Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Čerstvě oceněný Talent roku Štěpán Kozub: V Ostravě jsem spokojený, nic mi tady nechybí

Čerstvě oceněný Talent roku Štěpán Kozub: V Ostravě jsem spokojený, nic mi tady nechybí

25.3.2016 Divadlo

Herec Štěpán Kozub, který je členem hereckého souboru Komorní scény Aréna, zvítězil v kategorii Talent roku v Cenách divadelní kritiky. Stal se tak součástí historického úspěchu nejmenšího ostravského divadla, kterému se podařilo v těchto prestižních cenách proměnit všech pět nominací. V současnosti dokončuje pátý ročník Janáčkovy konzervatoře a diváci jej mohou vidět například v shakespearovské inscenaci Něco za něco.

Zvětšit obrázek

Zuzana Truplová a Štěpán Kozub v inscenaci Něco za něco.
Foto: Roman Polášek

Co se vám honilo hlavou během čekání na slavnostním ceremoniálu?

Tajně jsem si přál, aby nominaci ve výhru proměnil Marek Cisovský za roli Adolfa Eichmanna v inscenaci Slyšení. Což se podařilo, a to, že jsem dostal cenu i já, tak to bylo příjemné překvapení. Ale koneckonců je to jenom cena, to je si myslím důležité si umět říct. Pro mě se tím nic nemění.

Jak se pro vás vyvíjel slavnostní večer?

Myslím si, že můžu mluvit za celou Arénu. Byli jsme celý večer v napjatém očekávání. Měli jsme pět nominací a všech pět se nám podařilo proměnit, takže to pro nás byl příjemný šok. Když jsme se o tom zpětně bavili, tak jsme jen tak seděli a usmívali se na sebe. Každý popíjel, na co měl chuť, a měli jsme takovou pohodu.

A jaké to bylo ten den před tím?

Vzali jsme to jako výlet do Prahy. Já se svou přítelkyní a Marek Cisovský s Terezou Cisovskou. Říkali jsme si: Když už nic, tak nakonec to bude alespoň pěkný výlet. Takže naše cesta k udílení Cen divadelní kritiky byla trošku delší.

Čím si vysvětlujete svůj úspěch u hlasujících kritiků?

Vděčím za to inscenaci Něco za něco. Myslím, že právě tato inscenace Komorní scény Arény v režii Ivana Krejčího sehrála svou podstatnou roli. Shodou okolností ji viděli návštěvníci divadelního festivalu Ost-ra-var, kde jsem ještě přebíral roli Aleše Bilíka v inscenaci Odsun v Národním divadle moravskoslezském.

Vy jste ale flexibilní, kromě divadla hrajete i v televizních seriálech.

Ano, v seriálech jako Případy prvního oddělení, což je krimiseriál s úspěchem u diváků i kritiků. Jedná se o skutečné příběhy mordparty. Měl jsem tam možnost hrát v jednom díle vraha.

Jaké to je hrát vraha?                                       

Nerad bych byl, kdyby si mě lidé spojovali s tím, že hraju vrahy.

Vidíte v tom nějakou hrozbu?

Snad ne. Já si jako násilník rozhodně nepřipadám. Ale v Rozsudku od České televize jsem hrál schizofrenního násilníka. Na druhou stranu v Něco za něco hraji roli knížete, který se převléká za mnicha.

Záporné postavy mívají větší úspěch u publika…

Nejen u publika, i pro mě je záporná postava příležitostí uplatnit širší herecký rejstřík. Za svou krátkou hereckou kariéru jsem měl štěstí na postavy, které jsou svým vnitřním světem bohaté.

Když herec získá ocenění, tak často uvažuje o změně působiště – třeba se rozhodne jít zkusit štěstí do Prahy. Přemýšlel jste o této variantě?

Tuto otázku nyní slyším často. Lhal bych, kdybych o ní neuvažoval, na druhou stranu si říkám: Mně tady v Ostravě nic nechybí. Aspoň momentálně. Mám tady práci, jsem ve výborném divadle, se skvělými lidmi, děláme pěkné hry. Což je můj osobní názor, jsou to hry, které se mě osobně nějakým způsobem dotýkají. Mám nějaké nabídky na natáčení pro Českou televizi, ale zatím se to dá skloubit, budu jen o něco více cestovat mezi Ostravou, Prahou a Brnem. Co víc si může herec v mém věku přát? Jsem v nejlepším divadle v České republice, dostal jsem krásnou roli v inscenaci Něco za něco a navíc jsem získal tak krásnou cenu. Jsem spokojen a Ostravu mám moc rád, neříkám, že je to trvalý stav, ale momentálně mi nic nechybí.

Objevil jste se v pašijové inscenaci Tomáše Vůjtka O slavném zmrtvýchvstání v soukromém klubu Les. Jaké to pro vás je, navíc když tady herci z profesionálních scén vystupují bez nároku na honorář?

Text Tomáše Vůjtka je velmi pěkně a vtipně napsán, neurazí, ale potěší. Je to pro mne zpestření, a když jsem se dověděl, jací lidé na pašijové hře spolupracují, neměl jsem důvod říct ne. Byť je to bez honoráře, ale to jsou věci vedlejší.

Jak jste se dostal k divadlu?

Byl to postupný vzestup od dramatického kroužku v Javorníku, odkud pocházím. Byla to ponejprve forma zábavy a pak přišel umělecký přednes, celostátní soutěže, objevil jsem Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, kde jsem odmaturoval a současnosti dokončuji pátý ročník.

Kdo vám nejvíce promluvil do duše jako pedagog?

Václav Klemens, umělecký šéf Divadla Loutek. To byla zatím má největší divadelní škola, naučil mě přemýšlet o divadle, o herectví. Nikdy mě do ničeho nenutil, ale dal mi klíč, jak nad tím přemýšlet.

Co bude dál, máte teď nějaké čerstvé nabídky na hraní?

Čeká mě televizní natáčení, pokračování Četnických humoresek a ještě jeden nejmenovaný seriál, o kterém nemohu ještě moc mluvit.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.