Nejstarší literární obraz Ostravy? Martin Tomášek po něm pátrá v bulletinu Krásná Ostrava

Časopis Krásná Ostrava, který čtyřikrát ročně vydává skupina ostravských patriotů sdružená kolem Antikvariátu a klubu Fiducia, je stále zdatnějším konkurentem historických sborníků, jež vycházejí pod hlavičkou Archivu města Ostravy. „Nad Moravskou a Polskou Ostravou vznášejí se kotouče dýmu, pod jejichž budovami ve vnitru země horníci dobývají uhlí,“ popsal v roce 1886 Ostravu soudce a písmák František Sláma ve svém Vlasteneckém putování po Slezsku. A literární vědec Martin Tomášek v Krásné Ostravě srdnatě prohlašuje, že „Sláma byl jedním z prvních, kdo se pokusil podobu Ostravy slovně zachytit“.

Tomášek pozvolna putuje literárními dějinami a zastavuje se třeba v roce 1896 u díla Ignáta Hořici, aby se nechal okouzlit jeho fascinujícími popisy Vítkovických železáren: „Ve dne vidíte les kouřících komínů a v noci celé kopy pekelných tlam sálá oheň. Strašný ruch ve dne v noci otřásá vzduchem, stroje skřípají, píšťaly hulákají, ohromné setrvačníky duní a frní, pára ucházející soptí, syčí, funí a frká, všude, vlevo, vpravo, na ohromném prostranství, o němž se vám zdá, stojíte-li uprostřed, že nemá začátku ani konce, že je to bezpočet vulkánů, potýkajících se s železnými a ocelovými velikány v neustálém, strašném a přec odměřeném boji, zuřivém, věčném, nekonečném.“

Paráda! Ostrava je ve věčném, zuřivém, strašném a nekonečném boji, kdy se ze starých přátel mohou stát udavači a podrazáci, jak to ve svých vzpomínkách na normalizaci líčí v Krásné Ostravě výtvarník Eduard Ovčáček. „Dodnes mi není zcela jasná úloha Ivo Janouška, který mě a Edu Halberštáta přesvědčoval, abychom naši účast na benátském Bienále veřejně odsoudili,“ přemítá třeba Ovčáček nad jednou záhadou spojenou se samizdatovým sborníkem ALBUM 76. V několikaleté sérii těchto sborníků se totiž Ovčáček a další místní umělci dokázali spojit s výkvětem tehdejší nezávislé výtvarné scény, třeba s Evou Kmentovou, Václavem Boštíkem, Jiřím Sopkem, Alešem Lamrem nebo Daliborem Chatrným.

Ovčáček svoji interesantní stať zakončuje povzdechem: „Severní Morava se stala v oné době důležitým centrem kontaktů alternativní výtvarné kultury Čech, Moravy a Slovenska. I když se pak po listopadu 1989 napsalo hodně publikací o alternativní výtvarné scéně v bývalém Československu, zejména z pohledu pražských teoretiků umění, nikdo z nich zatím tento významný přínos Ostravska nezmapoval.“ Otázkou je, zda Praha nějak mapuje současnou ostravskou výtvarnou scénu. Na počátku devadesátých let to třeba s nadšením sobě vlastním dělali pražští kunsthistorici Jiří a Jana Ševčíkovi, ale posléze se vzdálenost mezi Ostravou a hlavním městem spíše prodloužila, než zkrátila.

Pavel Březinský zase čtenáře Krásné Ostravy zasvěceně provází Hrušovem, tedy městysem, kterým ještě v šedesátých letech jezdila tramvaj a měl svoje koupaliště a radnici. Dnes je to planina zarostlá býlím, z níž zůstaly dvě ulice proměněné na romské ghetto a kostel. „Člověk není zde na světě jen pro tento mizerný život, ale má se pobožným a bohabojným životem připravovati na život věčný, pro který vlastně od Boha stvořen jest,“ stěžoval si v roce 1908 hrušovský farář Jan Mrkva na slabou návštěvu farního chrámu, neboť se víc chodilo do hospod než ke zpovědi. Ale dnešní hrušovskou apokalypsu by si Mrkva nedokázal představit ani v tom nejhorším snu.

Krásná Ostrava přináší i celou řadu dalších textů, které by milovníci moravskoslezské metropole neměli přehlédnout. A pokud chtějí být i u křtu podzimního čísla bulletinu, jehož se ujme slovutný režisér Radovan Lipus, nechť v pondělí 26. září v 18 hodin vyčkávají před klubem Fiducia v Mlýnské ulici. Lipus totiž slibuje doplout na „lodi, jež dováží čaj a kávu a právě teď opustila Jávu“ a vezme všechny přítomné na procházku městem. Ta skončí kolem osmé večer u bývalých Jatek, kde bude promítnut unikátní dokument o činnosti městských jatek vzniklý už v roce 1927. Tož plnou parou vpřed!