Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Nechtěla, aby jí říkali babičko, říká o slavné spisovatelce Anně Marii Tilschové její pravnučka

Nechtěla, aby jí říkali babičko, říká o slavné spisovatelce Anně Marii Tilschové její pravnučka

23.2.2016 Obraz & Slovo

Špičkové hororové povídky spisovatelky Anny Marie Tilschové byly inspirovány osobní zkušeností a její slavný ostravský román Haldy byl zneužitý komunistickou propagandou. Říká to pravnučka spisovatelky Kateřina Brožová, která v pondělí večer zavítala do Domu umění v Ostravě na křest knihy Černý bod. Samotný název publikace o hororu v českých zemích odkazuje k povídkové sbírce Tilschové Černá dáma a tři jiné povídky. Autorovi knihy Černý bod Martinu Jirouškovi, který je také stálým spolupracovníkem deníku Ostravan.cz, poskytla Kateřina Brožová rozhovor.

Zvětšit obrázek

Pravnučka Anny Marie Tilschové Kateřina Brožová v Domě umění v Ostravě.
Foto: Martin Popelář

Jak si vysvětlujete vztah vaší prababičky k existenciálně laděným hororům v duchu povídkové sbírky Černá dáma, se kterou si dobová kritika neví příliš rady a považuje ji za nechtěnou abnormalitu?

Během několika týdnů prababička přišla o několik sourozenců. Další období, které ji poznamenalo, byl úsek od roku 1912 do období I. světové války, kdy ztratila v rodině šest mužů. Začalo to sebevraždou jejího milovaného manžela, profesora práva Emanuela Tilsche, z jehož odkazu vychází i náš současný občanský zákoník. Některé jeho výklady jsou používány i po stovce let. Dnes z Anny Marie Tilschové snímáme nálepku sociální autorky. Román Haldy nebyl levicově zaměřený, bylo to podobně jako s osudem Petra Bezruče, který byl zneužitý v rámci socialistické ideologie. Její dílo obsahuje mnoho jiného než sociálně kritický postoj a třeba právě její povídková sbírka Černá dáma je v očích těchto kritiků jenom školácké cvičení.

Měla jste možnost poznat Ostravu již dříve?

Dnes je to moje první návštěva Ostravy po čtyřiceti letech, kdy jsme tady byla na volejbalovém turnaji (úsměv). Tenkrát jsme přijeli přes víkend. Nic si z té doby nepamatuji kromě toho, že jsme prohráli. Z Ostravy tedy neznám skoro nic. Tehdy nás přivezli autobusem rovnou do tělocvičny, teď během uvedení Černého bodu je to příležitost poznat alespoň ostravský večer.

brozova2

Martin Jiroušek a Kateřina Brožová během křtu knihy. (Foto: M. Popelář)

Vaše prababička zemřela dříve, než jste se narodila. Co její rodinný odkaz, znala jste jej?

Její odkaz byl v rodině velmi živý, mezi příbuznými se ji říkalo Mamura. Nechtěla být babičkou, a tak dostala tuto přezdívku. Její dcera je Marie Tilschová-Úlehlová, která psala kuchařky o racionální výživě, na kterých by dnes vydělala miliony. Té se říkalo Mimi.

Kdy jste objevila její dílo?

Poměrně pozdě. Tilschovská větev byla v mém životě upozaděna, a objevila jsem ji až poté, co můj otec začal psát rodinnou kroniku. Později jsem se stala knihovnicí, s čímž se můj otec jako jaderný fyzik těžce smiřoval. Její dílo jsem si pak o to více využila, ale musela jsem k němu dospět. Táta třeba říkal, že je už její dílo zastaralé, ale teď se k ní rádi vracíme. Píše krásně česky, jsem unesena jejími popisy, dokázala vytvořit neopakovatelné napětí.

Víte, jak se středostavovská, dobře situovaná dáma Anna Marie Tilschová, která měla vždy k dispozici služebnictvo, dostala do Ostravy?

Do Ostravy se dostala náhodně. Její mladší syn, překladatel Emanuel Tilsch ji sem doprovázel na výstavu v roce 1923. Byla tady již předtím s manželem, kdy to byla šťastná a relativně povrchní paní, která patřila k pražské smetánce. Ale smrt manžela všechno zlomila. V Ostravě strávila spoustu času, jezdila sem pravidelně.

Na fotografiích, které jsou k dispozici z jejího pozdního věku, se tváří až příliš přísně a nepřístupně. Jaká byla doopravdy?

V praktických věcech svého života nebyla příliš úspěšná, nebyla příliš vřelá ani otevřená. Máme ale k dispozici paměti od Ady Hodáčové, což je maminka Nataši Golové. Na prvním setkání s Annou Marii Tilschovou ji naopak popisuje jako dámu tajemnou a smyslnou, plnou nevyřčeného potenciálu.

A kterého období se dotýká tato vzpomínka?

Je to kolem roku 1910 z období, kdy jezdila do Kameniček.

Anna Marie Tilschová se uměla dostat čtenáři pod kůži, ale kdo se za touto propracovaností stylu skrývá?

Byla profesionální spisovatelka. Celý život bydlela v krásném bytě, dáma s hospodyní. Nikdy se tohoto přepychu nevzdala. Byť dostala Řád práce, tak měla problémy s mladou generací – vnuk byl aktivní straník, a to byl pro ni velký problém. Přečkala dvě války a sepsala paměti, aby se děti poučily, protože jsou vychovávány v jiném duchu.

Její paměti existují jenom v rukopise?

Ano, jsou uloženy v Památníku národního písemnictví. Můj otec učinil pokus o jejich vydání, ale setkal se s neúspěchem.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.