Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Café Industrial chystá nové album a František Kuča říká: Zatím z toho máme výborný pocit

Café Industrial chystá nové album a František Kuča říká: Zatím z toho máme výborný pocit

31.8.2015 Hudba

Kapela Café Industrial, která patří ke stálicím ostravské scény, v těchto dnech ve studiu dokončuje poslední úpravy svého druhého alba, které by mělo vyjít už v říjnu. Trio vyzvalo své fanoušky, aby si album předplatili na serveru hithit.com. O novém albu si Ostravan.cz povídal s frontmanem a autorem převážné části repertoáru Františkem Kučou.

Zvětšit obrázek

Café Industrial, zleva Kristýna Kubinová, František Kuča a Viktor Dořičák.
Foto: Café Industrial

Své fanoušky jste vyzvali, aby na nahrání alba přispěli prostřednictvím serveru hithit.com drobným obnosem, za což se jim dostane různých odměn. Proč jste se rozhodli jít zrovna touto cestou? A neobáváte se neúspěchu?

Rozhodla za nás vlastně finanční situace. Poměrně dost peněz spolkly opravy našeho kapelního auta, které je nám často i příbytkem na cestách. Já i bubeník Viktor máme rodiny, Kristýna zase studuje, takže zásadní finanční rezervy taky nemáme. Proto jsme se rozhodli pro tzv. crowdfounding. Dnes to takto řeší i spousta renomovaných kapel. Myslím, že je to docela funkční nástroj. Jde hlavně o to, že lidé si tu desku vlastně předplatí a k tomu dostanou nějaký milý nesmysl navíc. Setkal jsem se i s reakcí, že je to žebrání, nebo že namyšleně prodáváme své podpisy a úsměvy. To beru spíše jako nepochopení celé věci. Úspěch se samozřejmě nemusí dostavit, ale to už pak člověk musí přijmout. Zatím doufáme, že se dostaví.  Deska je, až na pár dohrávek, už víceméně nahraná. Ale to máte ještě mastering, lis média, návrh obalu, tisk obalu… A taky to, co jsme projedli a propili během nahrávání. Whisky, koňak, pivo, fazolové konzervy, těstoviny, rýže, pečivo, uzeniny, mléčné výrobky, vincentka, sušenky, čokoláda… Takže přátelé: www.hithit.com…

Vaše první album Ostrovy vzniklo před téměř pěti lety. Proč museli fanoušci na novou kolekci čekat tak dlouho?

Tohle je otázka tak na tři, čtyři piva… Ale zkusím ve zkratce. Po vydání Ostrovů se počet členů kapely rozrostl na pět členů. Docela dost jsme jezdili a hráli, všechno krásně fungovalo. Ale po nějakém čase to celé začalo něco ztrácet, naše jednotlivé osobnosti nějak přestaly fungovat v celku. Nakonec tehdejší basista Ondra Pyš ohlásil, že končí. A pak začalo asi dvouleté období neustálých personálních změn, které měly za následek to, že se nám pořád nedařilo nějak se usadit, najít si tu pravou polohu. Flétnistka Veronika Vlčková odešla zpět do Jeseníku, nebyl stálý basák a kapela bez basy je jak strom bez hlíny. Tehdy nás stálo dost sil, aby kapela vůbec nějak pokračovala. Špatně se nám tvořilo. Prostě to nějak nešlo. To je samozřejmě všechno strašně zjednodušené. Pak se objevila Kristýna, takže jsme konečně měli basistku, která chce hrát a ještě k tomu vydrží se mnou a Viktorem. Takže to vypadalo, že už… ale zase odešla saxofonistka Marcela Kučová. Nakonec jsme si řekli, že zkusíme vymáčknout maximum z toho, co máme, a že už nikoho nebudeme hledat. Teď hrajeme v triu, našli jsme si polohu, která nám všem vyhovuje a ve které je nám dobře.

Album už je tedy nahrané. Dočkají se na něm fanoušci hudby ve zhruba stejném provedení, jak ji znají z koncertů, anebo bude studiová podoba v něčem překvapivá?

Písničky na desce jsou víceméně v podobě, jak je hrajeme, ale trošku jsme je okořenili, aby album bylo zvukově barevnější.  Říkáme tomu „ty věci vzadu“. Na první poslech si toho třeba nevšimneš, ale až si toho všimneš, tak si řekneš: „Ahá…“ Osobně mám rád, když deska zní trošku jinak než koncert. Když máš nějaký příběh, jinak ho ztvárníš na divadle a jinak ve filmu. Ale příběh je to pořád stejný… Takže když to shrnu, není to jen naživo nahrané trio, ale ani deska plná elektroniky a smyčců. Pořád to zní jako my.

Jsou na albu převážně písně, které znají fanoušci z koncertů, anebo hlavě o úplné novinky, které jste zatím živě nehráli?

Na albu jsou písně, které vznikly v období posledních dvou let, z toho několik během posledního půl roku. Jsou tam i písně, které ještě nikdy nikde nezazněly.

Kdo se na albu podílel autorsky a v čem se přístup k tvorbě a nahrávání lišil od albového debutu?

Většinou to je tak, že já donesu nějaký nápad, většinou už s textem. Řeknu ostatním, o čem to je. Pak začnu hrát a ostatní se přidají. Často použijeme to, co nás napadne jako první. Vždy si to nahráváme, pak to posloucháme, říkáme si, co ano a co ne. Pak se písničky ještě usazují během živého hraní. Často se stává, že se ty věci časem různě vyvíjejí a mění. Pak je další model „Číro a Péro“. Viktor mi pošle text, se kterým už si neví dál rady, ať s tím něco udělám. Tak to třeba nějak upravím, pořád si to čtu, a v průběhu dne si k tomu sedám s kytarou, dokud mě něco nenapadne. Pak nastává výše popsaný postup. Některé vznikají úplně od nuly z jamů, i se základy textů. Je to různé. Takže podílí se všichni, ale hlavně já. Oproti Ostrovům jsme zvolili úplně jiný způsob nahrávání. Desku jsme nahrávali na chalupě v Beskydech poblíž Čadce. Nebyli jsme nijak omezeni časem. Když se nám chtělo v noci, dělali jsme v noci. Když to nešlo, tak jsme se váleli. Nebyli jsme pod žádným tlakem, že za dvě hodiny musíme končit a podobně. Samozřejmě i nějaké ty krize byly, ne vždy se dařilo, ale vždycky jsme si řekli, že nejsme na vojně, a děláme to pro radost. Nahrávali jsme systémem basa + bicí dohromady, kytary a zpěvy jsme dohrávali zvlášť. Pak nějaké to koření, sem tam se něco zdvojilo, navrstvilo. Deska zní poměrně kytarově… Na Ostrovech jsme měli hosty, pomáhal nám Peter Binder jako producent. Tentokrát je to celé naše. Něco jsme nahrávali i venku. Tím, že jsme nebyli v uzavřeném studiu, je celkový zvuk v podprahových hladinách obohacen o bzučení much, kokrhajícího kohouta, projíždějící vétřiesku, zvonění skleniček v sekretáři a podobně. Musím zde vyzdvihnout Viktora, který si načetl všechny ty zvukařské věci, naučil se s programem, všechno snímal a zvučil. Ten taky u toho sedí a míchá to. Odborníci možná budou mít výhrady, ale my jsme rádi, že jsme to zvládli. Hlavně jsme chtěli přenést náladu a energii písní na nahrávku, a to se nám podařilo. Zatím z toho máme výborný pocit. Za velmi dobré znamení považuji to, že jsem schopen opakovaně poslouchat premixy, aniž bych strkal hlavu pod peřinu.

A co obal cédéčka? Už máte jasnou představu, jak bude vypadat?

Naše představa je taková, že CD bude obaleno texty. S touto představou se teď pere grafička Eva Štenclová, se kterou už nějaký čas spolupracujeme. Chceme, aby to byl pěkný předmět.

Na koncertech často improvizujete, a to nejenom hudebně, ale vytváříte nové texty na základě slov určených publikem. Stává se, že z těchto improvizací vznikne i základ dalších písní, anebo jde o pomíjivé hříčky? Případně objevilo se něco z těchto improvizací i na novém albu?

Snažíme se zachovávat kouzlo okamžiku. Už jsme párkrát uvažovali o, tom, že bychom některé dotáhli a pak hráli, ale nakonec jsme od toho upustili. Je v tom to kouzlo neopakovatelného. Na desce je ale píseň Svět, která vznikla docela zajímavým způsobem. Po celkem dlouhé době, kdy jsme se neviděli, jsme začali na zkušebně hrát. Najednou jsme zjistili, že se spíše posloucháme. Začal jsem tam zpívat jeden rozepsaný text a ono se to krásně spojilo… Pak jsme každý seděli doma s nahrávkou a učili se to tón po tónu, úder po úderu, a nikdo z nás moc nechápal, co tam vlastně zahrál. To jsou nejhezčí okamžiky, kdy se natolik odpoutáme, že sejdeme ze svých vychozených cestiček a vznikne něco nového. Ta písnička má dva akordy a trvá asi osm minut. A nemá refrén. Je to takový antihit…

Kapelou Café Industrial v minulosti prošla řada osobností ostravské scény. Kdo z těch, kteří již nejsou vašimi členy a hosty, nejvíce ovlivnil tvorbu a směřování kapely?

Všichni… Nedávno jsme to počítali. Tou kapelou prošlo, kromě nás tří asi 10 nebo 11 lidí. A každý v té kapele něco nechal.

A kdo tvorbu a zvuk Café Industrial ovlivnil zvenčí? Případně kdo ze světových muzikantů nebo kapel je pro tebe osobě největším zdrojem inspirace?

Snad teď pode mnou nerupne led, protože tohle je spíše otázka na Jiřího Černého. Mne osobně určitě ovlivnili Pink Floyd, Jimi Hendrix, Radim Hladík, Bill Frisell, Erik Truffaz, Patrick Muller, Neil Young… Tyhle lidi ve svém hraním slyším. A pak čeští textaři, které obdivuji – Jaromír Nohavica, Karel Plíhal, Miroslav Wanek, Radek Pastrňák, Robert Nebřenský, Vlasta Redl a mnoho dalších… Ale snažím se neopisovat.

Otázka na závěr: Kdy album vyjde a kdy a kde bude křest?

Album vyjde na přelomu září a října. Přesné místo a termín křtu zatím nevíme, ale určitě to bude během října v Ostravě. Slibujeme, že budeme včas spamovat Facebook a místní kulturní servery.

Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.