Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Sázka na nejistotu pro mě bývá sázkou na jistotu, říká Martin Režný, dramaturg koncertů ve Fiducii

Sázka na nejistotu pro mě bývá sázkou na jistotu, říká Martin Režný, dramaturg koncertů ve Fiducii

19.3.2017 Hudba

Ostravský klub a antikvariát Fiducia pořádá už druhým rokem koncerty experimentální hudby. Na sérii akcí se podílí zavedený spolek Bludný kámen, dramaturgem je hudebník Martin Režný. Koncerty mapují okrajové žánry a dávají příležitost zavedeným legendám i neznámým inovátorům. Martin Režný v rozhovoru pro kulturní deník Ostravan.cz hovoří o tom, kam by chtěl cyklus koncertů směřovat.

Zvětšit obrázek

Martin Režný připravuje koncerty v klubu Fiducia.
Foto: Martin Jiroušek

Jak se cyklu experimentálních koncertů ve Fiducii daří?

Dostali jsme podporu z ministerstva kultury, což nám umožňuje vytvořit celistvější koncepci, sérii, která má nějaké zaměření a provázanost, v níž se může odrazit náš pohled na to, co ještě v Ostravě chybí.

Je z čeho vybírat? A čím jste jedineční?

Nabídka koncertů v Ostravě je poměrně široká, i co se týče alternativní scény, přesto jsem měl pocit, že je tady ještě prostor pro určitý druh koncertů, které chci uspořádat. Ve Fiducii na to mají stejný pohled, takže je to šťastná souhra okolností. Navíc disponují výborným místem, myslím tím Fotografickou galerii, která se nachází v horních prostorách. Prostor je bez baru, takže na koncerty přicházejí jen lidé, které to skutečně zajímá. Nejde o punkový klub, ani o sterilní galerii, a to to nám ideálně vyhovuje. Navíc s koncerty se často výborně doplňují fotografie, které na stěnách visí.

Jaký je charakter těchto koncertů, je zde důraz na akci, nebo spíše na klidnější polohy?

Jde spíše o poslechovější akce se zaměřením na alternativu. Nějaké koncerty už máme za sebou. Na jaře loňského roku, to jsme ještě nepočítali, že půjde o souvislejší sérii, tady hrála free noiseová legenda Zabloudil, free jazzové duo Rafal Mazur a Miro Toth, vycházející z jazzové avantgardy. Měli jsme tady Rakušanku Billy Roiszovou a Japonce Toshimara Nakamuru, což jsou velká jména mezinárodní scény. Improvizovali nejen hudbu, ale také vizuální složku, mají své generátory zvuku propojené s obrazovou stránkou.

Původní dramaturgický záměr ale byl takový, aby se vedle sebe objevily věci, které spolu souvisejí, ale zároveň vytvářejí jistý kontrapunkt.

Ano, takové, které jdou i proti sobě. To se nám úplně nepodaří, protože nemám k dispozici dostatečné finanční prostředky, které by byly potřebné. Ale dokladem této koncepce byl například středeční koncert, kdy vedle sebe vystoupili experimentální L’ocelle mare a Martin E. Kyšperský.

Co chystáte dále?

Mohu pozvat na dubnový koncert seskupení IR, což jsou Iveta Plná a Romano Krzych, který v Ostravě už jednou hrál na Minimaratonu elektronické hudby v rámci Ostravských dnů. Bylo to to nejextrémnější vystoupení, které Minimaraton nabídl. V publiku jsme si říkali, nakolik šlo o záměr a nakolik to bylo nezvládnutí situace – působil bezradně i vehementně zároveň, extrémně a punkově. Pak nám došlo, že jde o záměr, takže to bude velké dobrodružství…

Zřejmě tedy půjde o působivý večer s překvapivým výsledkem…

Romano Krzych pracuje s náhodou, s noisem v nejextrémnější variantě. Nezajímá ho vytváření tónu nebo struktury, Je to člověk, který vpadne do situace a nabízí zpřetrhané struktury, vytváří něco diskontinuitního, chybového. Myslím si, že právě takové lidi potřebujeme, kteří překračují hranice.

Zaujal mě váš další dubnový koncert s formací Datel zkázy, o co jde?

To je projekt, který vznikl ze seskupení Sova smrti. Krajní alternativa, elektro- akustická improvizace, kdy jeden hráč hraje na banjo a druhý ho v reálném čase sampluje. Sova smrti měla hrát na festivalu HA!wangarda v Katovicích, ale jeden z hráčů nemohl a byl nahrazen jiným, proto se také Sova smrti přejmenovala na Datla zkázy. To dokládá jejich smysl pro bizarní humor, což je vzácný moment vidět alternativní hudbu, jak se snoubí s nějakým druhem humoru, to není až tak časté.

Sám říkáš, že nabídka v Ostravě je poměrně pestrá, přesto lze najít nezmapovanou oblast?

Bludný kámen, který léta pořádá pozoruhodné akce tohoto typu, se zaměřuje na zavedená jména světové scény. Je to zážitek vidět ostřílené borce, jenže v České republice je spousta lidí, co dělají alternativní věci, ale ti už se tady nedostanou a člověk může být u toho, když se něco rodí. Na akcích Bludného kamene už jde o hotovou věc. Myslím si, že ve Fiducii by měl být i nějaký prostor pro akce které jsou více punkovější, špinavější, je jich dost a jsou tak pestré, že se z nich dá vytvořit kvalitní program od free jazzu přes akustickou hudbu až po hlukové akce.

Tyhle koncerty bývají zpravidla sázkou na nejistotu, jak se s tím vyrovnáváš?

Sázka na nejistotu je pro mě právě tou sázkou na jistotu, protože mě zajímají věci, kde není výsledek dopředu přesně odhadnutelný. Tady v Česku, kde je scéna poměrně malá, se lidé mezi sebou většinou znají, anebo se prostě musí potkat.

Na dramaturgii se podílí také Bludný kámen, zdá se, že tě návštěvy jeho akcí hodně ovlivnily?

Nejenom ony. S Bludným kamenem se doplňujeme. Ve Fiducii se na podzim v jeho produkci uskuteční už zavedený festival Pohyb-Zvuk-Prostor, takže na sebe navazujeme. Inspiroval mě nejen Bludný kámen, ale také Ostravské dny nové hudby. Za dobu jejich působení se tady v Ostravě vytvořilo publikum, které tyto hudební experimenty dokáže vstřebat a ocenit.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.