Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Přes den zelenina, večer divadlo aneb Shakespearův Titus okupuje ostravskou tržnici

Přes den zelenina, večer divadlo aneb Shakespearův Titus okupuje ostravskou tržnici

3.9.2016 Divadlo

Titus 2: Pomsta padlých. Pod tímto zvláštním názvem uvedlo kulturní centrum Cooltour v páteční premiéře inscenaci klasické hry Williama Shakespeara Titus Andronicus. V režii Pavla Gejguše se zde potkali zástupci všech profesionálních divadel v Ostravě a k nim se ještě připojili konzervatoristé. Ve velmi krátké době jde o další divadelní představení pod širým nebem, které Ostravané měli možnost zažít.

Zvětšit obrázek

Scéna z inscenace Titus 2: Pomsta padlých na ostravské třžnici.
Foto: Petr Kiška

Spolupráce mezi samostatně fungujícími jednotkami je pro divadelní Ostravu již pověstná, na jejím základě tady každoročně vzniká hned několik inscenací nebo společných projektů. A protože je Ostrava skutečně divadlem zahlcena a herce tady potkáte i v civilu téměř na každém kroku, nadělila letos divácké obci Shakespearova Tita hned ve dvojím provedení.

V červnu měla v Cooltouru premiéru inscenace Studie Titus v režii Barbary Herz. Odtud i ten podivný titul Gejgušova Tita, připomínající pojmenování filmových sérií z 80. let. O Titovi se přitom traduje, že jej na divadle nemají příliš rádi, přeci jen je tento text moc raný a na Shakespeara ne tak vyzrálý. Ostrava v tomto směru narušuje obecné povědomí.

Ve své době Titus reagoval na poptávku po krvavých kusech, aby ukojil hlad po senzaci. Cooltour reaguje na poptávku po shakespearománii, která je letos oficiálně povolena díky 400letému výročí dramatikova úmrtí a také v rámci programu ShakespeareOFF, což je doplněk Letních shakespearovských slavností. Zkrátka, pokud navštěvujete Ostravu a zejména Cooltour, velice záhy se se Shakespearem musíte nevyhnutelně setkat.

Titus 2 zároveň těží z momentální obliby takzvaných plenérových inscenací, majících blízko k módní vlně site specific. Na to téma byla v Ostravě k vidění například inscenace Cesta do Ameriky, dříve například Zlý jelen nebo Ptáčník. Specialistou na tuto formu se stal právě Pavel Gejguš, umělecký šéf Staré arény.

IMG_0977

Z úvodu představení Titus 2. (Foto: Petr Kiška)

A rovněž Titus 2 je postaven na neobvyklém místu provedení. Tím je městská tržnice, nacházející se v těsné blízkosti Cooltouru. Tržnice relativně moderní, postavená v kruhovitém tvaru, z větší části zastřešená a plná kovových klecí, tedy prodejních stánků. Pro divadelní akci si ji už dříve objevilo průkopnické Bílé divadlo. Momentálně se na ni ráno prodávají brambory a večer krvavě řežou herci. Vše dohromady vytváří jedinečnou omáčku. (Nestálo by za zamyšlení inscenovat Tita, údajně jednu z nejkrvavější her vůbec, v areálu městských jatek?)

Titus 2, který se na rozdíl od Studie Titus drží více samotného textu než jen jeho osnovy, začíná ale také v prostorách klubu, na jeho vyvýšené terase. Tady se v úvodu s megafonem objevují dvě dívky ve vyzývavém oblečení, které svolávají diváky postávající pod schody či v blízkém okolí. (Megafon je pro plenérovou akci nezbytný, svou podstatnou roli si zahrál i v nedávné Cestě do Ameriky.)

Svolávají je, aby jim představily dva místní kandidáty na budoucího vládce Říma – poživačného Saturnina (Ondřej Malý) a umírněného Bassiana (Jiří Krupica). Oba předvolební lídři se vydají na jinou stranu a divák si může vybrat, kterého doprovodí. Zda je mu bližší Saturninova asfaltka anebo Bassienova travnatá pěšina. Volba je to sama o sobě nepodstatná, protože oba průvody se setkávají na stejném místě, v průčelí tržnice.

IMG_1034

Z venkovní inscenace Titus 2. (Foto: Petr Kiška)

A zde se již začíná odehrávat téměř dvouhodinová lamentace (což je označení Shakespearova titulu v originále). Tržnice se svým kruhovým a zároveň paprsčitým uspořádáním je hrací plochou s několika zastaveními. Publikum se pohybuje v kruhu, snad v jakémsi věčném koloběhu, a nakonec po vyčerpávající „chůzi“ stane ve výchozím bodu.

Podobné „putování s herci“ zažili už diváci Studie Titus i Cesty do Ameriky. V prvním případě jim byl odměnou společný raut, tedy aktivní účast na kanibalských hodech, a při Cestě do Ameriky zase královské finále s možností sledovat akci v proměnlivých vodách Ostravice.

Titus 2 má pro diváka jen „útrpné“ finále, kdy hostina spočívá v konzumaci popcornu, ale jen v řadách protagonistů. Diváci jsou na jednu stranu do hry zapojováni jako římský lid (opět podobnost s Cestou do Ameriky, kde tvůrci z publika udělali stádo krav), na druhou stranu jsou ale drženi stranou, upozorňováni, aby se drželi přesně vymezených prostor daných touto reality show.

IMG_1242

Z inscenace Titus 2. (Foto: Petr Kiška)

Mouřenín Aaron (Aleš Petrič) s nezbytným megafonem je jako konferenciér v tomto směru neúprosný, prostě hraje se, ale jen odtud potud. Což je trochu škoda, téma je samo o sobě efektní, ale forma konfrontace s popkulturou poněkud slabší. Divák je už dnes zvyklý na ledacos a upozorňovat na to, že je Titus 2 inscenace přístupná až od 15 let, je zavádějící. Akce je symbolická a krev nestříká ani v porodní scéně s královnou Tamorou (Miroslava Georgievová), ani při sekání Titovy (Tomáš Jirman) končetiny, natož při podřezávání postav, které se děje jinak jak na běžícím páse. Znásilňování Lavinie je v rámci divadelních konvencí.

Zajímavá je konfrontace klasika s moderní hudební stopou, která odkazuje na filmovou poetiku od pozdních 70. let až k raným devadesátým (opět se nabízí Cesta do Ameriky, která z artového filmu nezávislých tvůrců vytěžila obligátní maximum).

IMG_1346

Z inscenace Titus 2. (Foto: Petr Kiška)

Titův model krvavé hry, koncipované jako hromadění vražedného šílenství na vražedné šílenství, je v podstatě hodně okoukaný, aspoň co se týká filmového světa. Spojování bezduchého zabíjení pro ukojení pomstychtivého ega s pasážemi z filmů Davida Lynche nebo George A. Romera (mimochodem loňským hostem festivalu v Karlových Varech) se míjí účinkem, více se hodí odkazy k Barbaru Conanovi. Pochod oživlých mrtvých, ve které se mění vražední Gótové napadající Titův Řím, je sice aktuální (legendární italský sestřih Úsvit mrtvých se právě dočkal restaurované 4K verze), ale ne příliš zřetelný. Kdo má rád dnes tolik oblíbené žánrové pastiše a odkazy na kultovní horory na divadle, ať si raději vybere ryze autorské kusy jako Drábkovu Noc oživlých mrtvol nebo Mlčení bobříků. Antické zombie na ostravské tržnici jsou jen nevinným žertem.

Herecky i scénicky je Titus 2 standardně velmi pestrý, jak se na mladou ostravskou tvůrčí krev sluší. Na začátku „hraje“ i místní kanál, do kterého je nasypán popel ostatků válečníků, je využit místní vodovod a korýtkem, které se promění na obětní místo. Rovnocennou příležitost dostali klasici ostravské scény Tomáš Jirman coby ukrutně trpící a realisticky uvěřitelný válečník nebo Vladislav Georgiev jako Titův bratr Marcus. Vcelku famózním překvapením je Miroslava Georgieová coby profesionální svůdnice Tamora – když ve svých podpatcích seskočí z klece, zatřese se celá tržnice.

IMG_1390

Z inscenace Titus 2. (Foto: Petr Kiška)

Ondřej Malý si labužnicky vychutnává samolibého Saturnina, Aleš Petrič je zlověstným černochem s pečlivě začerněnou a lesknoucí se tváří v záři nočních reflektorů. Jeho dítě má v sobě jistou divadelní i xenofobní metaforu, celé černé se sněhobílou škraboškou.

Znásilněnou Lavinii zvárnila Anna Polcrová známá z boxerského dramatu Zuřivec. Vojenská eskadra složená z mnoha tváří má svého vůdce Lucia v podání Davida Hruboše, který nedávno exceloval coby tajemný šaman v Cestě do Ameriky. Tato letní hostina pohrávající si s úrovní terénu a poezií horizontu je ale vedle Tita 2 podstatně lepší.

A poznámka pod čarou: K Cestě do Ameriky se dal na premiéře sehnat tištěný program s hereckým obsazením, to zřejmě Cootlour divákům zatím dluží.

Další reprízy představení Titus 2: Pomsta padlých se konají 3. a 4. září 2016. Derniéra bude 12. září. Začíná se vždy od 19.30 hodin.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.