S Tomášem Vůjtkem o poctě komedii dell´arte, která se chystá na ostravské tržnici

Proč budete hrát zrovna na tržnici?

Původně jsme mysleli, že budeme hrát na zahradě Bulharsko, ale nakonec jsme usoudili, že to technicky nebude vhodné. Musel by se zastavit provoz hospody. Tržnice není s Bulharskem spjata, a přitom je blízko. Dají se tam donést židle a je to plenér, budeme hrát venku.

Jak se vám tento prostor podařilo objevit?

Napomohl nám Ivan Motýl, se kterým se šel provozovatel Lesa Přemysl Bureš na tržnici podívat. Motýl nám řekl, že už tam dříve hrálo Bílé divadlo.

Stačí vám pouhá tržnice, nebo ji ještě nějak upravíte?

Když se hraje venku, tak pro formát komedie dell´ arte je zásadní vyvýšené pódium. Herce můžeme dát na půlmetrový sokl, takže je všichni uvidí, zvláště když se bude sedět. Tento žánr je sice zábavný, ale potřebuje soustředěného diváka, je to velmi rychlé a postavené na jazykovém vtipu. Divák by měl rozhodně slyšet a vidět. Hra bude postavena na velmi silných gestech, výrazných pózách a přehnané mimice. Na ni se všichni těšíme. Je to těžké, ale zároveň zábavné.

Takže nebudete využívat megafon?

Ten u nás používá jenom Přemek Bureš, když hrajeme pašije. To jenom proto, že jej někde našel. Snažíme se používat i jiné divadelní prostředky.

Plakát k chystaným představením.

Geneze divadelního prostoru v klubu Les je dána spolupráci s tebou a Přemkem Burešem, od jarních pašijí uběhlo jen pár měsíců a už je tady další spolupráce, jak k tomu došlo?

Můj největší díky patří Přemovi Burešovi, že se mu podařilo najít divadelní prostor v Lese. Dělali jsme tam inscenaci Spolu a scénické čtení z díla Ivana Landsmanna. Největší plus je v tom, že se tady scházejí lidé napříč ostravskými divadly. Rozhodli jsme se, že v tom budeme pokračovat, a chtěli jsme vystoupit i mimo tento prostor. Uvažovali jsme o hraní na Masarykové náměstí. Pak se otevřelo Bulharsko a nás pak napadla městská tržnice. Jde o kompromis mezi náměstím a hlavně má střechu.

Kdy vznikl text hry?

Text k této komedii dell´arte jsem napsal asi před pěti lety. Na konzervatoři tehdy působil režisér Martin Františák a požádal mě, abych pro jeho ročník něco napsal. Co se asi tak dá napsat pro prvák? Během pár týdnů jsem měl text hotový. Někteří z těch studentů teď působí ve Staré aréně, třeba Honza Chudý alias Jahoda. Nyní mě napadlo, že bychom si u toho mohli „zablbnout“ normálně s profesionály.

Jde o text napsaný na základě dobového scénáře?

Vycházím z jednoho skutečně zachovaného scénáře, tedy ze základů tohoto žánru, ale v žádném případě nepůjde o rekonstrukci. U komedie dell´arte je typické, že nejsou známy dialogy, ale jsou popsány situace. Funguje zde převleková zápletka, potřeboval jsem ji rozvést, takže jsem rozepsal i dialogy. Na hercích pak bude, jak si je dotvoří pomocí vlastní vynalézavosti za použití typických lazzi, tedy improvizovaných gagů.

Co tě na tomto dobovém formátu přitahuje?

Třeba to, že šlo o komedie typů, které byly spjaty s prostředím. Dottore, advokát, zneužíval místní poměry a obíral místní měšťany, Kapitano je postava chlubivého španělského vojáka. To vše má svou tradici a následovníky, mohli bychom se bavit o Laurelovi a Hardym nebo Chaplinovi. Využívaly se také rozdílnosti v místním nářečí, ale to si tady v Ostravě netroufneme. Jedna z mých oblíbených postav je právě Dottore, tedy studovaný blb. Neustále se vším chlubí a rád používá cizí slova. Pak je tady stylizovaná mluva, práce s červenou knihovnou a kýčem, čeština toto velmi dobře umí. Baví mě na tom rafinovaná hra s lidovou tvorbou, přitom nejde o vulgarity. Není nouze o pokusy nevěry, většinou ale zvítězí dobro.

Na jarních pašijích v podzemním Lese byla pozoruhodná spolupráce všech ostravských divadelních souborů, bude tomu tak i nyní?

Ano, budeme opět spolupracovat, nejvíce herců dodá Komorní scéna Aréna, Ivan Dejmal přijde za Národní divadlo moravskoslezské a Pavla Gajdošíková za Divadlo Petra Bezruče. Takže téměř stejný inscenační tým, který dělal pašije.

Pašije počítaly s hojnou účastí neherců. Jak to bude tady?

Bohužel v tomto případě prostor pro improvizaci s neherci nebude. Všichni musí být přesní, jinak bychom tento žánr zničili. Ona totiž ta komedie dell´arte je třešinkou na dortu profesionálního herectví. Člověk má strašně málo prostoru a času, musí vše říci tady a teď. Text je velmi signifikantní, nejde jej okecat. Spousta her je takových, že když herec neřekne přesně repliku, tak jde po smyslu a divák to nepozná. Kdežto tady je každá druhá věta postavena na slovní hříčce, takže herec musí být přesný. Naši herci byli nejdříve nadšení, pak ale jejich elán opadl, když zjistili, co vše tady na ně čeká. Aby Kapitano byl uvěřitelný, musí neustále hovořit o tom, jak statečný všude byl, a jeho projev je postavený skutečně na hláskových kumulacích, nemůže začít improvizovat, navíc jsou tady i veršované pasáže.

Jak je to tedy s tou improvizací?

Improvizace ano, ale velice přísně řízená. Tehdy ji obstarali profesionální herci. Proto komedie dell´arte neměla psaný text, jen scénář, dialogy dostala až v okamžiku, kdy začala zanikat a Carlo Goldoni se ji rozhodl zakonzervovat. Sluha dvou pánů komedie dell´arte doopravdy není. My se snažíme udělat jen poctu tomuto žánru, není v našich silách jej rekonstruovat, už jenom proto, že bychom museli mít přesné masky a kostýmy.

Ty nebudou?

Použijeme jenom znaky, Harlekýn měl strakatý kostým, u nás to bude třeba jenom strakatá kravata.

Plánujete jen několik repríz teď na podzim, nebo máte s tímto tvarem další záměry?

Pašije se nedají hrát jindy než o Velikonocích, tady tuto komedii dell´arte bychom později rádi přenesli do Lesa nebo s ní v létě vyjeli na nějakou štaci, je to totiž typ divadla, který se dá udělat v každé vesnici, na každé štaci. Takže máme další plány. Nicméně začnou nám povinnosti a bude otázka, kolik se nás sejde, abychom mohli hrát.

Premiéra venkovní inscenace Arlecchino Magnifico aneb Šťastná Isabella je připravena na neděli 18.září 2016 od 17 hodin v prostorách tržnice na Černé louce. Reprízy se chystají na 19. a 24. září tamtéž ve stejnou hodinu.