Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Protimluv je nejstarší kulturní revue v Ostravě a nové číslo nahlíží i do běloruských věznic

Protimluv je nejstarší kulturní revue v Ostravě a nové číslo nahlíží i do běloruských věznic

9.1.2016 Obraz & Slovo

Šéfredaktor kulturního časopisu Jiří Macháček zdárně dokončil už čtrnáctý ročník tohoto jedinečného periodika. To je rekord! Žádná jiná kulturní revue v ostravské historii nevycházela déle. Nový Protimluv přináší zatím nepublikované verše Ondřeje Hložka, Radovany Jursy a Petra Krále či prózu Fronta na vlažný pivo Karla Rady, jež byla napsaná přímo pro revue. Poutavá je výtvarná příloha i historické ohlédnutí Petra Vrchlabského o tom, že LSR není LSD.

Zvětšit obrázek

Výřez z obálky nového čísla kulturní revue Protimluv.

Čtrnáct let vycházející Protimluv je mezi ostravskými kulturními periodiky fenoménem, neboť třeba literární časopis Poesie přežil jen tři roky (1931-33), kulturní měsíčník Červený květ vycházel třináct let (1956–1969), Kulturní měsíčník sedm let (1983-1990) a třeba revue Landek vydrželi jeho tvůrci vydávat jen čtyři roky (1994-1998).

Vydavatel a šéfredaktor Protimluvu Jiří Macháček dosáhl rekordu navenek jakoby nenápadnou pílí, o to však vnitřně usilovnější až údernickou prací. Není to totiž žádný kulturní dravec s velikášskými plány, Macháček časopis drží v kondici spíše díky diplomatické práci s redakční radou a přispěvateli, nakladatelské kázni a titěrném pátrání po nových jménech v poezii, próze, výtvarném umění, kritice i v jiných kulturních regálech.

Na počátku se Protimluv opíral o radu sestavenou z velkých jmen v ostravském umění (v radě časopisu seděl třeba Petr Hruška, Jan Balabán, Hana Puchová a další), která ale Macháčkově projektu nedávala velkou šanci na přežití. Třeba Hruška s Balabánem byli kmenovými autory brněnského vydavatelství Host a v regionální ostravské pokusy o nakladatelství či periodikum celostátní povahy prostě nevěřili. Macháček se proto časem od těchto bardů odpoutal a obklopil se mladším redakčním kruhem, s nímž našel i více víry ve „velkou ostravskou věc“.

A po čtrnácti letech lze říci, že Jiří Macháček něco velkého na poli kulturním skutečně postavil. Řídí sebevědomé nakladatelství vydávající i práce evropsky proslulých literátů (např. Adam Zagajewski či Krzysztof Varga) a kulturní revue, která dává hlavně střední a východní Evropě zajímavou zprávu o Ostravě, zatímco Ostraváci dostanou v každém čísle dávku polské, maďarské, slovinské, běloruské či ukrajinské publicistiky nebo prózy.

Stejně tak je tomu i v posledním čísle (respektive dvojčísle) XIV. ročníku Protimluvu, které do Ostravy uvádí třeba etablovaného maďarského spisovatele Attilu Bartise. A pokud vás zajímá, jak skončí jeho povídka, z níž citujeme první odstavec, musíte holt pro revue do knihkupectví nebo si ji objednat u vydavatele: „Do města přišel Štědrý večer. Do té doby ho nikdo nespatřil. Vešel do kostela, usadil se před oltářem a naslouchal. Kněz dělal, že si ho nevšímá, takže ministranti ani věřící neměli odvahu ho vyhnat. Poslouchal až do konce obětování, pak se zvedl a šel ven. Až teď se ukázalo, že kulhá. Někdo ho litoval, jiný ne. I tento večer nasněžilo na píď sněhu.“ (Pro Protimluv přeložila Marta Pató).

Běloruský publicista Igor Oliněvič zase Ostravě připomíná, jak je svoboda nejistá. Není to přitom tak dávno, když v heřmanické věznici seděl Václav Havel, nicméně na totalitu se rychle zapomíná. Ne tak v Bělorusku, kde zatím neskončila. „Hlavním rysem zděděným po gulagu je atmosféra beztrestnosti věznitelů, ať udělají cokoli. Vězeň není plnohodnotným člověkem. Tenhle pocit člověka přemůže v prvních dnech. Mechanismus otroctví,“ píše v Protimluvu běloruský politický vězeň propuštěný loni v srpnu po pětiletém věznění.

No ale pojďme si posledním Protimluvem chvíli listovat, a to od první strany.

Strana 1: (Milé přivítání vydavatele, jenž vydává Protimluv neuvěřitelných 14 let.) „Dobrý a šťastný nový rok 2016 Vám přeje za redakci Jiří Macháček, šéfredaktor.“

Strana 2: (Obsah. Čtenář se má opravdu na co těšit, osobně jsem nejvíce zvědav na novou rubriku Na Šancích, která slibuje rady básníkům.) „Vitold Ljaguška, Bc. a Chrobak, Mgr. Na Šancích – Tereza Janoušková, Kateřina Lužná, Martin Šenkypl, Kristýna Filová a Václav Krejčík, strana 36.“

Strana 3: (Přehled nových knih nakladatelství Protimluv, záběr je to tradičně široký, tentokrát až na varšavské pláně.) „Piliny, Krzysztof Varga. Strhující monolog obchodního cestujícího uvězněného ve vlaku stojícím uprostřed polí.“

Strana 4: (Verše básnické legendy Petra Krále, účastníka posledního Protimluvfestu.) „Andělé se jako bílé vosy / slétají na poslední ledovku.“

Strana 5: (Stále Petr Král a jeho dosud nezveřejněné verše.) „Hadice ležící venku na dvoře / má svou vlastní šanci.“

Strana 6: (A pořád Král, zmlsaný francouzskými lahůdkami.) „Hluboké vůně masa sýrů ryb.“

Strana 7: (Král, syrový pařížský surrealista.) „Syrový stejk s vytlačeným vzorem / dámského svetru / nahé kýty řeznic.“

Strana 8: (Nové verše opavského básníka Ondřeje Hložka, metafyzický svár TEĎ vs. POTOM). „Teď / co nemáš, nevlastníš.“

Strana 9: (Hložek, navíc s ilustracemi Michaely Kumhaly Mainx, což jsou také pořádné TÍŽINY.) „Teď / Věci marné.“

Těch stran je v posledním Protimluvu 116. Parádní čtení s evropským přesahem, které toho času nemá ve městě nad Odrou a Ostravicí konkurenci. Jen kdyby si téhle záslužné práce dokázali více všímat i lidé v ostravské kultuře činní.

*

Z obsahu posledního Protimluvu: Radovan Jursa (básně). Anna Brikciusová (básně). Mladá poezie (Tereza Janoušková, Kateřina Lužná, Martin Šenkypl, Kristýna Filová a Václav Krejčík). Vizuální umění (István Haász, Hana Puchová, Martin Klimeš a jeho opavské aktivity). Historie (Petr Vrchlabský – LSR není LSD). Recenze (na knihy Jakuba Chrobáka, Milana Ohniska, Kateřiny Tučkové a dalších). A mnoho dalšího.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.