese nezačaly kamarádit s klíšťátky.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.