Karel Štědrý maluje bacily Ostravy. Do černého města přijel i s mistry Písaříkem a Divišem

Záryvy, poryvy, zkrátka pořádný nápor na plátno. Karel Štědrý se vrací k základům moderního malířství, k počátkům abstrakce a ruského suprematismu, aby na jejich základních stavebních buňkách znova experimentoval. Bez uměleckých keců o duchovních stezkách či rovnou extázích. Štědrý prostě maluje.

Když jsem ve čtvrtek vstoupil do Výstavní síně Sokolská 26, napřed jsem se polekal zdánlivé záumnosti představeného díla. Ajajaj, řekl jsem si. To bude samé jing a jang, konceptuální spiritualita o dnešním nehostinném světě a jeho paralelách v rozevláté duši umělce. A ne! Je to jen čirá radost z malířství z pozice znalce dějin umění. Oddech a radost. Teprve teď je mi u všech těch odstínů bílé, černé a šedé dobře. Je to jen další upřímný bacil infekční choroby, jak pojetí dějin umění kdysi definoval Kazimir Malevič.

Karel Štědrý (vpravo) s Petrem Písaříkem. (Foto: Ivan Mottýl)

Absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Karel Štědrý (ročník 1985) je žákem Stanislava Diviše (spoluzakladatele Tvrdohlavých) a ateliér toho času sdílí s Petrem Písaříkem. Diviš i Písařík přitom mladšího kolegu doprovodili do Ostravy v roli rádců a spolukurátorů, takže na vernisáži tak nějak podvědomě ožila výtvarná sláva příjemně nezávislých devadesátek, kdy jsem na Diviše s Písaříkem obdivně hleděl jako na ikony nového umění, které s lehkým srdcem zapalují staré modly.

Karel Štědrý při vernisážovém projevu naznačil, že se poněkud měšťanský prostor výstavní síně pokusil transformovat tak, aby prostory galerie nepřebíjely dílo, ale aby naopak dílo podpořily.

Souznění malby se štukovým zubořezem. (Foto: Ivan Mottýl)

Kdo se tedy na Sokolské pozorně rozkouká, záhy zjistí, že geometrické motivy z obrazů sestupují i do galerie. A dokonce i do chodby a na schodiště. Drobnými náznaky s pomocí lepicí pásky se mimoděk rozehrála i okna a pseudorenesanční zubořez u stropu galerie najednou působí jako instalace připravená právě pro tuto výstavu.

Karel Štědrý (vlevo) a kurátor Milan Weber. (Foto: Ivan Mottýl)

Když kurátor Milan Weber pozval malíře do Ostravy, bylo to pod dojmem výstavy Citace a interpretace v pražské Hvězdě na Bílé hoře, v níž Štědrý prezentoval svoje práce společně s Divišem. Weber byl tehdy nadšen barevností bacilů, kterými umělec infikoval renesanční letohrádek, nicméně v Ostravě se dočkal jen černobílých maleb (kromě dvou menších výjimek).

Ostrava je ovšem stále černým městem, jakkoliv se nás místní politické veličiny snaží před Prahou vybarvovat jako omalovánku. Umíráme tu skoro o tři roky dříve než v Praze a do oken galerie v Sokolské ulici buď vane rakovinotvorný benzo(a)pyren od východu z koksovny v Kunčicích, nebo stejný jed přichází od západu z přívozské koksovny.

Z vernisáže na Sokolské. (Foto: Ivan Mottýl)

Černá, šedá, bílá. Bílá, šedá, černá. V Ostravě se žije v extrémních podmínkách, což Karel Štědrý pochopil a přivezl na Sokolskou bacily, kterým ostravští pacienti dobře rozumí. Žádné velké kecy, zato zásah přímo do duše černého města.

„Fajne, fajne,“ loučím se proto nadšeně s mistrem Karlem Štědrým. Vlastně ze Sokolské uteču, aniž bych pozdravil. Po ostravsku, po chacharsku, bo se stejně zaraz všici uvidime v peklu!

*

Karel Štědrý: Výstava obrazů ve Výstavní síni Sokolská 26, do 3. února 2017.