Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Atd. RECENZE: Plakáty nelžou. Nový film Ostravak Ostravski je opravdu komedie jak cyp

RECENZE: Plakáty nelžou. Nový film Ostravak Ostravski je opravdu komedie jak cyp

12.10.2016 Atd.

Filmová novinka Ostravak Ostravski, která vstupuje v příštím týdnu do kin, je „komedie jak cyp“. Informuje o tom dokonce i oficiální podtitul filmu na plakátech. Tvůrci se pro jistotu kryjí, že nejde o adaptaci předlohy, ale jen zpracování „na volné motivy“. A být cypem na volné motivy, to už je na ostravské poměry něco. Lidová průpovídka zkrátka podtrhuje sázku filmařů na populární notu. Celovečerní Ostravak Ostravski se kromě toho veze na úspěchu slovního koloritu ostravského dialektu. Film bude nasazen do kin 20. října 2016 a svou ostravskou předpremiéru si odbyl v úterý v kině Luna.

Zvětšit obrázek

Igor Chmela v hlavní roli filmu Ostravak Ostravski.
Foto: Bohemia Motion Pictures

Přestože od tištěného fenoménu Deniku Ostravaka uplynulo už mnoho let a literární projekt je v podstatě za zenitem, ještě pořád se objevují tendence vytěžit z úspěchu neznámého bloggera, co se dá. Nový film ale táhne kupředu partička „autentických“ Ostraváků, herců z místních profesionálních scén, kteří se ke svému poslání staví především srdcem.

Výhrou je pak nález téměř ideálního představitele titulní role, Igora Chmely, který má světácké zkušenosti a zároveň je opravdu oním rodilým Ostravákem, co podbíjel koleje na železniční trati, jak ve Chmelově životopisu skutečně stojí.

K zemi film naopak sráží okaté protežování reklamy, řada nevyužitých situací a malý prostor pro jinak lákavě rozehrané partie. Celek je tak ostravsky absurdní – vlk se nažral a koza snad zůstala celá.

Na Ostravsku se ve filmu pořád těží uhlí, a to dokonce v samotném srdci krajské metropole. Protože ale v té reálné Ostravě těžní vozík nevyjel na povrch už dvě desetiletí, tak se muselo natáčet v Orlové. Ostrava je ve filmu metaforou pro celý zdejší kraj. A horník, to je prostě každý obyčejný Ostravák. Možná o tom ani neví, ale je to tak. Filmový antihrdina tedy rube i tam, kde uhlí není.

Na začátku filmu je typicky ostravská „nehoda“ – lidské choutky vítězí nad prozaickou skutečností, Jarek Ostravski si v nevhodnou chvíli zapálí a spustí lavinu událostí. Plamen vznítí metan a máme tady zával s více jak stovkou mrtvých (šot reklamního partnera TV Nova), jenže nakonec se ukáže, že jde o kachnu a všechno je jinak. Zavalený škůdce se stane hrdinou, zcela v duchu absurdního dramatu. Od špinavé těžební štoly vede cesta do teplé kanceláře a do náruče šéfovy sekretářky-manželky. Ale protože hrdina je Ostravakem, všechno je zase jinak.

oo-foto-11

Z filmu Ostravak Ostravski. (Foto: Bohemia Motion Pictures)

Divák se nenudí, situace jsou sice předvídatelné, ale v rámci lidové tvorby půvabné. Čert vem skutečnost, že se tady netěží uhlí, Ostraváci jsou přece pořád stejní, nepoučitelní. Přestože chtějí mít zelené město, v hloubi srdce se jim stýská po chlapech s linkami pod očima. Znak hornické dřiny se zrcadlí i na tváři našich hrdinů, ale záhy jej smyjí jiné ambice, z dolů by mohly být přece akvaparky a navíc se do hry může začlenit Evropská unie a její miliardy. Takže vlastně happy end, ve skrytu duše možná i nějaká ta kritika současné situace, ale velice opatrná, taková až neostravská.

Film režiséra Davida Kočára tak trochu připomíná lidovou zábavu známou z filmů Zdeňka Trošky kořeněnou cynickým ostravským humorem. Akční rádius scénáře Viktora Kučíka vede od baráku k robotě přes pár zábavních podniků a jeden zpackaný výlet do Prahy. Absurdní situace končí mezi ženským trojúhelníkem, ideálem je sice stevardka z vlaku Blanka (Zuzana Kainarová), ale krutou realitou náhodná školní láska Danča (Kateřina Vainarová) a nadržená sousedka už rovněž za zenitem (Jarmila Hašková).

oo-foto-1

Z filmu Ostravak Ostravski. (Foto: Bohemia Motion Pictures)

Zachován zůstal rámec známý z Deniků Ostraváka, takže tady divák najde všechny známé figury i figurky z Ostravakova života. Zázemí mu tvoří herečtí bardi Jitka Smutná (matka) a Dušan Sitek (otec), parťáka Petra Langerová (ségra Hana) a Ondřej Maňák (synovec Pepan). Hlavního protagonistu Igora Chmelu s jeho stoickou, téměř frigovskou vizáží zdatně podporují parťáci, bez kterých by si dnes nešlo ostravské divadlo představit: Vladimír Polák, Petr Houska, Michal Čapka a jeho brácha Filip Čapka. Partu „kazí“ pouze cizorodý Pavel Kikinčuk v roli bodrého socialistického šéfa OKD a Jan Vondráček v roli zlého kapitalisty coby majitele dolu.

OSTRAVAK OSTRAVSKI !!!

Petr Houska v jedné z rolí. (Foto: Bohemia Motion Pictures)

Režijně nevyužité zůstávají některé ženské i mužské postavy jako je třeba Renáta Klemensová v roli naštvané štajgrové. Také štajger Petr Houska skončí, jakmile se jednou „navalí“.

Půvabný sled němých hereckých etud vytváří tramvajové scény s neznámou slečnou (Sarah Haváčová), které Ostravak přikládá dlaň na pozadí, což je vrcholem jeho erotických slastí a také zdrojem pěkného filmového gagu. Protipólem tohoto nevinného svádění jsou orgie na Ostravakově podlaží, zejména únos samicí Furdebaníkovou (Jarmila Hašková) a následné procitnutí v milostném doupěti, kdy Ostravak prchá z okovů za hudby Marie Rottrové.

oo-foto-3

Z filmu Ostravak Ostravski. (Foto: Bohemia Motion Pictures)

Za vyzdvihnutí stojí také povedená scénka v krematoriu, kdy se Ostravak konečně dočká vysněného telefonu od Blanky – mobil mu zazvoní na pohřbu vlastního otce a radostné zvolání nad objevením se ztracené krásky se nese až do Beskyd.

O tom jak se zbavit nežádoucích ctitelek, budou určitě kolovat historky, Ostravák je v tom mistr. Když jde o gagy, tak s nimi perlí především Vladimír Polák, Michal a Filip Čapkovi. Pařba v bytě slibuje jako vícero scén zábavnou gradaci, ale stejně tak rychle vyprchá, i proto je dobré zajít na Ostraváka napodruhé, přesvědčit se na vlastní oči, že to bylo opravdu tak a tak.

oo-foto-6

Z filmu Ostravak Ostravski. (Foto: Bohemia Motion Pictures)

Skutečným překvapením je autentický „herecký“ výkon Věry Špinarové, která představuje samu sebe, jak sedí v hospodě u stolu, kde ji obklopí tři grácie z doprovodu Ostravákovy těžební party naivními průpovídkami ze života. Špinarka koulí oči a pronese i dvě věty, čímž hravě překoná němý výkon jiné ostravské ikony Jarka Nohavici v totožné hospodské scéně v jiném ryze ostravském filmu Isabel. Ale veškeré režijní umění koncentrované do ponechání tak zásadní osobnosti na jednom jediném místě je až trestuhodné, stejně jako „zapomenutí“ Norberta Lichého v samotném chvostu hereckého ansámblu, popravdě divák si jej ve filmu ani nevšimne.

oo-foto-4

Z filmu Ostravak Ostravski. (Foto: Bohemia Motion Pictures)

Za pochvalu rozhodně stojí výběr hudby od klasiky v podání Rottrové a Špinarové až po současnou stálici Kryštof nebo novou vlnu Lake Malawi. Také autor filmové hudby Dalibor Mráz ukazuje, jak to v Ostravě šlape. Sekunduje mu k tomu QQ Studio, koproducent a hlavně autor animovaných vsuvek, které příběh odlehčují coby ilustrace z Ostravakovy minulosti.

Jazyková dramaturgie, na níž se podílel Tomáš Vůjtek, je exportní a pěkně odsejpá. Není až tak nesrozumitelná, jak by se mohla na první poslech zdát. Má to i svou výhodu, divák ji nemusí luštit jako na papíře ve fonetickém přepisu.

Ostravaku Ostravských už na základě literární předlohy vzniklo několik – čtená podoba v podání Reného Šmotka a Pavla Dobeše a divadelní pojetí v Divadle loutek Ostrava. Herec Igor Chmela nemá proto v získání sympatií publika jednoduchý úkol, bude ale nejvíce viditelný a mnozí diváci si jej s Ostravákem možná i ztotožní. Jiní ale nejspíš asi opět dají přednost jeho neviditelné formě fantoma, který dříme v hloubi každé nedoceněné „ostravské“ lidové duše.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.