Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Čerstvě vydané album kapely Limetal stojí na pevných základech, pro euforii však místo není

Čerstvě vydané album kapely Limetal stojí na pevných základech, pro euforii však místo není

14.2.2017 Hudba

Dlouho očekávané první album kapely Limetal, která vznikla po předloňské roztržce v ostravské kapele Citron, je na světě. Limetal byl založen na podzim roku 2015 čtyřmi bývalými členy Citronu. Zatímco Citron své album pokřtil loni v prosinci, eponymní deska Limetalu bude pokřtěna v úterý 14. února v pražském Lucerna Music Baru. Album přitom sází na jistotu. Na řemeslně dobře opracovanou jistotu. Limetal se do neprobádaných končin nevrhá.

Zvětšit obrázek

Kapela Limetal na jednom ze snímků obsažených na bookletu CD.
Foto: Jan Nožička

Jak známo, Limetal dosud vryl do své diskografie zářezy v podobě singlu, dvojEP a také vydal píseň, u níž do pěveckých základů zemřelého kolegy Standy Hranického zakomponoval hudební složku. A nyní konečně přichází na řadu plnohodnotné album.

Právě z předchozích nahrávek mohou fanoušci znát skladby Mayday, Na tenkém ledě nebo třeba Posel špatných zpráv, které na debutu také figurují a které už de facto předznamenaly, jakým hudebním směrem se chce Limetal ubírat. Je to prostě říznější hard rock bez různých náhražek a rozmělňujících příměsí.

Nemá cenu chodit kolem horké kaše, síla tělesa je zejména ve zkušenostech a určité vzájemnosti. Tyto elementy prostupují každým momentem nové kolekce. Členové Limetalu bezpečně vědí, co chtějí, za tím si pevně jdou a také toho dosáhnou. Skladby lemují jasné a zřetelné kontury, takže v konečném výsledku jsou čitelné a plynou zcela volně, přesně v duchu rockových pravidel.

Pozitivní je, že kapela si našla charakteristický rukopis, díky kterému je lehce rozpoznatelná a jasně identifikovatelná. A to i přesto, že na albu najdeme písně hned od pěti autorů, což nebývá obvyklé. Přitom jako nejpřesvědčivější se jeví ty, které pocházejí z dílny Fanyho Michalíka (Amerika, Na tenkém ledě, S větrem v zádech). Vypíchnout si zaslouží především úvodní Amerika, jejíž (skoro) monumentálně-epické pojetí je opravdu v dobrém slova smyslu nakažlivé. Je to zdaleka nejsuverénnější skladba na albu. Na její strhující projev potom navazuje už pouze dříve prezentovaná Mayday s velmi chytlavým refrénem.

Fotografie z titulní stránky přebalu. (Foto: Jan Nožička)

Starého psa očividně novým kouskům nenaučíš. A tak ani nepřekvapí, že album je utkáno z vláken poctivého rocku, ale do jisté míry je až moc pohodlné. Mnohotvárností či ohebností se zase tolik nepyšní. Ostrost je v pořádku, ale pomyslné řezavosti se nedostává.

Možná trochu překvapivě, a hlavně zbytečně se Limetal tlačí do „zábavového proudu“. Taková Stará garda se jistě díky svému drajvu stane koncertním trhákem, ale textově strádá: (…když tě kopne mula / když se lepí smůla a tér / když ti všichni zalžou, / stará garda hraje fér…“ nebo „…když tě trefí futra / a pokousá teriér, / lék je kamasutra / a stará garda fér…“).

Ačkoliv se nepochybně jedná o silné téma pro členy kapely, zpracovat se mohlo lépe. Každopádně ta textová lacinost bobtná i v dalších písních, dokonce místy až moc.

Na druhou stranu zmíněnou Starou gardu obohacují vkusné dudy Jana Lstibůrka. A těch hostujících příspěvků je na desce více. S klávesami (Chlípná víla) a s aranží smyčcového kvartetu (Karolína) vypomohl Boris Urbánek, s akustickou kytarou (Karolína) zase Mirek Linhart a recitativ ve skladbě Posel špatných zpráv zajistil Jim Pistuch.

Jak už tomu u skupin podobného ražení bývá, Limetal zabrnkal také na citlivou strunu. Stalo se tak v již zmíněném, dojemně vzpomínkovém songu Karolína, a k tomu do pomalého hávu navlékl i pátou S větrem v zádech

Ještě se sluší dodat, že pětice Fany Michalík (zpěv), Jaroslav Bartoň, Jiří Šperl (oba kytara), Václav Vlasák (baskytara) a bubeník Lukáš Pavlík (v minulosti mimo jiné Aleš Brichta – AB Band, Kamil Střihavka & Leaders!, Dymytry) nahrávala zejména ve studiu BombJack Wendela Dreiseitla. Bonusová píseň, kterou je rádiovou verzí songu S větrem v zádech, se pak finální podoby dočkala v Los Angeles pod dohledem producenta Carmena Rizza (The Who, Alanis Morissette, Jane’s Addiction, Ray Charles).

Limetal uvádí, že vydáním tohoto alba a jeho křtem se uzavírá první etapa existence kapely. Ta byla poměrně bouřlivá a nakonec vynesla dvanáctipísňový debut s novými písněmi evidentně hranými od srdce.

Základy, na nichž formace stojí, jsou pevné, ačkoliv onen srdeční tlukot se občas zadrhává. Chybí totiž určitá přidaná hodnota, respektive něco, co by uhranulo. Pro vstup do vyššího levelu bude třeba pro příště myslet rovněž na tyto detaily. I když je otázka, zda Limetal vůbec tyto ambice má.

P. S. Pokud by čtenář očekával srovnání kapel Citron a Limetal, vidí to autor těchto řádků ze svého subjektivního pohledu následovně: U koncertního provedení se přiklání na stranu Limetalu, který předvedl energičtější vystoupení (hodnoceno na základě zhlédnutí koncertů Citronu na festivalu Ostrava v plamenech 7. srpna 2016 a Limetalu v Garage Clubu 9. prosince 2016). Pokud jde však o výsledek práce ve studiu, tak lepší a živelnější album nahrál Citron. Tečka.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.