Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Jak se v Ostravě naposledy slavila Velká říjnová socialistická revoluce? 7. listopadu 1989 v divadle

Jak se v Ostravě naposledy slavila Velká říjnová socialistická revoluce? 7. listopadu 1989 v divadle

7.11.2016 00:00 Atd.

Poslední organizované oslavy bolševického převratu v Rusku proběhly v Ostravě v roce 1989. Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR) byla tehdy uctěna v Divadle Zdeňka Nejedlého čili v dnešním Divadle Antonína Dvořáka, kde se v rámci opulentních oslav konalo shromáždění nazvané Kytice přátelství. Tohle je další méně známá kapitola z dějin hlavní budovy Národního divadla moravskoslezského.

Zvětšit obrázek

Divadlo Zdeňka Nejedlého na historické fotografii.
Foto: Archiv NDM

Necelé dva týdny předtím, než se z ostravských divadel stala po 17. listopadu 1989 centra sametové revoluce, posloužilo jeviště městského divadla na Smetanově náměstí k poslední obří komunistické oslavě v Ostravě. K manifestaci k 72. výročí Leninovy Velké říjnové socialistické revoluce. Zbývá jen doufat, že žádná strana už v tomhle divadle nikdy nebude uctívat teror, ať už jakéhokoliv rázu.

Oblíbené zpěvačce valašských a slováckých písní Jarmile Šulákové ale bylo tehdy na jevišti docela jedno, že komunistické diktatury zabily miliony nevinných lidí. A že v listopadu 1989 už o všech těchto zločinech referoval i sovětský perestrojkový tisk. Jenže v Ostravě ještě perestrojka nezačala a předseda Krajské kontrolní a revizní komise KV KSČ Josef David hlásal z pódia: „Dodnes nám poražená buržoazie a reakce neodpustila únor 1948 a za pomoci antikomunistických centrál západu jsou nám podsouvány myšlenky, jako by socialismus byl našemu lidu vnucen zvenčí.“ A záhy po téhle řeči zapěla Jarmila Šuláková.

Divadla a umělci totiž měli v ostravských dějinách pokaždé dvě polohy, což platí podnes. Část umělců licoměrně sloužila a slouží pánům u koryta, zatímco ta druhá se snaží umělecký kvas proměnit ve společenství lidí hájících základní lidské svobody. Tu první polohu 7. listopadu 1989 zastupovala i řada divadelníků z řad komunistické strany, skupina poslušně tleskajících umělců, ať už Josef David říkal cokoliv. „Naše země se stala terčem bezuzdné kampaně západních sdělovacích prostředků, které odhodily masku nestrannosti a otevřeně se vměšují do našich vnitrostátních záležitostí. Stalo se již trvalým jevem, že organizátory různých protisocialistických akcí se stala rozhlasová stanice Svobodná Evropa. Nesmí nás zmást, že se třídní protivník snaží zneužít přestavby v SSSR. Revoluční proces pokračuje. Čest naší společné práci,“ hřímal třeba David.

Anebo se tleskalo projevu Václava Václavíka, tajemníka krajského výboru KSČ. „Protivník se snaží najít argumenty pro svá tvrzení o jakémsi konci komunismu v přestavbě v SSSR,“ prohlásil Václavík. Kovaní ostravští komunisté se totiž nemohli smířit s tím, že otec sovětské přestavby (perestrojky) Michail S. Gorbačov odhaluje temná místa totality a demontuje právo komunistů na jedinou možnou pravdu. Stalin i Lenin už byli dokonce odvážnějšími sovětskými historiky označování za pachatele zločinů proti lidskosti a masové vrahy, zatímco v Ostravě se v rámci oslav VŘSR kladly věnce k Leninovu pomníku v Porubě.

Pietní akt se konal i v Komenského sadech u pomníku Rudé armády s tradičním programem: Hymna, Pochod padlých revolucionářů, kladení věnců, projevy a Internacionála.

leninuv-pomnik-v-ostrave-porube-na-dnesni-hlavni-tride-drive-leninove

Lenin na dnešní Hlavní třídě. (Foto: Archiv)

K Leninově soše na Leninově třídě v Porubě bylo položeno několik desítek věnců už v předvečer 7. listopadu 1989. „Velký říjen žije v činech dneška,“ tak nazvali redaktoři Nové svobody hlavní reportáž o oslavách 72. výročí VŘSR. A tohle také bylo umění, napsat publicistiku tak, aby měla lehce umělecký rozměr, ovšem věrně sloužila režimu. „Teplými slunečními paprsky zalitá Leninova třída. I památník Vladimíra Iljiče Lenina. Pionýři v modrých košilích s rudými šátky. Spíše jaro než předvečer 7. listopadu – historického data, kdy byla před 72 lety zahájena VŘSR,“ líčila Nová svoboda kladení věnců u porubského Lenina.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.