Rodrigo y Gabriela v Gongu okouzlili publikum, jejich hudba ale hraje na efekt

Za 16 let své existence si prošli oba umělci muzikou pěkně od podlahy. Na začátku jejich dráhy bylo rozčarování z možností, které jim skýtala domácí mexická scéna. Proto odcestovali do irského Dublinu, kde se živili hraním po barech a na ulicích. Tady si vybrousili sehranost a buskingem si ozkoušeli, co od nich lidi chtějí slyšet. Jejich hudba energicky mixuje nuevo flamenco, latinskoamerické rytmy či ska s rockovým a metalovými riffy a feelingem. Kromě vlastních věcí zaujali pozornost také svými covery metalových kapel Megadeth, Metallica a dalších.

Rodrigo a Gabriela vstoupili na pódium deset minut po sedmé hodině. Už muzika, která v sále navozovala atmosféru, svědčila o tom, že se nebude jednat o suchopárný recitál dvou akademiků: hudba americké skupiny Tool, to je řezavá, nemilosrdně přesná a koncentrovaná muzikantská výpověď plná emocí a originality.

Rodrigo a Gabriela zahájili setlist přímočaře a v rychlém tempu. Hned v první skladbě předvedli své typické role, které byly téměř po celý zbytek večera neměnné: Rodrigo hrál jednohlasé melodické linky a Gabriela jej doprovázela akordickými přiznávkami s bohatým perkusivním využitím kytary a flamencovým rasquadem s rychlým vířením prstů pravé ruky. Scéna byla animačně působivá velkou projekcí, na níž se střídaly sekvence různých obrazů – od mexických panoramat až po složitější pozoruhodné výtvarné scenérie. Stíny Rodriga a Gabriely se působivě promítaly na část plátna, včetně detailních záběrů na jejich hru.

Rodgigo y Gabriela během koncertu v Gongu. (Foto: Tomáš Václavek, ov-kluby.net)

Neuvěřitelně dynamický tah jejich hudby trochu brzdily časté pauzy mezi téměř každým songem, kdy jeden z dua odešel do zákulisí přeladit kytary a druhý se bavil s publikem. Několikaminutové mezery byly zbytečné (upřímně pochybuji, že vlastní jen jeden nástroj), ale Rodrigo dokázal navodit kontakt s publikem a po třetí skladbě přímočaře pozval diváky na pódium. Gesto navodilo v Gongu velmi spontánní a euforickou náladu. Zajiskřilo to energií, dav lidí na pódiu tančil do rytmu, tleskal a skvěle se bavil. Po této skladbě zavládl trochu zmatek. Rodrigo i Gabriela odešli do zákulisí, lidi se z pódia vrátili na svoje místa a chvíli to vypadlo, že je přestávka. Ale pokračovalo se dál.

Rodrigo a Gabriela představili také pár věcí z chystaného alba, které se nesly v podobném duchu, jako jejich starší tvorba. Aktuální skladby mají však trochu tvrdší sound a nejsou tak melodicky inspirované latinskoamerickou melodikou. Využívají spíš běžné pentatonické stupnice, které se vyskytují v rocku. Stejně tak jejich cover skladby Orion od Metallicy, byl poměrně fádní, přestože Rodrigo použil k melodické lince ve druhé půli skladby bottleneck. Duo nezapomnělo ani na své osvědčené hity jako je Tamacun. V jedné písni se také Rodrigo přestavil pěvecky a nutno dodat, že mu to zpívalo velmi slušně. Po více než hodině a půl následoval poslední song. Velké ovace nadšeného publika vynesly ještě přídavek.

Rodrigo y Gabriela v Gongu. (Foto: Tomáš Václavek, ov-kluby.net)

Rodrigo a Gabriela zahráli v Gongu přesvědčivý setlist, jenž oslovil zejména svou sehraností a energickým rytmem, který přímo svádí k tanci. Ač jejich kytarová dovednost vypadá na první pohled virtuózně, nejedná se o nic převratného. Přísně rozdané role obou kytaristů odhalí, že sólové linky hrál Rodrigo vesměs na jedné struně, Gabriela zase celý večer předváděla „jen“ jak může být kytara přesvědčivá jako perkusivní nástroj. Jejich strategie byla neměnná a po několika skladbách už zněla dost stereotypně, pokud nehodláte vnímat jen rytmus. Melodicky zejména novější skladby nepřinášejí kromě nesporých vlivů metalových postupů nic nového.

Konkurence v progresivních technikách hry na kytaru je nemilosrdná a to, co oba borci předvádějí, dnes dokáží technicky brilantně mnozí kytaristé zahrát na jednu kytaru (Tommy Emmanuel, Andy McKee či Thomas Fellow) ve stylově daleko univerzálnějším pojetí, harmonii a rytmu.

Rodrigo y Gabriela v Gongu. (Foto: Tomáš Václavek, ov-kluby.net)

Koncert energického mexického dua Rodrigo y Gabriela byl vnímán diváky v Gongu pozitivně a byl jednoznačně úspěšný. Ovšem že by se mělo jednat o světovou třídu, jak někteří publicisté tvrdí? O tom mě jejich hudba postavená na dominanci rytmu, rockovém stylu hry na akustiku a coververzích nepřesvědčila. Srovnání s jinými a mnohem lepšími koncerty v Gongu (například Gregory Porter a další…) naznačuje, že někdy je skvělý marketing, image a public relations víc než myšlenkové sdělení, které v muzice nesmí chybět.