Jan Balabán by měl 55 let. Na jeho snímcích ze hřbitovů se našel i autorův stín

Balabánovy fotografie náhrobků z ostravských hřbitovů mají spletitou „výstavní“ historii. Autor vždy zdůrazňoval, že netouží po uznání jejich umělecké hodnoty, fascinoval ho však onen obraz člověka v kameni, stejně jako byl náhrobky uhranut americký básník Edgar Lee Masters, na něhož ještě dojde.   Několik fotografií z tohoto Balabánova cyklu již bylo představeno v hlučínské Galerii Červený kostel v listopadu 2005 na společné akci převážně ostravských umělců Památce všech věrných dušiček. Skupinová expozice tehdy prezentovala díla s „dušičkovou“ tématikou vytvořená autory kolem legendární skupiny Přirození (Zdeněk Janošec Benda, Daniel Balabán, Pavel Šmíd atd.) ale i dalšími umělci (Martin Popelář nebo Aleš Hudeček) či studenty Fakulty umění Ostravské univerzity.

Když výstava v Červeném kostele skončila, přesně třiačtyřicet Balabánových snímků zůstalo deponováno v Hlučíně. Přesněji řečeno, stále se zapomínalo na jejich navrácení autorovi, s nímž se ovšem kurátoři setkávali několikrát měsíčně. Pro obě strany to zkrátka byla svým způsobem marginálie, v běhu života věc nepodstatná, neboť Jan Balabán mezitím zdokumentoval další stovky náhrobků z ostravských krchovů či ze hřbitovů na své milované Vysočině v okolí městyse Sněžné.

Z Balabánových fotografií. (Foto: Jan Balabán)

Pak jednoho dne v dubnu před šesti lety přišla ta hrozná zpráva, že spisovatel, který o lidské konečnosti tolik přemítal, byl nucen tento svět opustit sakra předčasně. Sotva tři měsíce po svých devětačtyřicátých narozeninách. Zemřel na náhlé srdeční selhání, ačkoliv do té doby žádnými kardiologickými problémy netrpěl. Jen tak nějak podvědomě tušil, že takto se umírá nejčastěji, jak dokazuje i jeden kratičký dialog z Balabánovy poslední knihy Zeptej se táty:

Na co zemřel?
Na selhání srdce. Ale tak to je skoro u všech smrtelných nemocí. Nakonec se zastaví srdce.

Jeden z vystavených snímků. (Foto: Jan Balabán)

A oněch třiačtyřicet snímků zůstalo u kurátorů v Hlučíně, kteří je nyní improvizovaně vystavili v Galerii Wurst i pro Balabánovy čtenáře. Páteční minivernisáž se přitom symbolickým obloukem vrátila k uvedení již citované výstavy Památce všech věrných dušiček z roku 2005. Tu tehdy v Galerii Červený kostel zahajoval Jan Balabán nejen jako literát, ale i jako režisér scénického čtení ze známé Spoonriverské anthologie, kterou napsal americký básník Edgar Lee Masters. A ze stejné knihy se četlo i ve Wurstu. Z epitafů, jež jsou bolestně sarkastickou výpovědí o trpkém a zároveň poněkud trapném běhu člověku od kolébky k rakvi. Masters třeba píše (a zaznělo i ve Wurstu):

A pak tvé děti – ach, co by z nich asi bylo?
A co tvá bolest? Dítě! Dítě!
Smrt je lepší než život!

A potom se v galerii koukalo tam nahoru k nebi a vzpomínalo se na Jana Balabána, ač se vědělo, že Balabán v novele Zeptej se táty také napsal:

Marta chtěla pokračovat, chtěla věřit ve společenství živých a mrtvých. Rozhodně však ne mysticky, nebo nedej bože spiritisticky, nebo jako ti všelijací dnešní pobožní kašpaři, kteří, když už je to dovoleno, ukazují v televizi při vzpomínkách na mrtvého kolegu prstíkem ke stropu a říkají: On se na nás svrchu dívá. Hovno se dívá, ulevila si Marta.

A pak někdo z hostů ve Wurstu našel snímek, ze kterého se na osazenstvo galerie podíval i Jan Balabán. Tedy jeho stín odrážející se na lesklém náhrobku, když byl tenhle kámen Balabánem fotografován.

Stín Jana Balabána na jednom ze snímků. (Foto: Jan Balabán)

*

Galerie Wurst v Hlučíně je otevřena jen po domluvě na tel. číslech 775 671 811 či 724 115 004, přičemž kromě Jana Balabána v galerii právě vystavuje i Gabriela Fraisová (absolventka u Maria Kotrby), Martin Cihlář (absolvent u Eduarda Ovčáčka) a Jiří Bednář (absolvent u Pánaboha). Nedožité pětapadesátiny Jana Balabána připomíná i nejnovější číslo občasníku Posed (šéfredaktorem je básník Jakub Chrobák), které bude uvedeno v klubu Les v pondělí 1. února ve 20 hodin.