Výběr toho nejlepšího z Czech Music Crossroads: Ladě, Walter Schnitzelsson i Kalle

Z prvního dne bezesporu zaujala opavská alternative-rocková skupina Ladě, která je čtenářům deníku Ostravan.cz jistě velmi dobře známá. Ladě mají zvláštní dar – svým živočišným zvukem a alegorickými texty básníka (a učitele matematiky) Michaela Kubesy si umí posluchače naprosto podmanit. Právě kombinace živelného alternativního/blues rocku a Kubesovy básnické abstrakce zaručuje silný posluchačský zážitek, na který jen tak nezapomenete. Ladě jsou na české scéně zjevením, zde tedy dramaturgové Crossroads dostávají palec nahoru.

Michael Kubesa ze skupiny Ladě během vystoupení na Crossroads. (Foto: K. Trochtová)

Vynikající vystoupení předvedla také slovenská kapela Talent Transport, přičemž se jednalo o mé největší překvapení celého showcase. Civilní, ale přesto rafinovaný moderní jazz/fusion v podání tohoto tria navazuje na ty nejlepší tradice československého jazz rocku a přidává k němu nové, dosud neslyšené prvky. Energie sálala z každého tónu a každého úderu do činelu; bubeník Marián Slávka dokázal, že patří k nejlepším hudebníkům na současné slovenské scéně – tak čistá a originální hra se slyší jen velmi zřídka. To samé by se samozřejmě dalo říct i o Vladislavu Sarišském a Filipu Hittrichovi. Geniální, skvělé.

V podobných intencích se pohybuje i tvorba kapely Muff z Prahy, přestože je více nakloněna experimentování s elektronikou. Zde už poněkud početnější parta muzikantů ze stáje labelu Polí5 ohromila publikum především svými sporými aranžemi a skvělou, vždy groovující rytmikou. Vliv někdejšího undergroundu je v tvorbě Muff velmi citelný, kapela si však neustále zachovává svou jedinečnou tvář. Muff, to je tak trochu jiný jazz. Místy disonantní, jindy naopak velmi přívětivý a posluchačsky vděčný.

Kapela Muff na Czech Music Crossroads. (Foto: K. Trochtová)

Čtyřlístek největších objevů prvního festivalového dne uzavírá Walter Schnitzelsson, skotačivá indie-rock’n’rollová kapela pocházející z Bratislavy. Pánové byli plni energie a své vystoupení si očividně velmi dobře užívali, což mírně kontrastovalo s chladně vyhlížejícím industriálním prostředím a nepříliš početným publikem. Kontrasty ale ne vždy musí být špatné a k utvoření názoru mi stačil fakt, že hudba Walter Schnitzelsson je nápaditá, barevná a jednoduše mě baví. Mimoto, pódiová prezentace byla ze všech kapel jednoznačně nejlepší.

Výběr světlých momentů z druhého dne bude poněkud kratší, už od počátku vystoupení slovenské Bandy však bylo jasné, že tato formace nemůže být opomenuta. Svěží pojetí slovenského folklóru zapříčinilo velmi vřelé přijetí publikem, v němž se skvěli i světoví odborníci na world music. Banda a krásný vokál Evy Brunovské jednoduše zaujal.

Kalle, to je čistá nádhera. Kytara, looper, krabičky a zpěv. Dva lidé, kteří dělají neuvěřitelně krásnou a emocemi přeplněnou hudbu. Je k nevíře, jak plně může znít lo-fi hudba v podání Veroniky Buriánkové a Davida Zemana. Nejednou mi při jejich vystoupení přeběhl mráz po zádech, nejednou mě napadlo, že jsou to právě Kalle, kteří si zaslouží to největší uznání a publicitu. Čistá nádhera.

Jak už bylo v úvodu řečeno, součástí letošních Czech Music Crossroads bylo také vyhlášení cen ve dvou kategoriích; ceny publika a ceny přítomných odborníků. Publikum si za svého favorita zvolilo skupinu Ladě, za níž cenu převzal hudební publicista Antonín Kocábek, a nejvíce hlasů od hudebních odborníků dostalo polsko-české duo Tara Fuki.