Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Po Paříži, Londýnu a Berlíně zamířil malíř Pavel Pepperštejn do ostravského PLATO

Po Paříži, Londýnu a Berlíně zamířil malíř Pavel Pepperštejn do ostravského PLATO

19.5.2016 Obraz & Slovo

Zadejte si v Google jméno Pavel Pepperštejn (respektive Pavel Pepperstein) a budete se divit. Vygoogluje se vám ruský vizuální umělec, který dobyl svět, od Londýna přes Berlín po Paříž. A od středy tenhle slavný ruský umělec vystavuje v městské galerii PLATO ve vítkovickém Gongu. Ve stínu vysokých pecí na periferii republiky. Přitom není zaručeno, že si tak významné výstavy všimnou v Praze nebo Brně.

Zvětšit obrázek

Z výstavy Pavla Pepperštejna v PLATO.
Foto: Martin Popelář

Určitě je dobře, že obrazy Pavla Pepperštejna budou v PLATO viset i v průběhu Colours of Ostrava a dílo moskevského intelektuála tak může potencionálně oslovit stovky milovníků výtvarného umění, kteří už dávno vymazali Rusko z mapy evropského vizuálního umění. Současné ruské umění se totiž v českých galeriích moc nevystavuje, po Putinově zásahu na Krymu a na východě Ukrajiny se to dokonce mnohým galeristů zdá jako nemravný čin.

Umělecký manažer PLATO Marek Pokorný ale svoji koncepci vystavovat přední ruské umělce naštěstí nepřehodnotil. Když loni v březnu skončila jedinečná výstava instalací moskevské autorky Iriny Koriny, padlo několik dotazů, kdo se stane v Ostravě dalším ambasadorem ruské scény. Nakonec je to Pavel  Pepperštejn, který má k České republice pozitivní vztah, neboť zde na sklonku normalizace několik let studoval.

2

Z vernisáže výstavy. Foto: Martin Popelář

Napřed první osobní dojem. Protože jsem se nemohl zúčastnit středeční vernisáže, pronikl jsem do galerie už někdy po poledni. Bez teoretické přípravy na to, co v ní spatřím – a první vjem byl vpravdě zvláštní! Dýchlo na mě něco hodně blízkého, přitom v paměti hluboko zasunutého. To se mě dotklo Rusko, jak nám ho servírovala komunistická propaganda, ale i ruská malířská avantgarda a nezávislá scéna osmdesátých let, o niž jsme v Československu přece jen měli nějaké mlhavé stopové představy. Sotva jsem totiž spatřil Pepperštejnova Minotaura na obraze Minotaurus a jeho labyrint, vybavil se mi sovětský humoristický časopis Krokodýl se svým nezaměnitelným rukopisem, k němuž má hodně blízko i karikaturní styl Pavla Pepperštejna.

minot

Pavel Pepperštejn: Minotaurus a jeho labyrint

Nejsem si sice vůbec jist, zda Pepperštejnův humor na tradiční ruskou karikaturu jen podvědomě navazuje, nebo se jí autor i záměrně posmívá, najednou jsem se ale ocitl v Rusku. Pepperštejn navíc obrazy popisuje jako malíř ikon a ruská azbuka dělá s pamětí nás dříve narozených (jsem ročník 1967) rovněž divy. Ruské avantgardní malíře čili suprematisty, které Pepperštejn prostřel na své obrazy jako slavnostní tabuli s kaviárem, vodkou a třešňovým kompotem, jsem pak kvitoval jako jasný vzkaz, že autor chce navazovat na to nejlepší, co přineslo ruské moderní umění. Tedy třeba na Malevičův Černý čtverec, který pozorný návštěvník PLATO po chvilce pátrání určitě najde.

Pepperštejn patří k umělcům, kterým záleží na intelektuálním poselství díla, jež také náležitě teoreticky vysvětluje. Obsáhlý katalog vydaný k výstavě pak přináší stať stejně zaníceného kurátora výstavy kunsthistorika Tomáše Glance, která stojí za přečtení. Mimo jiné proto, že až po jejím prostudování návštěvník plně pochopí předivo upředené v moskevských intelektuálních salonech, v kavárnách a ateliérech, v nichž vznikají umělecké skupiny a třeba se hledá i odpověď na budoucí podobu Ruska, čemuž Pepperštejn věnuje asi polovinu v Ostravě vystavených obrazů. Ta druhá část pak pracuje s antickou mytologií.

5

Z vernisáže výstavy Pavla Pepperštejna. (Foto: M. Popelář)

„Pepperštejn převrací paměť, směřuje ji do budoucnosti a zároveň nechává splynout futurologickou estetiku, jakou představovala bezpředmětnost ruské avantgardy, se samotnými východisky příběhů, které se přinejmenším v euroatlantickém prostředí vyprávějí již dlouho – poslední dvě tři tisíciletí,“ přemítá Glanc v katalogu.

Byla to vůbec zvláštní středa, neboť rovnou z PLATO jsem spěchal na představení vídeňského divadla Volkstheater, které inscenovalo Staré mistry Thomase Bernharda. A jak známo, slavná Bernhardova kniha začíná obsáhlým láteřením starého hudebního kritika nad návštěvníky galerií, kteří se nezajímají o obrazy, nýbrž jen o společenský význam své návštěvy, který příležitostně připomínají důležitým lidem. Kritik ale nenechá nitku suchou ani na teoreticích umění, kteří svým výkladem dokážou zajímavé dílo veřejně znemožnit.

Je teď na každém z návštěvníků PLATO, jakou zvolí cestu. Zda půjdou na Pavla Pepperštejna s katalogem, nebo vsadí jen na spontánní dojem. A když budou mít štěstí, možná se v galerii potkají s jejím šéfem Markem Pokorným, s kurátorem výstavy Tomášem Glancem či třeba s ocelářským magnátem Janem Světlíkem, takže návštěva dostane i onen společenský význam.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.