Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Básníka Davida Bátora čeká chudý Ježíšek. Ač trpí hroznými bolestmi, důchod nedostal

Básníka Davida Bátora čeká chudý Ježíšek. Ač trpí hroznými bolestmi, důchod nedostal

20.12.2015 Obraz & Slovo

Tohle není úplně typické pokračování rubriky Chvilka poezie. Verše Davida Bátora (ročník 1974) představujeme i s jistým prosebným dovětkem, na němž se shodli jeho kolegové básníci v čele s Petrem Hruškou. Osud (nebo spíše stát v podobě posudkového lékaře) totiž Bátorovi nadělil Vánoce bez jediné koruny.

Zvětšit obrázek

David Bátor na poetické scéně festivalu Colours of Ostrava.
Foto: Colours of Ostrava

Poeta David Bátor trpí Bechtěrevovou chorobou a jeho přátelé vědí, že ta je spojena s velmi nepříjemnými bolestmi. Stačí se začíst do básníkových e-mailů, které píše kamarádům uprostřed nuceně probdělých noci. „Už zase mě přepadly bolesti a drží mě to několik dnů. Je to zvláštní, že vždy v bolestech mě napadají takové zvláštní a mnohdy velmi kruté příběhy,“ napsal nedávno svým kamarádům nad ránem.

Často je bolest tak intenzivní, že přátelům píše e-maily, které je i dost vyděsí. „Nějak cítím, že se zřejmě v životě již nepotkáme. A kdyby přece snad, budu někým jiným, protože to, čím nyní procházím, bych nepřál nikomu na světě. Psaní jsem uzavřel, píšu už jen básničky a poznámky do deníku, nic víc, není síla. Chodit nesmím, neb tělo je v havarijním stavu,“ vzkazoval kolegům básníkům loni v červenci.

Než ho napadla Bechtěrevova choroba, byl to přitom pracant k pohledání, nebál se žádné dřiny a básnická sbírka Pivlín, kterou Bátor vydává v ostravském nakladatelství Protimluv, vypráví o jeho dlouhé dělnické zkušenosti. Jeho choroba je chronickým zánětlivým onemocněním především páteřních obratlů, takže práce v továrně už nepřipadá v úvahu, bolest ale neutiší ani teplá kancelář. Nemluvě o tom, že chodí jen s pomocí berlí.

Zdálo se proto, že žádost o invalidní důchod, kterou David Bátor podal, bude formalitou. Jenže v prosinci přišlo rozhodnutí, které básníka vyvedlo z míry. „Na důchod podle rozhodnutí nemám nárok. Neboť prý mám trvale sníženou pracovní schopnost pouze o patnáct procent,“ líčí básník. Sám má pocity úplně opačné, z těch patnácti procent může normálně žít, pětaosmdesát procent tvoří zdravotní potíže. „Takže s berlemi a bolestmi mám normálně pracovat? Je to výsměch! Půjdu s tím do novin a televize a klidně i k ombudsmanovi,“ emotivně dodává.

Obrátil se i na kulturní deník Ostravan.cz, těžko ale říct, jak mu média mohou pomoci s invalidním důchodem. Básník Petr Hruška s přáteli ale vymysleli jinou a docela rychlou pomoc. V březnu se v ostravském klubu Fiducia bude konat křest nové Bátorovy sbírky s názvem Zbuj a básníci proto navrhují, aby si čtenáři sbírku v předstihu předplatili. Nebo aby Davidu Bátorovi zaslali finanční dar bez nárokování si nové knihy. Petr Hruška už poslal 300 korun. Všem dárcům patří předem poděkování a zde je číslo Bátorova účtu: KB 965149821/0100.

Následující ukázky z tvorby Davida Bátora končí jeho skeptickým pohledem na Vánoce, čemuž se nelze divit. Předchází mu báseň Karvinské moře napsaná loni při léčebném pobytu v Darkově, dále báseň Svítání z letošního cyklu Hořké květy a báseň Tesknota a krása napsaná loni v létě a věnovaná Ostravě. Jako první jsme zařadili starší báseň Zeď ze sbírky Pivlín, kterou příští rok vydá ostravské nakladatelství Protimluv.

DAVID BÁTOR: BOLEST V KŘÍŽI

ZEĎ

Hrábla mi do vlasů rozdrolená zeď
S hrůzou zjišťuji, co je to vlastně život:
Prach omítek Prach pohlaví Prach jazyka
I pivo a jeho prach v játrech smrti.

*

TESKNOTA A KRÁSA

Tesknota a Krása:
dvě sestry uhrančivé
drží se pod krkem
a řvou mezi zdivem!!

Řvou z každého slova:
Pičo! Kurvo! Chují sliz!
Proč jsou vůbec slzy,
ten z čisté lásky hnis?

*

SVÍTÁNÍ

Bolest pohne se v kříži
Za oknem zadumané vše
Baráky – shrbená zvířata
Dým stoupá k tíži nebes
Myšlenka na Boha vstává
Světlo dělá věčný pohyb

*

KARVINSKÉ MOŘE

Voda tmavá jako obličej havíře
a v nebi balvany podivně nasvícené,
na břehu rybář táhne z vody smrt,
svítí siluety labutích milenců.

Karvinské moře je teskné, zachmuřené,
střeží své tajemno a nenapoví,
belhám se řečí větru do vln dole,
belhám se potichu uhelnou krví.

*

VÁNOCE                                               

Sádlo prosince se škvaří na nebesích
a kape dolů do lidských slin…
Odřezané hlavy kaprů mumlají modlitby:
Sehněte své hlavy nad stůl a pojezte tělo páně,
potom si do piva a vína namočte krev a táhněte
na trhy bez duše. Hrrrr na ně! Penízky tečou!
Špinavé jsou dlaně! A Kristus se znovu narodí
a vzpomene si – za třicet let najde svůj bič na nás!
A požene nás s kletbou na rtech z chrámu svého otce!
Neb všechno je chrám i ulice, náměstí, divadla, domy,
lesy a louky. I lidské tělo je chrám pro lidskou duši.
A nikoliv stroj na nekonečné žraní, šukání a chlast!
Ať žijí Vánoce! Jděte se pást! Možná vás zvratky očistí.
Možná vás zvratky očistí jako tenkrát mě v roce 1992.
V té době jsem ležel po otravě alkoholem v nemocnici.
Za oknem byly Vánoce, ale musel tam být i Bůh. Život je dar!
Život bez příkras a ozdob. Život prostý jako modlitba.
Život bez otázek a odpovědí. Tady a teď – světlo bez konce!

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.