S herečkou Ladou Bělaškovou o trestu za výtržnictví, cestě do Norska a prázdninách

Soud vás odsoudil k peněžitému trestu a k obecně prospěšným pracím za to, že jste kolegu herce Jana Hájka při pokusu o silvestrovskou recesi bránila proti policistům a údajně přitom vůči policistovi použila i fyzického násilí. Už jste si trest odpracovala? Prý jste se odvolala, jak to vlastně dopadlo…

Ano, proti rozsudku jsem se odvolala. To, že mi okresní soud uložil trest 120 hodin obecně prospěšných prací a pokutu 12 tisíc korun, mi prostě přišlo trochu moc. Proběhl tedy odvolací soud, ale s určitým zpožděním, protože jsem musela na náhlou operaci akutního zánětu slepého střeva a následně i na měsíc do lázní. Nakonec soudkyně u odvolacího soudu uznala, že jsem dostala dva tresty najednou a že nepatřím k lidem, kteří potřebují být potrestáni prací, když pracuji od rána do večera, takže obecně prospěšné práce zrušila a nechala mi pokutu. Takže teď splácím pokutu a nějaké další náhrady za soudní výlohy.

A jste ráda, že to máte de facto za sebou…

Víte, je to určitá zkušenost. Hlavně to, jak se k vám můžou chovat policisté na služebně, kteří beze zbytku využili všechny možnosti, které zákon policistům nabízí, ale i ty, které jim nenabízí. A když proti jejich způsobu jednání, které už není úplně v pořádku, něco namítáte, tak vám řeknou, že jim stejně nic nedokážete. Což se tedy stalo. Bohužel. Přičemž celé mé jednání bylo způsobeno šokem a strachem z policejního zásahu proti Honzovi Hájkovi, který byl zpacifikován za přidrzlé a pouze verbální jednání. Má reakce plynula pouze z obrovského strachu o komplikace s jeho dlouhodobými občasnými zdravotními problémy. Celá ta kauza se táhla víc než rok… Za tu dobu jsem si přečetla nejen na sociálních sítích mnoho různých reakcí, od vyslovení absolutní podpory a důvěry, za což všem moc děkuju, až po některé velmi vulgární reakce.

Sama ale víte, kdo do těch debat třeba na Facebooku nebo v diskusích různých zpravodajských webů vstupuje…

Ano, jsou to mnohdy takoví ti frustrovaní, zakomplexovaní, a když to řeknu kulantně, ne zrovna rozumově disponovaní lidé. Tedy podle těch sprostých výroků… Kamarádi mi říkali: Nečti to, hlavně to nečti! Vždycky se najdou lidé, kteří rádi i bezdůvodně ubližují.

Z inscenace norského dramatu Lesík v NDM. (Fpto: R. Šťastný)

To nepříjemné máme teď za sebou, pojďme k příjemnějším záležitostem. Sezóna 2015/2016 pro vás začala rolí v inscenaci Lesík, ta inscenace nakonec jela v rámci česko-norské spolupráce do Osla. Jak vás tam přijali?

Pro mne to bylo specifické a radostné, protože mám v Norsku rodinu. Takže jsem je všechny pozvala, přijeli do Osla, stihli jsme i skvělý rodinný oběd a byli jsme nadšení, že se zase po delší době vidíme a že mě můžou vidět hrát v Norsku… Bylo to super! Ta práce na Lesíku pro mne byla mimořádně zajímavá. Začali jsme v podstatě workshopem, etudami s norskou režisérkou Victorií H. Meirik, všechno probíhalo v angličtině, k dispozici jsme tedy měli překladatelku, ale byl to dost odlišný způsob práce, než na jaký jsme zvyklí. Velmi intenzivní. Náročné téma. Podobné zkoušení jsem nikdy nezažila. Ale pro mne to bylo velmi obohacující, osvěžující, i když tedy hodně náročné. A pak tu byla ještě jedna věc, která se po dlouhé době vynořila, a to je let letadlem. To zrovna nemusím, takže jsem trošku hodně musela překonávat sama sebe. V Norsku to ovšem bylo skvělé. Reakce byly jiné než u nás, hráli jsme s titulky, ale představení bylo dobře přijato. I má norská rodina říkala, že je to velmi speciální a zajímavé představení. Jo, a taky jsem viděla část představení souboru norského Národního divadla v Oslu v režii Liv Ullmann! Další rozměr…

Už se nebojíte letadla?

Posunulo mne to trošku dál. Určitě tedy do Norska a zpět… (úsměv).

Pojďme k další vaší postavě z právě ukončené sezóny, k Matce Ubu. Jak se vám hraje tato postava?

Tohle zkoušení začalo den poté, co jsem se vrátila z lázní zpět do pracovního procesu. Takže mé vnímání reality bylo trošku jiné. Hned na začátku jsem byla docela překvapená z režiséra Jana Friče. Překvapená až zaskočená tím, jaký je to pankáč. Nemyslím ani tak vzhled, jako myšlení. Neznala jsem ho osobně, a ve chvíli, kdy jsme začínali zkoušet, jsem ještě neznala žádnou jeho inscenaci. Až teď nedávno jsem v rámci Dream Factory stihla Mlčení bobříků.

Aha. Tak k tomu vám prozradím reakci vašeho pana ředitele Jiřího Nekvasila, který mi řekl, že Mlčení bobříků je pro něho už za hranou, co se týká expresivity, agresivity, a vůbec třeba pojetí některých scén.

Hmm.., já jsem ty Fričovy Bobříky přijala. Hlavně už jsem poznala Honzův styl práce při Králi Ubu, takže jsem tušila, co od něj můžu očekávat. Byla to jízda. Drsná. Nejen hercům, i mně se hodně líbilo, jak tam skvěle fungovaly i technické složky.

Dobře, vraťme se ale k Matce Ubu …

Ze začátku zkoušení jsem měla trošku problém s tím, v jaké sexuální rovině to Honza Frič vede. Přišlo mi to trošku až vulgární a říkala jsem mu, že se začínám stydět, ale postupně mi jeho výklad začal být srozumitelnější a zábavný a to, co on jako režisér chtěl, začalo celkem vtipně do sebe zapadat. Matku Ubu mě baví hrát a mám to ráda – je to takový úlet. A sešla se dobrá parta! Je to hravé. Tato hra je psána jako sprostota a provokace a měla ve své době šokovat, a když jsem si ji četla, tak jsem si říkala, že dneska jsme už o mnoho desítek, až stovku let dál, tak jak to budeme hrát? Ale Honza to pojal po svém a často mi například o mé roli říkal: Matku Ubu jako taková Lady Macbeth 2.

Hrajete teď ve Veselých paničkách windsorských jednu z manželek sváděných rytířem Falstaffem. Je pro vás Falstaff v provedení kolegy Jirky Sedláčka protivným starým svůdcem zahleděným do sebe a do vlastní vyčpělé muziky?

Na té jeho postavě rytíře Falstaffa spíše vyhodnocuji tu jeho drzost. Tu drzost staršího obtloustlého chlapa, který si myslí, že je hvězda a jen tak jednoduše nás sbalí. Ale Jirka osobně je pro mě hvězda. A je milý. A jeho kytarové sólo vůbec není vyčpělé. Pro tuhle inscenaci udělal strašně moc a já jsem ráda, že si můžeme takhle spolu zahrát, dost jsme se při zkoušení sváděcích scén nasmáli…

Zleva Lada Bělašková, Jiří Sedláček a Sylie Krupanská ve Veselých paničkách windsorských. (Foto: R. Šťastný)

V tom představení skvěle zpíváte. Nepřemýšlíte také o dráze zpěvačky?

Jé…, jste milý, děkuju! No, ano, bylo by to fajn. Lidi se mě na tohle často ptají. Nedávno jsem zase zpívala v Heligonce v show Tři tygři – to bylo super. Taky mi vyšla písnička na CD slovenského autora Gabo Dušíka. Baví mě zpívat, baví mě střídat činohru s muzikály, baví mě se pořád dál učit. Samozřejmě bych byla ráda, ale to by asi musel někdo přijít a říct tady je kapela, uděláme zajímavý a dobrý repertoár, pojď do toho.

Už víte, co budete dělat o prázdninách?

Teď jste mě zastihl v období rýsování a domlouvání… Miluju cestování a letošní indicie jsou například hausbót, Colours of Ostrava, chata, moře – a také letos budu hrát na Letních shakespearovských slavnostech v inscenaci Jak se Vám líbí.