Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Vokální kouzelník Patrik Kee na novém albu otevírá širokou náruč svého zpěvu

Vokální kouzelník Patrik Kee na novém albu otevírá širokou náruč svého zpěvu

7.3.2017 Hudba

Ostravský hlasový mág a alchymista looperových smyček Patrik Kee je zpět s druhým autorským albem. Nazval jej Otevírám a je na něm devět kompozic, které pokračují v stopě naznačené první deskou. Ponořme se do magické hudby, v níž neplatí běžné písničkářské zákony či formální tradice. Výlet může začít.

Zvětšit obrázek

Patrik Kee na vizuálu k novému albu.
Foto: Archiv umělce

Na titulní straně alba je znázorněna portrétní fotografie Patrika Kee. Z jeho hrudi místo šatů vyrůstají koruny stromů a nad divokým lesním porostem stoupá pára. Zadní stranu obalu vedle názvů písní tvoří zvláštní obrazec dvou spojených kruhů a pěti teček. Geometrická kompozice obrazu přivádí k myšlence propojení se zemí i nebem, ukotvení a setrvání ve středu.

„My všichni vnímáme svět svým vlastním pohledem, který si formujeme už od dětství. Proto rád nechám na vás, ať si při poslechu sami vytváříte své vlastní příběhy anebo jen tak setrváte v tichu“, svěřuje se Kee. A hned prvním songem Otevírám ukazuje širokou náruč svého zpěvu, který je typický nezvyklým hlasovým rozsahem a schopností vyjádřit svým „nástrojem“ takřka všechny jevy a zvuky, včetně zpěvu ptáků, tlukotu srdce, průletu planet či mořského příboje. Doprovodnými nástroji jsou mu v některých skladbách šamanský buben, tibetská mísa a činely tingsha.

A skutečně, prostoru pro snění, relaxaci a usebrání, je na albu Patrika Kee dostatek. Některé texty jsou pouze náčrtem psychického naladění (pozitivní energií sršící Namo Vei), vibrací duše šamana, který dospěl v hledání k magické hudební funkci a k sebepoznání. Proč ne?

Zvukově ilustrativní kompozicí je Déšť, který zejména v počátku vystihuje padání dešťových kapek. Centrální skladbou alba je pátý song Proměna I ´Sainte. Zahajuje jí vokální souzvuk s africkými folklorními ozvěnami, následně se hlas Kee vyšplhá do výšin v nádherné melodické lince. Píseň je obnažujícím sdělením jeho příběhu, senzitivním vyznáním plným radosti a něhy.

Jedna z nejlepších záležitostí alba je píseň Mír. Postavená je na střetu dvou mollových tónin v bohaté hlasové paletě, která se minimalisticky jako kolovrátek opakuje a rozlévá do nových barevných odstínů jeho hlasu. Vokální projev Patrika Kee je neuvěřitelně vyrovnaný v basovém rejstříku i nejvyšších falzetových polohách.

Písní Jitřenka album končí. Cesta je u konce a zároveň setrvala ve středu. Proti debutovému albu Kee ještě vycizeloval práci se zvukem, vrstvení smyček zní přirozeně a nenásilně. Písně vyrůstají z ticha a do ticha se zase propadají. Nejvíce pak připomínají budhistické mantry, šamanské zaříkávání i ambientní hudební plochy Briana Ena či Harolda Budda. Délka skladeb se díky jejich magické funkci také výrazně proměnila, některé přesáhly sedm minut. Je jasné, že album nebude stravitelné pro ty, kdo čekají jarmareční zábavu nebo nějakou pařbu. Vstoupí do srdce jen těm, kteří jsou ochotni se na chvíli utišit a otevřít se.

Co album trochu sráží je množství tiskových chyb v bookletu, kde se dočítáme, že se „spánkem příjde stín“. Douška však přichází v druhé sloce kdy „do středu zavítáš /života sílo/ a v dechu schovaná / mě obímáš dál. Také bych očekával tradiční a praktické věci, jako jsou stopáže jednotlivých tracků a celková délka alba.

Lze jen doufat, že se Patrikův múzami obdařený hlas bude i nadále objevovat také v jiných kontrapozicích, situacích a polohách než v této ryze meditativní, magické funkci. Je sice fajn, najít to správné rozpoložení, ale trocha dravosti do života patří také. A té má Patrik také na rozdávání, jak dokázal na loňském projektu Tomáše Edelsbergera a Borise Urbánka Tamokolo, kde byl jeho hlas jedním z největších posluchačských zážitků alba.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.