Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. Vladimír Šmehlík: S chutí bych vynadal člověku, který přestěhoval Atlantik z Fifejd do obytného domu v centru

Vladimír Šmehlík: S chutí bych vynadal člověku, který přestěhoval Atlantik z Fifejd do obytného domu v centru

26.8.2016 Atd.

Vladimír Šmehlík je dramaturgem klubu Atlantik, který sídlí na ulici Československých legií poblíž Divadla Jiřího Myrona v centru Moravské Ostravy. Povídali jsme si o jeho vztahu k divadlu, k literatuře a cestování, ale také o jeho velké životní lásce, kterou je město Ostrava jako takové.

Zvětšit obrázek

Dramaturg ostravského klubu Atlantik Vladimír Šmehlík.
Foto: Ladislav Vrchovský

Jsi dramaturgem klubu Atlantik, z toho usuzuji, že program klubu je tvoje dílo …

Program děláme společně s kolegyní Renátou Jurdovou, takže skladba programu je naše společná práce.

Když se na ten program dívám, tak v něm vidím tři hlavní tematické okruhy – cestování, literaturu a divadlo. Jsou to tvoje tři hlavní životní témata?

Dá se to tak říct.

A kdybychom je seřadili podle priority?

Miluju divadlo, je to moje celoživotní láska, amatérsky hraji divadlo od dvanácti let. Cestování je další vášeň, která mne částečně živí, neboť dělám turistického průvodce a cestuji s turisty po Evropě, což souvisí s cestovatelskou částí našeho programu. Literatura je nejpřirozenější věc, se kterou se člověk setkává všude kolem sebe, všichni občas něco čteme, občas se setkáváme s autory, a ta setkávání jsou také bodem našeho klubového programu.

K tomu musím připočítat tvoji čtvrtou lásku, o které vím jak já, tak mnozí, kteří si přečetli tvého Průvodce Ostravou – jsi ostravský patriot.

Ano, Ostravu mám velice rád, ale můj Průvodce Ostravou už je velice zastaralý, vyšel v roce 2009, a to byla úplně jiná Ostrava, než je dnes. Takže by určitě potřeboval přepsat a aktualizovat.

Zastavme se u toho. Co se podle tebe změnilo v Ostravě od roku 2009 do dneška?

Ostrava prochází postupným přerodem. Dnešní Ostrava je mnohem živější, je nabitá mnohem větší energií. Hodně se nám tady zkvalitňuje úroveň života. Máme zrekonstruované parky, jezdíme po dálnici, máme relativně čistou řeku a oživují se její nábřeží. Máme tady hodně nových restaurací, obchodů a kaváren, které postupně zkvalitňují život v centru. To tady v roce 2009 vůbec nebylo. Nebyla hotová ani Dolní oblast Vítkovic. My jsme tam tenkrát provázeli turisty ve velmi okleštěném úseku a v bezpečnostním režimu, procházeli jsme hlavně mezi rezavými trubkami a taková ta vize, jejíž naplnění dnes z velké části vidíme, teprve tehdy vznikala. To všechno, co tam je k vidění dnes, bylo tehdy pouze na papíře. Za posledních sedm let se Ostrava skutečně hodně změnila. Takže můj ostravský bedekr je opravdu zastaralý, a doporučuji všem knihkupcům ho stáhnout z prodeje.

Mluvíš nadšeně o Ostravě, která přesto ještě mnoho k větší dokonalosti potřebuje. Co ti tady chybí?

Tak odpověď na tuto otázku by byla hodně obsáhlá. Toho, co mi chybí, je mnohem víc než toho, co se mi tady líbí.

Tak alespoň ty hlavní rezervy?

Služby. Kvalita služeb je tady docela tristní. Další věcí je oživení centra. A jediná možnost jak to udělat, je to, že se v centru bude bydlet, ne jen jezdit sem do práce. Čím více bude mít centrum rezidentů, tedy lidí, kteří tady nejen pracují, ale bydlí a žijí, tím bude živější. A dokonce, a možná za to dostanu od někoho vyhubováno, tedy dokonce si myslím, že není nejlepší cestou k oživování centra investovat statisíce do programů a taškařic na náměstí, jen abychom vytvořili dojem, že to tady žije. Ten skutečný život přijde zdola, od lidí, kteří tady v centru budou žít.

Pomůže k tomu nový studentský kampus v bývalém hotelu Palace?

Určitě! Když se na deset měsíců v roce nastěhuje do kampusu Palace tři sta studentů, tak to samozřejmě život v centru ovlivní. Velmi dobrou myšlenku také nedávno vyslovil ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil, který řekl, že každý večer na představení do divadel Antonína Dvořáka a Jiřího Myrona přijde do centra 1100 lidí.

Dotkl ses divadla, tak co ty a divadlo?

To bylo poněkud složité. Maminka si se mnou nevěděla rady a dávala mě do různých kroužků v Orlové, kde jsem vyrůstal, z nichž přes kroužek malování a turistiky jsem se dostal do dramaťáku, a to mě začalo hodně bavit. Moje první role byl kníže Měšek, zakladatel Orlové. V té roli jsem zastřelil velikého orla a v mých dvanácti letech jsem založil město Orlová. Od té doby mě divadlo nepustilo. Začínal jsem u ochotnických spolků, v orlovské Divadelní společnosti Miroslava Dědice, odtamtud jsem odjel do Prahy na Vyšší odbornou školu hereckou, kde jsem u Niny Divíškové a Pavla Pecháčka studoval činoherní herectví, studium jsem ale nedokončil. V Praze jsem hrál v Divadle Pohádka v Kbelích, to bylo zájezdové divadlo pro děti. Po návratu do Ostravy jsem začal spolupracovat s legendárním ostravským souborem Aureko II. Tam jsme ovšem mnohem více zkoušeli, než hráli. V posledním čase jsme se skupinou lidí, kteří si říkají Mamameletatu, připravili pro Divadelní noc scénickou féerii z Shakespearových sonetů. Sem tam si zahraju i ve Staré aréně v Sedmi statečných.

Těžiště tvé práce, jak už bylo řečeno, je v klubu Atlantik. Existuje nějaká cílová skupina diváků a hostů, na kterou se obracíte?

Ani ne. Je to široké spektrum. Na mladé ochotnické celky k nám chodí studenti. Režisér Radovan Lipus u nás dělá svoje pořady o Šumných stopách a o kavárnách, na ty chodí starší publikum. Na seniory myslíme při promenádních koncertech v parku nebo u našich zájezdů. Slavnosti řeky Ostravice jsou pro širokou veřejnost. Na cestopisy chodí nejrůznější generace bez rozdílu. Nejsme klub pro teenagery, to je fakt. Jsme kulturní příspěvková organizace a naší povinností je už z našeho statutu nabízet pořady nejrůznějších žánrů. Klub Atlantik je multižánrový, takže děláme věci od vzdělávacích pořadů přes divadla a cestopisy až po výstavy. Jsme poněkud omezeni domem, ve kterém sídlíme. Jsme v panelovém bytovém domě a přímo nad naším sálem jsou ložnice nájemníků. Takže nesmíme hlučet po dvaadvacáté hodině. Jsme snad jediný klub nebo chceš-li kulturní zařízení v České republice, které sídlí v obytném domě. Hodně nás to programově omezuje. Opravdu bych s chutí vynadal tomu člověku, který přestěhoval Atlantik z domu na Fifejdách sem na třídu Československých legií.

Tak na co bys nejraději pozval diváky na začátku nové sezóny?

Je toho hodně. Spolu s kolegy z kulturního centra Cooltour připravujeme už čtvrtý ročník sousedského happeningu Zažít Ostravu jinak, který proběhne v sobotu 17 září od 14 hodin v takzvané Malé Kodani, tedy v oblasti Kostelní ulice v centru města. My za Klub Atlantik tam budeme mít svůj divadelní plac. Nabídneme loutkové divadelní představení pro děti, interaktivní divadlo vědy ze Světa techniky z Dolních Vítkovic, vystoupí klauni a celý den bude vyhrávat Salonní orchestr Ostrava. Dáme lidem i najíst a napít. Ve spolupráci s ostravskými divadly a dalšími institucemi zaštiťujeme projekt Shakespeare v parku aneb Sen noci ostravské, který se bude konat 23. září. Senioři vyjedou do Lipníka nad Bečvou za židovskými památkami tohoto města, které nejsou obvykle přístupné. A nebudou chybět pravidelné pořady, liga divadelní improvizace, vrací se k nám na svoji domovskou scénu Divadlo Odvaz, chtěl bych upozornit i na cestopis Ivo Petra, legendárního cestovatele, který nás zavede do Grónska. Všechno je na www.klubatlantik.cz, takže se těšíme.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.