Co také psal bývalý prezident domů z ostravského kriminálu aneb Havlova lavička v Heřmanicích

Václav Havel nastoupil do ostravské věznice v Heřmanicích 7. ledna 1980. Odsouzen byl už 23. října 1979 na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky, přičemž ve vazbě na pražském Pankráci seděl od 29. května. Poměry v ostravském kriminále byly po pankrácké vazbě šokem, jak dosvědčuje i první dopis, který odeslal z Heřmanic své ženě Olze. Datován byl k 12. lednu 1980:

„Milá Olgo, těžko si lze představit radikálnější STŘIH, než jaký znamenala má nedávná změna působiště: po sedmi měsících samoty, klidu, tepla, nicnedělání, najednou takový kolotoč: trochu to připomíná první dny vojny, trochu první dny v pivovaře, je to ovšem po všech stránkách podstatně drsnější (inu, je to vězení). Má duše si už na tu změnu jakž takž zvykla, mému tělu to asi bude trvat delší dobu: včera mne přepadla nějaká nemoc, snad chřipka nebo co, byl jsem úplně vyčerpaný a měl zimnici, dali mi léky, dnes smím být v posteli a je mi už daleko líp. Trochu se ozývají hemeroidy, jsem všude trochu opruzen (zvlášť tam, kde bývaly vlasy a fousy) atd. atd. Ale to se jistě všechno poddá, ta změna byla opravdu příliš ostrá.“

Dost možná, že v té době již před heřmanickou věznicí stála lavička, která je u vchodu dosud. Jednoduchý kovový rám s prknem, vzor 1980. „Dohodli jsme, že pro Václava Havlovi nakonec symbolicky upravíme původní lavičku, která vypadá, že už tu byla za jeho pobytu,“ vypráví Ilona Rozehnalová ze spolku Za krásnou Ostravu. Právě tento spolek totiž ve spolupráci s věznicí zatím bezejmenné posezení přejmenoval na Lavičku Ferdinanda Vaňka (slavnostním aktem ve středu 5. října v 17 hodin). „Ferdinand Vaněk je postava z několika Havlových her a jakési spisovatelovo alter ego,“ vysvětluje Rozehnalová. Havel už totiž svoji lavičku dostal třeba v Plzni nebo Liberci, ta ostravská má proto specifický název.

Spolek vsadil na původní lavičku, i když napřed uvažoval o výrobě jiné. „S literárním teoretikem Pavlem Hruškou nám přišlo, že by se to tak Havlovi líbilo. Je to jakási symbolická Poslední svobodná chvilka kuřáka,“ vypráví Rozehnalová, ač si je vědoma, že Havel lavičku asi nemohl spatřit. A rozhodně si na ní nezapálil cigáro. Do Ostravy přijel v antonu z Pankráce v lednu 1980 a do Prahy se vracel 1. července 1981 v policejná sanitce. Vážně nemocný byl tehdy převezen do vězeňské nemocnice v Praze a odtud do kriminálu v plzeňských Borech. Na lavičku ale možná usedla některá z návštěv. Třeba i Olga Havlová, které manžel napsal z Heřmanic sérii dopisů, jež později vyšly v knize Dopisy Olze a originály listů opatruje Knihovna Václava Havla v Praze.

Víme třeba, že Olga do Ostravy dorazila počátkem června 1980, a to i s Havlovým bratrem Ivanem. „Především Tobě i Ivanovi děkuji za návštěvu. Považuji ji za velmi zdařilou, jsem pořád ještě pod jejím blahodárným vlivem a znovu si uvědomuji, jak veliký význam i tak krátké setkání po dlouhé době tady pro člověka má: najednou si uvědomí, že ten druhý, normální, jeho svět není jen snem nebo vzpomínkou, ale že fyzicky existuje,“ děkoval Havel za návštěvu v dopise z 8. června 1980. Havlovy dopisy z Heřmanic jsou filozofickými eseji i reálným vyprávěním o nejrůznějších peripetiích pobytu v ostravské base, která bezprostředně sousedila s Dolem Rudý říjen (po roce 1989 Důl Heřmanice). A s neutěšenými výhledy z oken směrem ke kolonii finských domků na Liščině, k barevným dýmům hrušovské chemičky nebo směrem k Heřmanickému rybníku a okolním uhelným haldám.

Pokud Havel spatřil něco více z vnějšího světa, bylo to výhradně díky televizi, třeba nový seriál. „Zhlédl jsem tuhle jeden díl Inženýrské odyseje od Dietla a i já, který byl v poslední době schopen poměrně dost ctít některé stránky Dietlovy dovednosti, jsem musel uznat, že to je blbost. (Prý šlo náhodou o nejslabší díl.) Včera jsem si to ovšem dokonale vykompenzoval několika chvilkami s Chaplinem,“ napsal Havel z Ostravy 29. září 1980.

O televizních pořadech referoval poměrně často. Ve vězení se navíc často cítil jako Ferdinand Vaněk, hrdina hry Audience, kterou napsal v roce 1975. Jako onen Vaněk, po němž nyní dostala jméno lavička před heřmanickou věznici: „Když už tolik píšu o té televizi: pořád se mne ptají, které herce znám osobně, jací jsou v civilu, jak žijí, s kým chodí atd. atd. Že je skoro všechny znám a že mnozí jsou nebo byli mými kamarády a kamarádkami, budí vždy znovu uctivý údiv; nemenší údiv ovšem budí, že o nich nevykládám žádné drby. Když já ale o nich moc drbů nevím, a pokud vím, jaksi se mi příčí to každému vykládat. Takže o každém nakonec říkám jen, že to je „prima kluk“ nebo tak něco. Takže by si někdo o mně klidně mohl myslet, že jsem podvodník a vůbec ty lidi neznám (nikdo si to ale nemyslí).“

Havel mohl psát o pobytu ve vězení jen zprávy pozitivní, rozhodně si nemohl stěžovat. Třeba na malého ostravského sadistu podplukovníka Košuliče, který ho v Ostravě mnohokrát potrestal za směšné přestupky typu kouření na nepovoleném místě. Když Havel jednou půjčil jinému vězni učebnici němčiny, bylo mu odebráno právo dostávat balíčky, neboť „zapůjčil učebnici odsouzenému, který nemá povoleno studium jazyků“. Budoucí prezident ale mohl Olze napsat jen pozitivní část celého příběhu: „Mám jednu velmi dobrou zprávu: pan náčelník mi povolil jazykové učebnice.“

Když v létě roku 1981 v Ostravě vážněji onemocněl, coby vězně sledovaného svým způsobem celým světem ho strana raději odvezla do vězeňského špitálu v Praze. A tam si Havel oddechl (v mezích možností). Namísto černých hald a chemičky na obzoru totiž zase viděl čarokrásné pražské střechy.

„Tak v pondělí 20. 7. jsem skutečně opustil Heřmanice a v úterý jsem šťastně dorazil do pankrácké vězeňské nemocnice, z které Ti teď píšu. (…). Pobyt v nemocnici je pro mne zcela zvláštní a převážně krásný zážitek: po devatenácti měsících shonu a zmatku mám zase na chvíli klid; po šestadvaceti měsících bez soukromí žiju celé dny v samotě (jsem sám v cele, to je nádhera!); pokud přijdu s někým do styku, jsou to normální a vlídní lidé; jsem v Praze, svém domově, z okna vidím pražské střechy a zaznívá ke mně zase má mateřština – no zkrátka samé nové a vzrušující věci.“

OSMDESÁTÉ NAROZENINY VÁCLAVA HAVLA V OSTRAVĚ

5. říjen 2016
Antikvariát a klub Fiducia: Třicet minut s Václavem Havlem, krátké pásmo audio záznamů z minulosti i současnosti, ve 12, 13, 14 a 15 hodin.
Věznice Heřmanice: Slavnostní odhalení Lavičky Ferdinanda Vaňka, sraz v 17 hodin před vchodem do věznice.
Absintový klub Les (Střelniční 2): Literární Paseka Petra Hrušky na téma Václav Havel, v 19 hodin.