Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Nejstarší literární obraz Ostravy? Martin Tomášek po něm pátrá v bulletinu Krásná Ostrava

Nejstarší literární obraz Ostravy? Martin Tomášek po něm pátrá v bulletinu Krásná Ostrava

23.9.2016 Obraz & Slovo

Nové číslo bulletinu Krásná Ostrava, které v pondělí 26. září pokřtí režisér Radovan Lipus, opět objevuje Ostravu v nových a dosud neznámých souvislostech. Výtvarník Eduard Ovčáček mapuje nezávislou scénu za normalizace, performer Jiří Surůvka vzpomíná na „tunelek“ pod hrabovskou haldou, fotograf Ondřej Durczak oživuje zaniklý Důl Jiří v Cihelní ulici a literární vědec Martin Tomášek pátrá po nejstarším prozaickém popisu Ostravy.

Zvětšit obrázek

Obálka nového čísla bulletinu Krásná Ostrava.

Časopis Krásná Ostrava, který čtyřikrát ročně vydává skupina ostravských patriotů sdružená kolem Antikvariátu a klubu Fiducia, je stále zdatnějším konkurentem historických sborníků, jež vycházejí pod hlavičkou Archivu města Ostravy. „Nad Moravskou a Polskou Ostravou vznášejí se kotouče dýmu, pod jejichž budovami ve vnitru země horníci dobývají uhlí,“ popsal v roce 1886 Ostravu soudce a písmák František Sláma ve svém Vlasteneckém putování po Slezsku. A literární vědec Martin Tomášek v Krásné Ostravě srdnatě prohlašuje, že „Sláma byl jedním z prvních, kdo se pokusil podobu Ostravy slovně zachytit“.

Tomášek pozvolna putuje literárními dějinami a zastavuje se třeba v roce 1896 u díla Ignáta Hořici, aby se nechal okouzlit jeho fascinujícími popisy Vítkovických železáren: „Ve dne vidíte les kouřících komínů a v noci celé kopy pekelných tlam sálá oheň. Strašný ruch ve dne v noci otřásá vzduchem, stroje skřípají, píšťaly hulákají, ohromné setrvačníky duní a frní, pára ucházející soptí, syčí, funí a frká, všude, vlevo, vpravo, na ohromném prostranství, o němž se vám zdá, stojíte-li uprostřed, že nemá začátku ani konce, že je to bezpočet vulkánů, potýkajících se s železnými a ocelovými velikány v neustálém, strašném a přec odměřeném boji, zuřivém, věčném, nekonečném.“

Paráda! Ostrava je ve věčném, zuřivém, strašném a nekonečném boji, kdy se ze starých přátel mohou stát udavači a podrazáci, jak to ve svých vzpomínkách na normalizaci líčí v Krásné Ostravě výtvarník Eduard Ovčáček. „Dodnes mi není zcela jasná úloha Ivo Janouška, který mě a Edu Halberštáta přesvědčoval, abychom naši účast na benátském Bienále veřejně odsoudili,“ přemítá třeba Ovčáček nad jednou záhadou spojenou se samizdatovým sborníkem ALBUM 76. V několikaleté sérii těchto sborníků se totiž Ovčáček a další místní umělci dokázali spojit s výkvětem tehdejší nezávislé výtvarné scény, třeba s Evou Kmentovou, Václavem Boštíkem, Jiřím Sopkem, Alešem Lamrem nebo Daliborem Chatrným.

Ovčáček svoji interesantní stať zakončuje povzdechem: „Severní Morava se stala v oné době důležitým centrem kontaktů alternativní výtvarné kultury Čech, Moravy a Slovenska. I když se pak po listopadu 1989 napsalo hodně publikací o alternativní výtvarné scéně v bývalém Československu, zejména z pohledu pražských teoretiků umění, nikdo z nich zatím tento významný přínos Ostravska nezmapoval.“ Otázkou je, zda Praha nějak mapuje současnou ostravskou výtvarnou scénu. Na počátku devadesátých let to třeba s nadšením sobě vlastním dělali pražští kunsthistorici Jiří a Jana Ševčíkovi, ale posléze se vzdálenost mezi Ostravou a hlavním městem spíše prodloužila, než zkrátila.

Pavel Březinský zase čtenáře Krásné Ostravy zasvěceně provází Hrušovem, tedy městysem, kterým ještě v šedesátých letech jezdila tramvaj a měl svoje koupaliště a radnici. Dnes je to planina zarostlá býlím, z níž zůstaly dvě ulice proměněné na romské ghetto a kostel. „Člověk není zde na světě jen pro tento mizerný život, ale má se pobožným a bohabojným životem připravovati na život věčný, pro který vlastně od Boha stvořen jest,“ stěžoval si v roce 1908 hrušovský farář Jan Mrkva na slabou návštěvu farního chrámu, neboť se víc chodilo do hospod než ke zpovědi. Ale dnešní hrušovskou apokalypsu by si Mrkva nedokázal představit ani v tom nejhorším snu.

Krásná Ostrava přináší i celou řadu dalších textů, které by milovníci moravskoslezské metropole neměli přehlédnout. A pokud chtějí být i u křtu podzimního čísla bulletinu, jehož se ujme slovutný režisér Radovan Lipus, nechť v pondělí 26. září v 18 hodin vyčkávají před klubem Fiducia v Mlýnské ulici. Lipus totiž slibuje doplout na „lodi, jež dováží čaj a kávu a právě teď opustila Jávu“ a vezme všechny přítomné na procházku městem. Ta skončí kolem osmé večer u bývalých Jatek, kde bude promítnut unikátní dokument o činnosti městských jatek vzniklý už v roce 1927. Tož plnou parou vpřed!

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.