Festival v ulicích zažil mimořádně úspěšný ročník, jeho králem se stal Jaroslav Uhlíř

Šestý ročník Festivalu v ulicích nabídnul přes šest desítek kapel, ale také pouliční divadlo a rozmanité soutěže. Přestože k největším hvězdám patřili zahraniční Astronautalis z USA či Djmawi Africa z Alžírska, největší divácký ohlas na nejzelenějším místě v centru města Černé louce sklidila nestárnoucí česká klasika. Jestliže v první den festivalu, v pátek, se zdejší areál jevil jako příjemně poloprázdný a připomínal ospalejší letní piknik s poutavými a vzrušujícími momenty, finální druhý den se dal srovnat s atmosférou Colours of Ostrava z období před Dolními Vítkovicemi. Na Uhlíře zkrátka nebylo k hnutí.

Publikum letošního Festivalu v ulicích. (Foto: Petr Piechowicz)

Brejlatý pán ve slamáku za klávesami si toho byl náležitě vědom, a tak si své vystoupení královsky zaranžoval. Z obrovského publika pohotově vytvořil smíšený sbor a za společného jásotu si všichni užili zábavný podvečer.

„Atmosféra byla báječná,“ shrnul své vystoupení žijící klasik po koncertě v zákulisí, když prozradil, že inspiraci pro svůj první film Ať žijí duchové čerpal s alegorické pohádky Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. Ostravu má rád díky spolupráci s Ostravákem Karlem Šípem a dokonce si v ní kupoval za totality zvukařskou bednu ve zdejším Tuzexu. „V Praze se jim jedna pokazila, druhou už neměli, ale Ivo Pavlík mi ji sehnal v Ostravě, naštěstí se nám tehdy vešla akorát do auta,“ zavzpomínal Uhlíř. Dokonce připomenul vtipnou historku o tom, jak před lety převálcoval kapelu Buty na akci VŠB, když našel odvahu zazpívat sprosté slovo. „Radek Pastrňák mě to pak hned vytknul, protože jsem jim rozhodil koncept, od toho jsou tady přeci oni,“ žertoval Uhlíř.

Jaroslav Uhlíř na Festivalu v ulicích 2016. (Foto: Petr Piechowicz)

Hodinová show na hlavní scéně vycházela z lidové obliby jeho skladeb, které vešly v obecnou známost díky filmům a televizi. Však on také sám dav lidí upozornil, že třeba Princové jsou na draka je jen televizní snímek. Nic ale nebránilo tomu, aby si společně s mnohatisícovým sborem společně nezanotovali.

„Zapomněl jsem vám ale říct jednu důležitou věc, v úvodu při skladbě z filmu Ať žijí duchové jsem předpokládal, že se přeneseme do věku deseti let, což vám ale i tak šlo výborně, nicméně teď po vás budu chtít, ať se vcítíte do role pětiletých,“ zkoušel mistr výdrž publika, které ani na okamžik nezaváhalo, vyšlo mu oddaně vstříc. Nakonec vytáhl z davu jedince, nějakého Martina, který prozradil, že zrovna dnes slaví narozeniny a Jaroslav Uhlíř mu se smíšeným sborem zazpíval zdravici.

Sobotní podvečer po 19 hodině patřil hravé spontánnosti a svým způsobem tento přístup charakterizoval hlavní náplň Festivalu v ulicích, která byla nenáročná, nicméně zábavná natolik, že vytáhla Ostravany skutečně do ulic. Davy korzovaly po Havlíčkově nábřeží přezdívaném i podle sprejovaných nápisů na cyklostezce Malá Kodaň, mířily z Masarykova náměstí přes Zámeckou ulici a 28. října, skutečně jako v dobách velkého pestrobarevného festivalu.

Zaplněné Masarykovo náměstí. (Foto: Petr Piechowicz)

Na své si přišli především mladí diváci, pro které byly připraveny hned tři divadelní skupiny, každá s originálním programem založeném na interaktivním principu. Představení francouzské společnosti Demain on change tout přineslo fantasmagorický příběh o ptáčníkovi. Pětice herců v archaických kostýmech a s podivnými steampunkovými nástroji pochodovala davem, aby v nečekaných chvílích rozehrávala akci se samotným publikem. Zejména s dětmi, ale zapojovali se i dospělí. Na jejich hlavami se vznášela obří loutka ptačího muže, která ve vrcholných chvílích vířila mračna peří.

Mezi pátečním publikem bylo nemožné nepostřehnout ani šéfku spřízněného festivalu Colours of Ostrava, která vystoupení francouzských hostů s obdivem sledovala.

Obří loutky na Festivalu v ulicích 2016. (Foto. Petr Piechowicz)

Ještě větší loutky, i když už méně propracovanou akci nabídla španělská skupina Efimer. Do ulic Ostravy vehnala 4,5 metru dlouhé a 2,5 metru vysoké loutky tří dovádivých draků. Ušití z tísíce kousků různých látek skotačili v představení s názvem Traps. Nechyběl ani domácí soubor Impéčko známý z vystoupení ve Staré Aréně. Navíc známé tváře mladých ostravských herců nešlo přehlédnout v úloze němých klaunů, kteří v pantomimických skečích rozdávali festivalový program a různě bláznivě se vítali s náhodnými kolemjdoucími. Jeden z nich dokonce vyšplhal mezi jinými odvážlivci na mariánský sloup na Masarykově náměstí, odkud se pak poškleboval přihlížejícímu davu.

Festival na řece? Letošní program nabídl i nácvik vodáckých dovedností. (Foto: P. Piechowicz)

Podle pořadatelů na Festival v ulicích dorazilo rozhodně více lidí než v minulých letech. Jednoznačně se akce vydařila a její přesunutí na víkend bylo více než šťastné. Masová návštěvnost ukázala, že táhne nejen kultura zdarma, ale i osvědčená domácí klasika. A protože je ostravská kultura neřízená střela a v přilehlé blízkosti se konalo najednou hned několik dalších akcí, nebylo by od věci spojit Festival v ulicích třeba s Měsícem autorského čtení anebo ještě lépe s atmosférickým promítáním na břehu řeky Ostravice za Novou radnicí. Tam se sice platilo dobrovolných 50 kč, ale i tak stovky diváků obsypaly zdejší břeh během projekce jiné nestárnoucí klasiky Rozmarného léta puštěného stylově z 35mm filmového pásu.