Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Salamandra připravuje nové album a ostravský koncert ozdobí letitými perlami z vlastního archivu

Salamandra připravuje nové album a ostravský koncert ozdobí letitými perlami z vlastního archivu

18.10.2016 Hudba

Accept, Sabaton nebo Freedom Call? Co mají tyto proslulé metalové veličiny společné? Nejen že všechny ochutnaly, ale zároveň ocenily melodicko-metalový mok, který už dlouhá léta čepuje formace Salamandra. Ačkoliv se poslední album této ostravské party datuje do roku 2014, skupina rozhodně nespí. I když je pravda, že se v současné době věnuje spíše koncertním aktivitám. A to byl také jeden z důvodů, proč jsme oslovili mozek kapely, kytaristu Pavla Slívu. Salamandra totiž v pátek 21. října vystoupí v ostravském klubu Barrák.

Zvětšit obrázek

Kapelník metalové Salamandry Pavel Slíva (na snímku s červenou kytarou).
Foto: Archiv kapely

Už jsou to dva roky, co jste vydali zatím poslední album Imperatus. Jak to vypadá s jeho následovníkem? Kdy by mohla vyjít nová deska? 

Po vydání posledního alba průběžně pracuji na nových věcech. Kromě toho, že mi ve studiu zůstala nahraná jedna skladba, která se na Imperatus nevešla, tak v současné době mám připravených nějakých šest nových věcí. Nejsou ještě dotvořené s kapelou, protože nyní se věnujeme hlavně koncertování. Do studia se plánujeme zavřít začátkem příštího roku, tak uvidíme, jak to vše vyjde.

V jakém duchu se nové album ponese? Plánujete nějaké netradičnosti? Uvažujete třeba o dalších hostech, jako byl na posledním albu Chris Bay, frontman skupiny Freedom Call… 

O hostech jsme zatím neuvažovali, ale nevylučujeme nějakou spolupráci… A mělo by to být opět v duchu Salamandry. Ne už možná tak epické, objeví se tam třeba i veselejší věci.

Veselejší věci u Salamandry? To zní překvapivě… Co si pod tím máme představit?

Pozitivní melodie a možná i veselejší texty. Jedna ze skladeb má třeba pracovní název Manekýn, což je celý náš Ivuša (zpěvák Ivan Borovský – pozn. autora).

Pokud bychom se měli řídit songem Metal Flames, který jste nedávno pustili do éteru, tak se podle prvních poslechů zdá, že by nové album mohlo být více „power“ než melodické… Je to záměr?  

Skladba Metal Flames je přímočará a relativně jednoduchá, vytvořená hlavně na festivaly, aby si mohli fanoušci s námi zařvat. Ale současně s ní jsme nahráli ještě jednu písničku, která je opakem Metal Flames. Je to melodicko-epický song na téma současné evropské krize. Brzy ji chceme fanouškům představit v podobě nového videoklipu. Nové album se tedy ponese v duchu spojení power a melodiky. Nemáme v úmyslu ustupovat ani z jednoho.

Máš pocit, že se mění váš přístup ke tvoření nových skladeb? Že vás nyní pohání něco jiného než v minulosti? Třeba že místo entuziasmu z minulých let, tedy z doby, kdy jste začínali, je nyní tím hnacím motorem určitá zodpovědnost vůči fanouškům, vůči sobě? Myslíš si, že tyto faktory ovlivňují nové písně? 

Myslím si, že přístup k tvorbě nového materiálu se u nás nějak zvlášť nemění, nicméně každá kapela se nějak za léta svého působení hudebně vyvíjí a samozřejmě ji určitě ovlivňují i názory fanoušků, na které i my rádi slyšíme. Víme už, co nefunguje, a za léta hraní jsme schopni odhadnout, co na lidi zabírá a naopak, co zavrhují, a co od Salamandry očekávají. Rozhodně bychom je nechtěli zklamat. Snažíme se, ať je každé album originální a je na něm znát posun od toho posledního.

Nemá cenu si nic nalhávat, ale melodický metal se místy řídí určitými zákonitostmi (gesta, texty atd.). Máte recept na to, jak uhlídat, aby celkový výsledek nebyl až moc klišovitý?

Ano, máš pravdu. S tímto hudebním žánrem je spjata i určitá image… Striktně na ní nelpíme, ale nehrajeme v bílém svetříku nebo v teplákách, jako některé naše kapely. Texty starších písniček jsou hodně „bojovné“, ale novější desky se snažíme dělat moderněji, i co se týče témat. A gesta? Ta má náš frontman Ivuša určitě svoje…

Recept, jak neudělat klišé, asi nemáme. Každopádně pokud do koncertu dáš energii a „prodáš“ muziku co nejlépe, je to asi ta nejlepší cesta. Pokud se ale na tebe bude dívat někdo, co má rád hip hop, bude to pro něj úsměvné. Ale tomu by bylo i naopak…

Pokud se zastavíme u vašich koncertních aktivit, tak kromě řady vystoupení na prestižních festivalech (Masters of Rock, Metalfest, Noc plná hvězd atd.) jste předskakovali také mnoha zahraničním hvězdám (např. Iron Maiden, Tarja Turunen, Primal Fear, UDO, Blaze Bayley atd.). Je těžké získat roli předkapely u skupin tohoto formátu? Jaké máte zkušeností s tím, jak na předkapely tito zahraniční interpreti reagují? Berou vás obvykle jen jako „nějaký doplněk“ jejich koncertu, anebo jste se spíše setkali s tím, že se zajímají o vaši hudbu?

Skutečně si rádi občas „zahostujeme“ před nějakou známější kapelou a jsme potěšeni, když nás pořádající agentura osloví. Pro nás je to hlavně motivující zkušenost. Máme možnost nakouknout pod zákulisní pokličku velkých kapel a získat nějaké nové poznatky z technického zázemí, hlavně co se týče zvuku. Některé velké kapely, které v rámci turné vystoupí v České republice, zřejmě ani nezjistí, že jsme před nimi vystupovali, ale třeba pánové z Accept si nás byli poslechnout a myslím, že jsme se jim i líbili, s pány z Primal Fear jsme si třeba dali panáka… Sabaton a Chris Bay z Freedom Call si s námi zazpívali na pódiu. Jak sami řekli, udělali to proto, že se jim naše muzika líbí. Timo Kotipelto po našem vystoupení na festivalu v Martině přišel za našim Ivušou a pochválil ho…

Vzpomenul by sis na nějaký veselý zážitek s těmito interprety? Jste třeba s některými z nich stále v kontaktu?

V kontaktu jsme například s Chrisem Bayem a myslím, že naše spolupráce ještě neskončila. Někdy je ale potřeba kontaktu pomoct. Třeba když se Ivuša neohroženě vydá s balíkem pet lahví sondovat, jak se Kai Hansenovi sedí u baru v tourbusu Gamma Ray. Chvíli trvalo, než na to ochranka přišla…

Menší odbočka… V roce 2008 jste nahráli velmi povedenou baladu, tak trochu s nádechem klasických vesnických zábav (myšleno v dobrém slova smyslu) s názvem Stoletý blues… Neplánujete ještě nějaký podobný experiment (nebo třeba vedlejší projekt tohoto ražení)? 

Stoletý blues je skladba, kterou jsem vytáhl ze šuplíku, byla nahrána pro soutěž skladatelů s výhrou přes 100 tisíc korun. Bohužel peníze se mému účtu vyhnuly. Ale asi jsem pár lidí potěšil a možná i překvapil hlavně českým textem. Občas složím písničku, která se až tak pro Salamandru nehodí, ale není vůbec špatná, a tak skončí u jiné kapely (třeba SG band) nebo leží a čeká… Uvidím. Nevylučuji nějaký další komerční počin, ale určitě to není cesta, kterou se chci ubírat.

Co ti mnohaleté působení v kapele dalo po lidské stránce? V čem tě posunulo, co ti vzalo? Která zkušenost je pro tebe nejcennější? 

Kromě toho, že na D1 znám každou benzinku? Samozřejmě spoustu skvělých a zajímavých lidí, nová místa a hodně festivalů, a to v České republice i v zahraničí. Co mi působení v kapele vzalo? Je to můj velký koníček, takže mě spíš obohacuje. Myslím, že přínos lehce převálcuje případné ztráty. Ale stejně asi na žádné nepřijdu. Která zkušenost je pro mě nejcennější? Asi že se můžu setkávat s profíky, kteří přesně vědí, co a jak dělat, a učit se od nich. Nemyslím jen muzikanty, ale také lidi od techniky, zvukaře nebo promotéry a pořadatele festivalů a koncertů.

hromadna

Kapela Salamandra na archivním snímku.

Salamandra existuje už skoro dvacet let a je za ní vidět určitá práce. Osobně mám pocit, že v současné době vzniká řada kapel s tím, že chtějí být do pěti let slavné, a když nejsou, tak je muzika přestane bavit… Máš také ten pocit? Že se prostě vytrácí ta prvotní radost z hraní… A navíc si málokdo uvědomuje, že než se kapela stane celosvětově uznávaná, řekněme třeba slavná, tak za vším jsou tisíce a tisíce hodin kvalitní práce…

Souhlasím s tebou. Ono je to hlavně o partě lidí, která si musí vyhovovat nejen hudebně, ale především lidsky. „Chci všechno hned“ je možná trochu fenoménem dnešní doby. Jsme trochu jiná generace. Ale přestože makáme už skoro dvacet let, jak jsi správně řekl, do celosvětově uznávané kapely máme fakt ještě dost daleko…. Ale mezi námi, je docela příjemné, když tě v Ostravě někdo pozná a koupí ti pivo… Takže popularita tak akorát, jinak chudinky moje játra.

Kdybys mohl ve své hudební kariéře udělat něco jinak, co by to bylo? 

Když mě kdysi lanařili z učňáku na konzervatoř, možná jsem se měl chopit šance a jít…

Velmi silnou pozici máte v Itálii, kde už jste absolvovali několik turné. Proč myslíš, že se zrovna Itálie stala vaší zaslíbenou zemí? Je to dáno třeba tamním publikem, nebo obecně zájmem Italů o melodický metal, nebo jste prostě byli ve správnou dobu na správném místě?  

Hraní v Itálii vzniklo vlastně náhodou. Oslovil nás kamarád, že mu píše italská kapela, která by chtěla hrát u nás… A vznikla z toho dlouholetá spolupráce. Co Ital, to muzikant a je pravda, že jsou melodikou odkojení. Hraní v Itálii je vždycky taková malá dovolená spojená se setkáním s přáteli, a je to příjemná změna. V příštím roce máme slíbený letní fesťáček, takže by to mohlo být i s koupáním.

Jsi se svou hudební kariérou spokojený, anebo si třeba říkáš, že jste mohli dosáhnout výše a že na ty vyšší mety ještě dosáhnete? 

Je pravda, že je stále na čem pracovat a že jsme některé věci možná podcenili. Ale to si vždycky s odstupem času říkáš: „tohle jsem měl udělat jinak“. Celkově ale spokojený jsem. Splnilo se mi něco, o čem jsem snil od třinácti let. Založil jsem kapelu, hrál jsem na velkých pódiích pro tisíce lidí a setkal jsem se s osobnostmi, které jsem znal jenom z časáků nebo rádia. A hlavně je stále spousta lidí, kteří si rádi poslechnou moji muziku. Za to jim patří obrovský dík…

Rozloučit se můžeme jednou aktuální záležitostí. V pátek 21. října se představíte v Ostravě. Co mohou fanoušci očekávat? Budete hrát sami, nebo přizvete také předkapely? Je možné, že dokonce poprvé zahrajete onu novou věc, o níž jsi mluvil v úvodu našeho povídání?

Ano, v pátek 21. října pořádáme, dá se říct, už tradiční zastávku v domovském klubu Barrák v Ostravě. Hosty máme letos dva, a to slovenskou power smečku Eufory, která má podle mě hodně dobře našlápnuto. Druhým hostem je kapela Dorien z Ostravy. Ta má na domácí půdě určitě hodně příznivců. Ptáš se, co mohou fanoušci očekávat? Překvapení máme, ale nebude to ona nová věc, ale naopak věci se starším datem vydání. Takže po dlouhé době zazní With Gods on Their Side z první desky, The End z alba Skarremar a Everlasting Fame z Great Moravian Elegies. Věříme, že potěšíme skalní fanoušky, kterým možná v našich setlistech starší kousky chyběly. Takže přijďte se pobavit a zapařit! Těšíme se na vás.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.