Umělecká šéfka Divadla Petra Bezruče: Bude to sezóna existenciálních inscenací

Začíná nová sezóna a vy jste nyní ve funkci umělecké šéfky …

Musím říci, že se velice těším, protože konečně máme jasno v režisérech i v těch provozních věcech, které k divadlu patří. Nyní běží zkoušky Spalovače mrtvol v hlavní roli s Norbertem Lichým. Tuhle „grotesku o slušných lidech“ režíruje Jakub Nvota, kterého znají diváci v mnoha divadlech a který má za sebou velkou režijní éru na Slovensku. Následovat bude Richard III. V této souvislosti musím říci, že v této sezóně řešíme pro divadlo poměrně zásadní věc, a to je nástup nového dramaturga, který by spolu se mnou měl utvářet to, jakým směrem se Divadlo Petra Bezruče chce umělecky profilovat. U každé inscenace tedy máme hostujícího dramaturga. To není pro naše divadlo vůbec snadné. Jednoduše to ale do souboru vnese spoustu nového vzduchu, herci mají možnost pracovat s novými současnými dobrými dramaturgy. Spalovače mrtvol včetně jeho dramatizace se ujala Kateřina Menclerová, současná zlínská dramaturgyně. U Richarda III. to bude Tomáš Vůjtek, který pracuje jak na poměrně razantní úpravě textu, tak bude dělat i praktickou dramaturgii inscenace. Původní text by v jevištním provedení trval snad šest hodin a my jsme limitováni délkou první poloviny v trvání maximálně hodiny a dvaceti minut.

Třetí připravovaná inscenace má poněkud záhadný název. Co obsahuje titul P.S. Odepiš?

Scénář má na svědomí duo Lukáš Brutovský a Miro Macho. Ostravští diváci jejich práci znají z inscenace Deník mého otce v Národním divadle moravskoslezském. Tento projekt, byť ten název zní v kontextu nové sezóny poměrně nezajímavě, bude podle mne jedním z nejzajímavějších. Autoři při své návštěvě v Ostravě skupovali po antikvariátech pohlednice, které přišly do Ostravy v letech 1945 až do současnosti. Vytvořili sbírku několika stovek pohlednic. Z toho, co je napsáno na těch pohlednicích, sestavili text, který by měl charakterizovat to, co se stalo s člověkem a s Ostravou během uplynulých téměř sedmdesáti let. Hudbu k tomuto představení píše Radek Pastrňák.

Dalším titulem je Kráska z Leenane. Záměrně tím doplňujete cyklus u Bezručů uvedených her Martina McDonagha?

Ano, jde o prvotinu tohoto autora, ovšem je to prvotina, díky které se vyšvihl mezi nejslavnější současné autory. Jak v divadle, tak ve filmovém byznysu. V Divadle Petra Bezruče byly již uvedeny dvě jeho hry, Osiřelý západ a Mrzák inishmanský. Zároveň se k nám v roli režiséra této inscenace opět vrací Janusz Klimsza, který režíroval Mrzáka inishmanského. Ten text nabízí velké herecké příležitosti.

Zmíněné tituly nabízejí otázku, zdali půjde zjednodušeně řečeno spíše o politické divadlo, nebo divadlo existenciální…

Všechny inscenace budou tematicky hlavně existenciální! Vzhledem k tomu, že Richard III. je o moci, která ničí člověka, a že Richarda střídá jenom další Richard, jsme v existenciálním kolečku, které nikdy nekončí. Když ve Spalovači mrtvol Norbert Lichý v roli pana Kopfrkindla z jeviště říká, že je ten slušný Čech, který ví, co sluší a patří, tak je tu aktuálnost nejen politická, ale prostě existenciální. Stejně tak tomu bude u posledního titulu sezóny, u kultovky všech teenagerů Mládí v hajzlu. Je to zdánlivě ztřeštěná komedie, která ale taková vůbec není. Jde o poměrně dojemný příběh z knihy, kterou znají puberťáci napříč generacemi a která mapuje příběh Nicka Twispa, toužícího přijít o panictví a zároveň najít celoživotní lásku.

Kdo bude dramaturgovat tři poslední tituly v této sezóně?

U P. S. Odepiš to je jasné, jde o autorsko-režijí duo, Lukáš Brutovský spolupracuje trvale s Miro Machem, takže nejde jen o autorsko-režijní, ale i režijně-dramaturgickou spolupráci. Krásku z Leenane přijede dramaturgovat David Košťák, pražský dramaturg, a Mládí v hajzlu, to zatím nemohu říci, ale souvisí to s hledáním nového kmenového dramaturga DPB.

Některá divadla nazývají sezóny podle něčeho, co tematicky spojuje všechny inscenace. Dá se něco takového najít v součtu vašich titulů?

Spíše se snažíme ukončit nestabilitu, která vznikla střídáním uměleckých šéfů. Tematické zaměření Bezručů je u nás ale historicky dáno – uvádíme nové klasiky, nové interpretace, a zároveň i takové ty „neuveditelné“ texty. Tematicky ale sjednotit sezónu, o to vlastně neusilujeme.

Zmiňovala jste hudbu u inscenace P. S. Odepiš. Bude opět živá a v provedení herců?

Počítáme s tím. Po Škole základu života a po Zbabělcích to bude jediná podobného druhu, protože jsme přece jen snažili počet těch takzvaně hudebních produkcí stáhnout. Je to složité jednak pro herce, jednak pro organizaci, neboť vedle hereckých zkoušek musí nastoupit ještě zkoušky hudební, ať už kapely, nebo kapely a zpěváků.

Ve srovnání s ostatními ostravskými divadly ale máte snad nejmuzikálnější herecký soubor, což zavdává příčinu k otázce, zdali toho nevyužít ve vytváření specifické bezručácké poetiky …

Určitě budeme mít v příštích letech další tituly s živou hudbou v provedení herců. Ale nebudou natolik „muzikálové“ jako jsou třeba Zbabělci nebo Škola základ života. Rozhodně se nevzdáváme živé muziky, ale trošku chceme poodstoupit od toho multižánrového muzikálového pojetí. Jsme opravdu převážně činoherní divadlo.