Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Režisér Spalovače mrtvol Jakub Nvota: Téma nástupu totality je dnes opět velmi aktuální

Režisér Spalovače mrtvol Jakub Nvota: Téma nástupu totality je dnes opět velmi aktuální

2.9.2016 Divadlo

Slovenský režisér Jakub Nvota absolvoval studium divadelní režie na bratislavské VŠMU v roce 2001. Velmi často spolupracuje s českými divadly, v Národním divadle moravskoslezském režíroval inscenaci hry Trable s Harrym, v opavském Slezském divadle hru Dalskabáty, hříšná ves, často a rád se vrací do zlínského divadla, nebo do pražského Divadla Kalich. V těchto dnech pracuje opět v Ostravě v roli režiséra na inscenaci Fuksova Spalovače mrtvol v Divadle Petra Bezruče.

Zvětšit obrázek

Režisér Jakub Nvota nastuduje v Ostravě Spalovače mrtvol.
Foto: Archiv Jakuba Nvoty

Vybral jste si titul Spalovač mrtvol k režii sám, nebo vám byl ze strany Divadla Petra Bezruče nabídnut? V obou případech se však ptám, co vás na této předloze oslovilo?

Titul mi ponúkla umelecká šéfka Janka Ryšánek – Schmiedtová. Nielen že je to legenda, ale je to momentálne veľmi aktuálna téma. Neverím veľmi na nejaké mystické sily zla, skôr sa desím zloby „malých ľudí“, ich frustrácie, pokrútenej podivnosti, ktorá ich v túžbe za tým mať sa len o čosi lepšie, dovádza k extrémom. To sme totiž my. Takým človekom sa môže stať ktokoľvek z nás. U nás na Slovensku napríklad pravicového extrémistu Mariána Kotlebu, ktorý sa aktuálne dostal do parlamentu, zvolili predovšetkým „slušní ľudia zo strednej vrstvy“, ktorí stratili vieru v systém, boja sa a chcú, aby ich život urobil lepším niekto silný.

Určitě znáte stejnojmenný film Juraje Herze. Existuje něco, co vás z tohoto filmu inspiruje, ať již k dalšímu rozvedení na divadelním jevišti, případně opačně k něčemu, čemu se chcete ve své režii vyhnout?

Film pochopiteľne poznám. Videl som ho dávno, nedávno a pred pár dňami. Je to skvelé dielo. Po všetkých stránkach. Inšpiruje. Ale je to film. Má svoj jazyk. Divadlo má zase svoj. Keď pan Kopfrkingl vo filme povie s úsmevom vetu a vtom je prestrih na hada, má to svoju hodnotu. Ja prestrih na hada na javisku neurobím. Ale zase máme iné a nádherné možnosti.

Co je základem dramaturgicko-režijní koncepce připravované inscenace?

S dramaturgičkou Katkou Menclerovou sme si to pracovne pomenovali „V hlave pana Koprfkingla“. Máme tu videnie sveta, ako si ho modeluje on, a na druhej strane jeho rodinu. Niečo skutočné reálne. Živých, obyčajných ľudí. Jeho ženu a deti. Práve ich postupne vťahuje do svojich vízií a chcení. Výrazne sme v úprave posilnili linku rodiny a jej jednotlivé postavy. Náš príbeh je o mužovi, ktorý je frustrovaný tým čo v živote „dokázal“, a túži sa dostať niekde ďalej. Viac na svetlo. Obdivuje a zároveň i nenávidí každého, kto ho presahuje. A snaží sa tragikomicky byť niekým viac. Nosí knihu o Tibete, ale nečíta ju. Cituje floskuly zo smútočných preslovov, vyjadruje sa ako pri obradoch, ale v duši sa dávi chtíčom a neukojenými túžbami.

Určitě víte, že se Herzův film dostal na dlouhá léta normalizace do trezoru a nesměl být promítán. Bude uvedení tohoto titulu na jevišti DPB podobně aktuální vzhledem k době a společensko-politické situaci, ve které se premiéra letos odehraje? Vidíte vy sám nějaké souvislosti s dobou, do které je Fuksův román situován, dobou normalizace v sedmdesátých letech minulého století, a dneškem?

Fuksova novela je situovaná do obdobia pred druhou svetovou vojnou. Dej sa odohráva v období niekedy medzi anšlusom Rakúska a záborom Sudet. Je tam ešte epilóg, ktorý sa odohráva po druhej svetovej vojne, ale ten my v inscenácií nemáme. Juraj Herz vo svojom filme odkryl univerzálny mechanizmus toho, ako funguje nástup totality, ako loví ľudí a ako a prečo jej podliehajú, bez toho, že by si uvedomovali, čo sa s nimi deje. A že tento mechanizmus sa dal ľahko aplikovať aj na dobu normalizácie a bol tak viditeľný a zrejmý, že film zakázali. Ale nie som dosť povolaný ten film rozoberať, nepoviem vám k tomu viac. Naše uvedenie je aktuálne, lebo tá téma je znova aktuálna. Pan Kopfrkingl hovorí: „Budoucnost je nejistá a tahle nejistota je zdrojem všeho strachu.“ To je veta, ktorá presne vystihuje to, čo teraz žijeme.

Před několika dny jste absolvovali spolu s herci exkurzi do ostravského krematoria. Proč?

Aby sme si uvedomili, že ten uhladený pán v čiernom obleku, ktorý tak krásne rozpráva (pan Kopfrkingl) – kde presne robí, ako to tam vyzerá, a dať si to do kontrastu s tým, ako svoju prácu vidí on a ako ju prezentuje. Je to normálny pracovník v prevádzke, ktorej pracovná náplň sa spája so smrťou, ale jeho práca v útrobách tohto podniku nie je o žiadnej mystike.

Co by si měli diváci po zhlédnutí Spalovače mrtvol ve vaší režii hlavně odnést?

Asi zážitok…prepáčte, nedokážem na takto formulovanú otázku odpovedať. Nekalkulujem s tým, čo by mali ľudia cítiť a čo by si mali odniesť, teda okrem kabátu zo šatne. Snažíme sa vyrozprávať ten príbeh tak, aby mal podľa nás čo najväčší zmysel „dnes“ a „tu“, aby mal silu a dalo sa naňho pozerať. Ale divadlo je tu mimo iné na to, aby pomohlo ľuďom rozoznať dobro a zlo. To je totiž niekedy veľmi zložité. Aj dnes. A o to sa v Spalovačovi snažíme.

Premiéra inscenace Spalovač mrtvol se uskuteční 23. září 2016 v Divadle Petra Bezruče v Ostravě.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.