Marek Piętoň: Poslední třetina Knihy Ester je ještě v šuplíku a čeká na vydání

Jednou z ústředních postav Knihy Ester je anděl Lilith, který k hlavní hrdince sestoupí z reliéfu umístěného na křižovatce ulic Nádražní a Janáčkovy v centru Ostravy. Co víte o tomto reliéfu, případně o jeho autorovi?

Upřímně řečeno, vůbec nic. A myslím, že tato nevědomost je pro vznik románu přínosem. Kdybych se při vytváření příběhu snažil získat podrobnosti o tomto díle, s největší pravděpodobností by to limitovalo mou fantazii. Takto jsem si mohl příběh vyfabulovat bez jakýchkoliv hranic. Postava anděla, která je na reliéfu vyobrazena, mne zaujala už dávno. V době před několika lety, kdy jsem začal na knize pracovat, jsem se velmi zajímal o esoterické nauky, což mne do jisté míry prostoupilo a dá se říct, že dodnes věřím v existenci paralelních světů a v reinkarnaci.

A jak tedy vznikl nápad na knihu, která by právě z tohoto reliéfu vycházela a ve které anděl obživne?

Přemýšlel jsem nad tím, jaký by mohl být vztah mezi postavami, které jsou tam vyobrazeny, tedy andělem a dvěma dívkami. Nejprve mne napadlo, že by to mohly být dvě sestry, ale nakonec jsem si začal představovat, že by to klidně mohla být matka a její dcera. A tak nějak se začala rodit osa mého příběhu. Představoval jsem si holku, která kolem domu na nároží chodí a dívá se na toho anděla, který najednou vstoupí do jejího života.

Reliéf s andělem, který v Knize Ester ožívá. (Foto: Aleš Honus)

Kniha zaujme velmi podrobným popisem místopisných reálií, ale i některými mikropříběhy, u kterých si jistě mnozí čtenáři kladou otázku, co z toho je založeno na skutečnosti  a co je fikce. Předpokládám, že ne všechny dějové motivy z knihy jsou vybájené…

To je pravda. V knize je zachycena řada situací, které se na první pohled zdají nepravdivé, ale které se skutečně odehrály. Například scéna z dnes již neexistujícího Německého domu, kam přišla žena ověnčená pralinkami, napuštěnými projímadlem, je skutečná, i když může působit jako nepravděpodobná. Tento povedený kousek tehdy provedli Češi Němcům. Já jsem to jen v knize dal do trošku jiné roviny.

A co situace, kdy se hlavní hrdinka Ester potkává ve vile na Sadové ulici v centru Ostravy s nacistickým pohlavárem Adolfem Eichmannem?

Jde o dům, ve kterém za války bydlel příslušník německé tajné služby Oskar Schindler. Ta vila byla velmi reprezentativní a zcela jistě zde docházelo k návštěvám německých pohlavárů.

Ale Adolf Eichmann? Asi není historicky doloženo, že Eichmann někdy tuto vilu navštívil…

Tak to je samozřejmě vybájené, ale je pravda, že to setkání v knize je poměrně důležité, pohrávám si tam mimo jiné s tím, jak vzniklo nacistické heslo Arbeit Macht Frei. Historikové, ať si říkají, co chtějí, faktem ale je, že Adolf Eichmann byl osobně u prvního transportu Židů z Ostravy.

Vy jste známý jako správce facebookové skupiny Zapomenutá Ostrava, která dává prostor hlavně idylickým obrazovým vzpomínkám na minulost Ostravy. A tak možná řada vašich fanoušků byla při četbě knihy trošku překvapena. Čekali idylické čtení, ale tohle je hodně drsný příběh.

Já si myslím, že ten příběh má jak negativní, tak pozitivní stránky. Je to ostatně jako v lidském životě, jen je to v případě mé knihy hraničně dotaženo až do situace, kdy hlavní postavu zabije její bývalý milenec. I když ani to není věc, se kterou bychom se nemohli setkat.  Na tomto místě musím prozradit, že kniha nevyšla v té podobě, jak jsem ji napsal. Můj rukopis má tři části, publikovány ale byly jen první dvě. Je to rozhodnutí editora z nakladatelství Protimluv Oskara Mainxe, který trval na tom, že poslední část, která se již odehrává v současné Ostravě, se musí dát pryč. A ten příběh, který obsahuje třetí část, také není veselý, dokonce bych řekl, že je ještě smutnější než to, co mu předchází. Zatímco v Knize Ester vytváří město Ostrava spíše pozadí, v poslední části je už jeho hlavním motivem.

To jste mne teda překvapil. Netušil jsem, že kniha byla vydaná v nedokončené verzi. Ten příběh mi připadá svým způsobem uzavřený. O čem je ta třetí nevydaná část, kterou editor vyškrtl?

Kniha Ester v podobě, jak je vydaná, končí ve chvíli, kdy hlavní hrdinka Ester vchází do Stromu poznání. Ve třetím dějství se pak Ester zrodí v současné době, ale to vyprávění už není tolik o ní, vystupuje v něm dokonce pod jiným jménem. Oskar Mainx byl přesvědčen, že čtenáři by to nepřijali, že už je to jiný příběh…

A dalo mu hodně práce, aby vás přesvědčil, že třetina knihy musí pryč?

Já si většinou za svou práci stojím a postavím si hlavu jako beran a neuhnu. Ale Oskar mne v jednu chvíli začal až vydírat, říkal, že se pod to nepodepíše, pokud kniha vyjde i s tou třetí části. Argumentoval například tím, že se další část příběhu již odehrává v úplně jiné době, že se změnila osoba vypravěče i způsobu vyprávění. Já jsem ale musel nakonec uznat, že má pravdu, a přistoupil jsem na to. A zpětně uznávám, že to bylo dobré rozhodnutí.

Já bych si ale tu poslední nevydanou část docela rád přečetl, a asi nejsem sám. Bude to někdy možné, nebo závěr knihy skončí nadobro v šuplíku?

Mohu prozradit, že jsme se již dohodli s vydavatelem Jirkou Macháčkem, že poslední část Knihy Ester bude publikována v jednom z nejbližších čísel kulturní revue Protimluv, které vyjde v letošním roce. Takže kdo bude chtít, bude mít tu možnost.

Besedy s Markem Piętoněm o Knize Ester a také o minulosti Ostravy se uskuteční 24. ledna 2017 od 16 hodin v Domě knihy Knihcentrum v Ostravě a 15. února 2017 od 18 hodin v knihkupectví Kapitola ve Frýdku-Místku.