Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo 28. 10. 1918 zakládal v Ostravě republiku herec Oldřich Nový s kolegy. Co udělají herci letos?

28. 10. 1918 zakládal v Ostravě republiku herec Oldřich Nový s kolegy. Co udělají herci letos?

27.10.2016 Divadlo

Kdo udělal 28. října 1918 revoluci v Ostravě a pomohl tak k založení Československa? Pochopitelně, že umělci. Herci v čele s devatenáctiletým Oldřich Novým, jenž byl v té době v ostravském divadelním angažmá. A spisovatel Vojtěch Martínek nebo novinář Ladislav Knotek, pozdější ředitel Národního divadla moravskoslezského. Šlo to rychle a večer 28. října se už republika oslavovala v kavárně Habsburg na dnešním Masarykově náměstí.

Zvětšit obrázek

Národní dům, ve kterém hrál 28. října 1918 devatenáctiletý Oldřich Nový.
Foto: Archiv

Jak se k aktuálnímu prohlášení Asociace profesionálních divadel a Herecké asociace Nemůžeme mlčet aktivně postaví ostravští divadelní umělci, ukáže nadcházející státní svátek. Autory výzvy, která kritizuje postoje prezidenta republiky i dalších politických elit v čase 98. výročí založení samostatné republiky, jsou divadelní umělci, což je očekávaný krok. Umělci v téhle zemi bývají hybateli zásadních politických změn a nejinak tomu bylo i 28. října 1918, když se v Ostravě zakládalo Československo.

Revolučně naladěni byli hlavně herci české scény v Národním domě, čili členové souboru působící v budově dnešní scény Jiřího Myrona Národního divadla moravskoslezského. V Ostravě přitom k prvnímu pokusu o založení republiky došlo už 15. října 1918 během demonstrace na Senném trhu (náměstí Republiky), která se konala na výzvu pražské Socialistické rady, jež v hlavním městě soupeřila s Národním výborem o vůdčí roli při očekávaném převratu.

Na demonstraci se uchovala unikátní vzpomínka z pera pražského herce a budoucí filmové hvězdy Oldřicha Nového, který v té době hrál na ostravské scéně. „V mohutném průvodu byl skoro celý divadelní soubor, připojil se i houslový virtuos Jaroslav Kocian, který den předtím v Ostravě koncertoval,“ připomněl Nový i hudební podíl na ostravském převratu. Slavný virtuos už měl v té době projetý svět, koncertoval pro anglického krále, v USA i v Japonsku. A nový dále vzpomínal: „Když šéfredaktor sociálně demokratického listu Duch Času Jan Prokeš, který byl pak dlouhá léta ostravským starostou, proklamoval z balkónu jednoho domu na Hlavním náměstí Československou republiku, vtrhlo z okolních ulic na náměstí maďarské vojsko a začalo manifestaci bezohledně a surově rozhánět. Viděl jsem ještě Prokeše, jak vybíhá z domu, ale dál už jsem nemohl pozorovat nic, protože nás horda honvédů a oddíl maďarské jízdy vytlačily z náměstí.“

Dnes už zesnulý historik Ostravského muzea Jaromír Dlouhý stačil ještě získat svědectví dalšího účastníka této manifestace z řad umělců, divadelního režiséra Jana Pácla. „Prokeš se dostal až k důstojníkovi, který likvidaci řídil, chytil jeho koně za udidlo, křičel na oficíra, protestoval a hrozil mu pěstí, ale byl vojáky násilně odvlečen,“ vyprávěl Pacl, v roce 1939 ředitel ostravského divadla. Prokeš byl ale pár minut poté propuštěn a dlužno připomenout, že on i další sociálnědemokratičtí řečníci na Senném trhu i v centru města plamenně hovořili o „československé socialistické republice“.

Druhý den byl v Ostravě klid a monarchie fungovala dál. Další vzrušení zažily ostravské ulice až 28. října, přičemž revoluce začala každodenním telefonátem redaktora Ladislav Knotka do Vídeňských novin, aby se dozvěděl čerstvé novinky ze srdce mocnářství. Vídeň mu ale ohlásila, že v Praze už je prakticky po převratu a oslavuje se samostatné Československo. Budoucí divadelní ředitel z let 1930 až 1939 Ladislav Knotek proto ihned spěchal na slezskoostravskou radnici na schůzi strany Státoprávní demokracie, jejímž byl členem.

kavarna-slavia-tam-oslavy-republiky-skoncily

Kavárna Slavia na dobové pohlednici.

Záhy se ve Slezské Ostravě žhavily telefony a nedlouho poté už se představitelé českých politických stran sešli v kavárně Slávii (v podnes stojícím domě na rohu Poděbradovy a Hollarovy ulice). Knotek mezitím získal z Prahy okružní telegram Národního výboru s Prvním zákonem státu a Provoláním k národu. Ostravští politici byli nadšeni, rozhodli se zprávu šířit dále a Kotek s Prokešem vyrazili do divadla (Národního domu), v němž zrovna probíhala premiéra dramatické báchorky Aloise Jiráska Pan Johanes.

V představení hrál i Oldřich Nový, který později zavzpomínal: „Po prvním aktu nastala nějak neobvykle dlouhá přestávka. Do zákulisí totiž přišli redaktoři a chtěli obecenstvu přečíst telegram, dodaný právě redakcím přímo z Vídně. Ředitel Antoš Frýda, zanícený činoherec, prosil pány, aby se nejdřív dohrálo, a pak aby se to šlo lidem přečíst, že se to jaksi mezi představením nehodí. Nepochodil. Redaktoři vnikli před oponu, s nimi herec Zora jako Johanes, a přečetli telegram o ukončení války a vzniku republiky. Národní výbor se ujal vlády. Co se stalo v hledišti, to ani nejde popsat. Lidi propukli v ohlušující jásot, objímali se, plakali, zpívala se hymna a zdálo, že je s Johanesem konec. Ale ne! Z hlediště odešla necelá polovina návštěvníků, ostatní zůstali na svých místech a volali (k nemalé radosti ředitele Frýdy): – Dohrát, dohrát!“

Nový dále vzpomínal, že se sice v představení pokračovalo, ale diváci i herci byli jako na trní. Po druhém aktu bylo hlediště i jeviště prázdné a na hlavním náměstí se srocovaly davy a provolávaly slávu republice. Devatenáctiletý Nový s kolegy toužil po nějakém revolučním činu. Ten ho napadl, když se podíval na fasádu své oblíbené kavárny Habsburg (dnes knihkupectví Academia). „V samém středu Ostravy byla tehdy jediná česká kavárna, a ta měla, jaká to ironie osudu, přiléhavé jméno Habsburg. – Jedeš mi dolů! Řekli jsme si a v několika minutách jsme byli, Nádhera, Zavřel, Zora a já nahoře na balkóně a jali jsme se zručně odstraňovat ten provokační název,“ líčil později Oldřich Nový.

kavarna-habsburg-od-28-10-1918-kavarna-praha

Kavárna Habsburg, od 28.10.1918 kavárna Praha.

A žižkovský rodák pokračoval: „Byl to nápad hodný přemýšlivých divadelních hlav, neboť ve všeobecném nadšení na to dosud nikdo nepřišel. Pan kavárník – jméno si už nepamatuji – byl hodný člověk a často nám čekal až do gáže. A teď přiběhl celý zsinalý a hrozně prosil, abychom toho Habsburga házeli dolů šetrně, že ho to stálo nekřesťanské peníze a možná že se z toho dá něco zachránit. Dole to chytal s personálem do ubrusu a myslím, podle pozdějšího názvu Praha, že zachránil přece tři velká písmena.“

Když herci vyčistili Ostravu od nenáviděných Habsburků, ve stejné kavárně začali mohutně oslavovat, načež večírek pokračoval už v citované Slávii, kde jim pan kavárník na počest republiky naléval zdarma. Druhý den se v oslavách pokračovalo na náměstí a večer se na program divadla mimořádně zařadila Prodaná nevěsta, kterou nadšeným republikánským projevem uvedl prozaik a básník Vojtěch Martínek, jinak učitel z blízkého Matičního gymnázia. A bylo po revoluci.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.