Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo S hudebním ředitelem opery NDM o nové sezóně, jejímž hitem bude Nohavicův a Havelkův Lazebník

S hudebním ředitelem opery NDM o nové sezóně, jejímž hitem bude Nohavicův a Havelkův Lazebník

27.8.2016 Divadlo

Komická opera Bedřicha Smetany Tajemství, Fibichova Bouře inspirovaná dílem Williama Shakespeara, ale také Rossiniho Lazebník sevillský v novém přebásnění Jaromíra Nohavici a režii Ondřeje Havelky. To jsou lákadla nové operní sezóny v Národním divadle moravskoslezském. O připravovaných inscenacích jsme si povídali s hudebním ředitelem ostravské opery Jakubem Kleckerem.

Zvětšit obrázek

Dirigent a hudební ředitel opery NDM Jakub Klecker na Pražském jaru.
Foto: Pražské jaro, Zdeněk Chrapek

Od vašeho příchodu na post hudebního ředitele opery NDM uplynul rok, během kterého jste se „sžíval s ostravštinou“. Mimo to jste dirigoval nejen zde, ale i v Brně a Praze, vedete dětský sbor Kantiléna, učíte na JAMU a jak sám přiznáváte, je pro vás pochopitelně těžké najít si dostatek času na rodinu a přátele. Divadlo je v centru vaší pozornosti?

Moje první ostravská sezóna uplynula jako voda. Jsem rád, že se podařilo nastudovat řadu krásných inscenací, přizvat do Ostravy již osvědčená jména, ale také umožnit mladým talentovaným pěvcům jejich zdejší debut. Postupně jsem se snažil proniknout do chodu operního ansámblu a pokročit v plánování sezón příštích. Myslím, že se diváci mají na co těšit. Operní nabídka je velmi pestrá, vedle pěti inscenací připravíme dva velké galakoncerty – na podzim Shakespeare Gala na jaře Sborové Gala.

První operní premiéra nové sezóny, Mozartova předposlední opera Titus (La Clemenza di Tito), byla psána jako korunovační opera (premiéra 6. září 1791 ve Stavovském divadle v Praze) a bohužel se jí dostalo zdrcujícího odsouzení. Především proto, že byla psána v jiném stylu, než od Mozarta po uvedení Dona Giovanniho všichni očekávali. Dokázal byste přiblížit, v čem se stylově liší?

Mozartův Titus byl zkomponován jako opera seria, a to za pouhých 18 dnů. Skladatel byl vázán slavnostním okamžikem – korunovací císaře Leopolda II. Dílo v kontextu skladatelových oper nevyniká takovou hudebně pestrou paletou, jako jsme zvyklí například u Kouzelné flétny, Figarovy svatby nebo právě Dona Giovanniho, ale v mnohých ohledech navazuje na 11 let starého Idomenea. Jsem přesvědčen, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč premiéra neuspěla nejen u císařovny, která ji nazvala „svinstvem“, ale také u celého auditoria. Dokonce na samotného skladatele dolehla kritika i ze vzdálené Vídně, která skladatelův premiérový neúspěch hlasitě probírala. Očekávání prostě byla jiná. Jak jsem již zmínil, autor se navrací ke starým formám. Když vezmeme v úvahu, že ve stejném roce 1791 měla premiéru i Kouzelná flétna, myslím, že Mozart by se přirozeně nerozhodl současně s ní komponovat další operu. La Clemenza di Tito byla zadána pro korunovaci nového císaře od českých stavů, jejíž odmítnutí by se stalo Mozartovou „skladatelskou sebevraždou“.

Které partie Tita stojí za mimořádnou pozornost?

Dílo začíná předehrou, po které se velmi netradičně zahajuje první jednání recitativem secco (za doprovodu cembala). Těžko dohledáme u skladatelových oper tento vstup. Velmi působivě a cíleně jsou umístěny recitativy acompagnato (s doprovodem orchestru), ve kterých Mozart dramatickým způsobem umocňuje dějovou linku (například váhání Sesta, jestli zapálit Řím nebo zoufalý projev Tita nad zradou svého nejlepšího přítele Sesta). Ještě bych rád zmínil závěr prvního jednání, kdy sbor jediným repetovaným výkřikem „Ah“ komentuje již hořící Kapitol, načež následuje jedna z nejzajímavějších hudebních ploch celé opery (sbor versus sóla), která bolestně a postupným zeslabováním ukončuje první část díla.

Další operní premiérou sezóny bude Bouře skladatele Zdeňka Fibicha. Poměrně opomíjená tvorba tohoto nejryzejšího českého romantika 19. století se nyní objeví ve zhudebněném námětu Williama Shakespeara a kongeniálním přebásnění Jaroslava Vrchlického. Proč jste dospěli k volbě právě tohoto díla?

Uvedením Fibichovy opery plné erotismu, magie a otázky cti odehrávající se na tajemném ostrově duchů uzavíráme operní aktivity v rámci projektu Shakespeare Ostrava 2016. V březnu jsme uvedli Thomasova Hamleta v režii Radovana Lipuse, na konci října nás čeká Shakespeare Gala s Luisem Chapou (MET New York) a Evou Urbanovou, kde zazní úryvky z hudebních děl, která byla inspirovaná Shakespearovou tvorbou. Vzhledem k tomu, že jsme se v rámci tohoto projektu nespokojili jen s jednou premiérou, rozhodli jsme se uvést Shakespearovo dílo přetavené pro českou operu. Fibichova tvorba je téměř zapomenuta a myslím si, že je nutné, aby v instituci, která má v názvu slovo národní, zazněla každou sezónu alespoň jedna česká opera, která bude smysluplně vybrána v rámci dramaturgického záměru a kterou posluchači nemají možnost znát jinak než z rozhlasu. Nyní oslavíme 400. výročí obrovské dramatické ikony i česky. Nejen francouzsky a italsky.

Zneuctění Lukrécie proslulo, ostatně jako všechny Brittenovy skladby, mistrovskou instrumentací, která ovšem v tomto případu zahrnuje pouze dvanáctičlenný orchestr. Linie význačných, byť někdy zasutých operních děl 20. století zůstává zachována?

V uvádění titulů 20. století se budeme snažit kontinuálně pokračovat. Po úspěšné a na zpracování náročné Martinů inscenaci Tři přání chceme pro změnu uvést komorní operu Benjamina Brittena. Titulní roli ztvární Janja Vuletić, ostravskému publiku již známá jako královna Gertrude v opeře Hamlet. Orchestrální party jsou svěřeny dvanácti sólovým nástrojům s virtuózním partem klavíru. S Brittenovým dílem jsem se měl možnost setkat jako sbormistr, jeho Missa brevis in D psaná pro chlapecký sbor se řadí k mým nejoblíbenějším sborovým skladbám. Velmi rád vzpomínám na nastudování opery Sen noci svatojánské v roce 2013 v brněnské opeře, která byla uvedena teprve podruhé v České republice (první uvedení v roce 1962 v Liberci).

Předposlední operní premiéra navazuje na uvedení předloňské Čertovy stěny a letošních Braniborů v Čechách na prknech NDM v rámci plánovaného Smetanovského operního cyklu 2024. Tentokrát bude uvedena komická opera Tajemství plná situačního humoru na pozadí dvou znepřátelených rodin Kalinů a Malinů. Skvělou hudební charakteristikou postav a zdůrazněním lyriky námětu Smetana vytvořil dílo nevšedních kvalit. Patří tato opera vedle Prodané nevěsty k nejoblíbenějším českým titulům?

V minulých letech se mi nastudování nějakého českého titulu svým způsobem vyhýbalo. Jsem rád, že nyní vše mohu dohnat s ostravskou operou. V uplynulé sezoně jsem vstoupil do již nastudované Čertovy stěny a připravili jsme novou premiéru Braniborů v Čechách. Máte pravdu, že Tajemství je jakýmsi skladatelovým pokladem, nejen v dějové lince, ale především po hudební stránce. Již úvodní tóny předehry znamenají, že se bude dít něco velkolepého. Na nastudování této opery se nesmírně těším, protože po Prodané nevěstě a Hubičce, které v současnosti diriguji v Národním divadle Brno, představuje toto dílo mistrnou práci s operní formou. Dílo svoji půvabností, tajemností, dramatičností i lyričností v mnohém předčí Prodanou nevěstu.

Na závěr sezóny se objeví nestárnoucí Lazebník sevillský Gioacchina Rossiniho v očekávaném přebásnění ostravského barda, zpěváka a písničkáře Jaromíra Nohavici. Také režie se zhostí velmi vzácný host Ondřej Havelka. Jedná se o pomyslný zlatý hřeb operní sezóny?

Na závěr sezóny jsme chtěli divákům nabídnout operu se třemi vykřičníky. Za prvé v ostravském přebásnění a zakódovanými v osobnostech Nohavica! Havelka! Ivanović! Toto trio je bezpochyby  zárukou kvalitní inscenace, která by měla být na dlouhá léta „kasastückem“ naší ostravské opery. Výběr několika čísel v přebásnění Jarka Nohavici měli možnost diváci slyšet již na jaře letošního roku na koncertě, konaném k výročí 200 let od premiéry díla.

Operní sezóna, to nejsou jen premiéry a zkušební proces. Jak se vám s operním ansámblem pracuje?

Ansámbl opery NDM znám již od roku 2010 a vždy na mě působil velkou pracovitostí a odhodláním udělat maximum. Jsem rád, že totéž mohu potvrdit i po první sezóně ve funkci hudebního ředitele. Věřím, že i naši milí diváci ocení pestrost naší dramaturgie, spolehlivá hudební nastudování a smysluplné režie.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.