Defilé světových osobností v Ostravě nekončí: Po Edith Piaf a Lídě Baarové ožil na jevišti i Vysockij

Inscenace Vladimír a Marina aneb Zastavený let vznikla spoluprací herce a profesora Janáčkovy konzervatoře Josefa Nováka-Wajdy s hercem Lukášem Červenkou a herečkou Vendulou Novákovou. Scénář obsahuje výběr textů z knihy Mariny Vlady Vladimír aneb zastavený let a je doplněný písněmi a verši Vladimíra Vysockého. Vše je přeloženo do češtiny Markétou Vinickou, Milanem Dvořákem, Radůzou a Lukášem Červenkou.

Ruský herec, básník a písničkář Vladimír Vysockij žil v letech 1938 až 1980. Napsal více než sedm set písniček a básní. Jeho ironická a sarkastická lyrika v jeho osobitém provedení plném energie okouzlila několik generací posluchačů v bývalém Sovětském svazu i v celém světě. Političtí představitelé sovětského režimu Vysockého doslova nenáviděli a několikrát se pokusili o jeho diskreditaci, zatčení a odsouzení. Sankcím režimu se Vysockij dokázal vyhnout, sám sobě však neunikl a zemřel na následky dlouholetého pokročilého alkoholismu.

Francouzská herečka a šansoniérka Marina Vlady byla v letech 1970 až 1980 manželkou Vladimíra Vysockého. Prožila s ním léta, ve kterých řídké okamžiky radosti a lásky střídaly dny, týdny a měsíce boje o Vysockého tvůrčí i lidskou svobodu, ale hlavně o jeho zdraví. Její kniha vzpomínek na léta prožitá s Vysockým je vlastně osobní zpovědí.

Autor textu pro inscenaci Vladimír a Marina aneb Zastavený let J. Novák-Wajda, který je zároveň jejím režisérem, vsadil na pěvecké schopnosti Lukáše Červenky a herecké kvality Venduly Novákové, která je zároveň jeho dcerou. Ve scénáři je monolog Mariny prokládán sedmnácti písněmi a zhudebněnými básněmi Vladimíra. Škoda, že se v textu neobjevuje více dramatických dialogů, oba protagonisté by je vzhledem k jejich hereckým schopnostem zajisté uhráli a dialogy jako takové by přispěly k ještě hlubšímu zážitku diváků.

Lukáš Červenka a Vendulová Nováková. (Foto: L. Vrchovský)

Lukáš Červenka zpívá písně Vladimíra Vysockého s takovým nasazením, že energie do projevu vložená se doslova dere skrze stěny Staré arény do prostoru Masarykova náměstí. Nejsou to však jen písničky, jsou to výkřiky rozbolavěné duše, místy až zoufalé volání po širším a volnějším místě k životu, než realita poskytuje, volání po štěstí, radosti a lásce. A co je hlavní, Lukáši Červenkovi lze naprosto věřit, že všechny radosti i strasti jím sdělované jsou upřímné a věrohodné. Obdivuhodný herecký, ale hlavně pěvecký výkon!

Marina Venduly Novákové je zralou ženou navzdory ještě dívčímu zjevu herečky. Vendule Novákové lze uvěřit i slzy, které se jí ve vypjatých chvílích tlačí do očí, její vyobrazení krásy i tragiky soužití Mariny Vlady a Vladimíra Vysockého je prosté veškerého patosu a emoce radosti, lásky i žalu jsou přenášeny do myslí a srdcí diváků v přesně dávkované míře vyvolávající adekvátní odezvu.

Incenátorům se podařilo vytvořit nejen obraz posledních deseti let života Vladimíra Vysockého, prožitých s Marinou Vlady, ale také přiblížit osud svobodymilovných lidí, jejichž životy jsou výrazně poznamenány jakýmkoliv režimem nesvobody a politického útlaku. Lze jen doufat, že Stará aréna bude tuto inscenaci často reprízovat. Vznikne-li na základě nahrávky cédéčko, které zachytí alespoň zvukovou stránku představení, stane se jistě velmi žádaným.