Study v ostravském Cooltouru: Večer o tom, co všechno přinášejí emoce

Večer zahájil Jouni Kalervo Ruuth ukázkami svého žonglérského umění. Krátké, necelé dvě desítky minut trvající vystoupení mělo promyšlený scénář: zpočátku veselé a úsměvné žonglování, během kterého účinkující navázal úzký kontakt s publikem, bylo vystřídáno scénou plnou agresivity.

Jouni Kalervo Ruuth. Foto: Petr Kiška

Jouni Kalervo Ruuth se pro tuto druhou část převlekl do kostýmu s upjatými černými koženými kalhotami, s odhalenou horní částí svalnatého těla a černou, koženou maskou kryjící podstatnou část obličeje. Doposud chybějící hlasový projev byl naplněn místy až útočným křikem a řevem.

Jouni Kalervo Ruuth. (Foto: Petr Kiška)

Postava ale nabídla napřed publiku v gestu vzájemnosti tabulku čokolády, aby si dopředu zajistila reakci na vyprovokovaný výraz obdivu a  porozumění. A publikum i přes zcela jasné prvky agrese vůči němu samotnému postavě vyžádaný hold odevzdalo. Zbývá jen věřit, že ovace patřily vysokému interpretačnímu umění umělce, nikoliv komukoliv, kdo si nás, lidi dneška, dokáže koupit.

Holektiv je trojice dívek, které loni 10. března jako studentky HAMU Praha uvedly v premiéře inscenaci Study v pražském studiu ALTA. V anotaci k představení je uvedeno: „Hartl a Hartlová definují emoci studu jako reakci na provinění či porušení normy nebo pravidla. Zimbardo a Hendersonová podávají výčet symptomů, kterými se stydlivé reakce projevují na fyziologické úrovni: zrychlený srdeční tep, sucho v ústech, pocení kůže. Stud má širší psychologickou bázi, v užším pojetí lze rozlišit stud sexuální, morální a sociální. Pro zážitek studu je podstatná konfrontace osobního nedostatku či neúspěchu se sociálním okolím; stud je spojen s vědomím veřejné ztráty kompetence, důvěry, ztrapněním se apod. Soukromý stud je vždy jen stud morální, stud za sebe sama.“

Z představení Study. (Foto: Petr Kiška)

Tři tanečnice, performerky a herečky v jednom, Andrea Vykysalá, Karolína Křížková a Eva Stará, se dopracovaly k výsledku, o kterém se v Tanečních aktualitách píše: „Study mají krásný výsledný tvar, je znát i píle, se kterou na nich autorky téměř rok pracovaly. Představení zabírá svou originální, nezvyklou jednoduchostí a s prvky tance, nového cirkusu a mimu může rozšířit obzor a zaujmout i široké publikum.“

Velmi zajímavý je už jen základní pohled na tři dívky, které se před očima diváků objeví na samém začátku představení v záblesku světla srovnané do řady v pozadí taneční plochy zároveň s hlasitým výkřikem překvapení nad tím, že je někdo vidí. Andrea Vykysalá je subtilní drobná tmavovláska, Karolína Křížková s podobně křehkou postavou je blondýnka a nad nimi více než o hlavu vyšší ční na první pohled velmi fyzicky zdatná plavovlasá a typově zcela odlišná Eva Stará s tělem atletky spíše než tanečnice.

Z představení Study. (Foto: Petr Kiška)

Stavba inscenace s těmito prvky a tělesnými rozdíly cíleně pracuje. Taneční pohyb všech tří protagonistek prozrazuje několikaletou práci s tělem. Využívají beze zbytku specifických vlastností a tělesných schopností celé trojice, objevují možnosti těla v pohybu a výrazu emocí, to vše v souznění s rytmickou hudbou Matěje Coufala a  Julie Lupačové. V hodinovém představení se jedna po druhé odehrávají situace naplněné vzájemnou pohybovou komunikací, navazováním i odmítáním kontaktu, ať už vizuálního, nebo tělesného.

Z představení Study. (Foto: Petr Kiška)

Objevuje se i téma mezilidské komunikace jako takové. Velmi silným momentem je například taneční číslo Evy Staré, ve kterém tančí na hudbu s prvky swingu, žánrově odlišnou od hudebního podkresu celého představení. Na tomto místě Eva Stará ukazuje, jak příjemné může být oddání se vlastní příjemné strávené samotě v pohybu a v zapomnění na svět. Ve chvíli, kdy si postava toto zapomenutí a zahledění do sebe uvědomí, dostaví se naprosto srozumitelně vyjádřený pocit studu a velkých rozpaků. Tato situace má však i hlubší rozměr: je mnohem jednodušší oddávat se vlastním radostem, než spolupracovat s ostatními. I tuto tezi Holektiv ve svém představení vyjadřuje.

Z představení Study. (Foto: Petr Kiška)

Důležitá je výtvarná složka s promítanými grafickými prvky. Vizuálně i obsahově velmi silně působí například scéna, ve které všechny tři tanečnice vleže na zádech s nohama vztyčenýma vzhůru zkoumají chodidly svět vyjádřený na vše kolem nich promítanou sítí. S grafickými a obrazovými prvky promítanými na dění v tanečním a hracím prostoru se ostatně pracuje po celou dobu. Autorkou kostýmů je Barbora Procházková, za světelným designem stojí duo L´non (Niels Doucet a Jiří Maleňák), scénu vytvořila Anežka Kalivodová a všichni tito spoluautoři inscenace také zasluhují velké uznání.

Celkový dojem z inscenace Study v provedení Holektivu sice není nijak radostný či optimistický, mluvíme-li o emocionálním dopadu na publikum, nejedná se o žádnou veselou pohybovou taškařici, ale o závažné a místy až varující memento, varující před falešným a nežádoucím studem, vybízející k otevřenosti, laskavosti a ohleduplnosti.